Ve snaze napravit "největší geopolitickou katastrofu 20. století" může Putin vytvořit největší etnosociální katastrofu dneška

17. 2. 2023

čas čtení 4 minuty
Před pěti sty lety, kdy se země v Evropě začaly formovat jako národní státy, Moskva vznikla jako státní církev. Ani ne tak jako náboženská, ale jako politická entita, v jejímž základě neležela připoutanost ke společenství víry, ale spíše začlenění organizovaných struktur církve do samotného státu, píše Vladislav Inozemcev.

Pravoslaví bylo již v Moskvě tak silným prvkem státní identity, že například lídři Novgorodu a Vladimiru byli připraveni bojovat proti Západu, protože ten by šířil katolicismus, než aby se postavili Mongolům, kteří by místo toho respektovali pravoslaví v ruské zemi.

Navíc toto uspořádání také znamenalo jasné a úplné podřízení duchovních sil politickým, což platí víceméně až do současnosti. Rusko se v podstatě stalo jednou z mála evropských zemí 18. a 19. století, kde byla náboženská příslušnost důležitá jako základ občanství.

Ale ještě důležitější je, že ruský stát nezaměřil svou pozornost pouze na náboženský život občanů, ale vzal to v úvahu ve svých vztazích se sousedními zeměmi. V důsledku toho Rusko zahájilo náboženské války v době, kdy se v Evropě chýlily ke konci jak uvnitř jejích hranic, tak mimo ně.

Sovětské období přineslo pravoslavnému kléru a laikům hrozné zkoušky, ale soudě podle všeho, nezměnilo tradiční pravoslavnou tendenci plazit se před světskými úřady. Rok 1991 měl představovat určitý druh osvobození, ale jak nyní vidíme, ukázal se pro ruskou církev neméně problematickým.

Ukázalo se, že ruská pravoslavná církev je jedinou, která si nárokuje jurisdikci nad čtyřmi suverénními státy: Ruskou federací, Ukrajinou, Běloruskem a Moldavskem, což je tvrzení v rozporu s politickou realitou v daných státech a zpochybňuje to její jurisdikci.

Tato situace připomíná, co se stalo s římskou církví před 1 500 lety. Potom, co vytrpěla od císařů neméně než ruská církev od komunistů a stala se v roce 380 státním vyznáním říše, se ocitla v situaci, ve které tento stát již neexistoval.

Poté, co ztratilo svého státního šéfa, se západní křesťanství znovuzrodilo jako supernárodní víra společná pro všechny vládce a národy evropských zemí, ale již nebyla podřízena státu. Když se ale ruská církev po roce 1991 ocitla v potenciálně podobné situaci, zvolila ona i ruský stát jiný přístup.

Po roce 1917 byli bolševici „dostatečně chytří na to, aby zorganizovali svou říši, aniž by zmiňovali vládnoucí národ - a tak nepřiznávali ruské církvi zvláštní roli. A proto se postsovětští ruští vládci vydali jinou a mylnou cestou, plnou nebezpečí pro všechny zúčastněné.

Ruský stát a zejména Putin chtěli z ruskosti udělat jádro ideologického a praktického základu nového státu, protože neměli alternativu. Pravoslavná církev byla nejkonzervativnějším prvkem společnosti, a dokázala sjednotit nejen Rusy a emigranty, ale Rusko a jeho sousedy.

To způsobilo problémy doma, zhoršilo vztahy mezi Nerusy a ruským státem. A v zahraničí také - tím, že Putinovi umožnilo myslet si, že může narušit běh dějin a použít svou vizi státního vztahu jako základ pro opětovné pohlcení přinejmenším čtyř zemí, kde pravoslaví zůstává většinovým.

Na rozdíl od katolicismu, kde byly války mezi jednotlivými katolickými zeměmi vedeny mnohokrát, aniž by byla zničena církevní jednota, „pravoslaví se vždy rozdělilo na části, jakmile byly učiněny pokusy založit říši z relativně oddělených lidí nebo těch, kteří se pokoušeli vytvořit nezávislé státy.

Stačí se podívat na byzantsko-bulharské války v 10. a 11. století. Ale Kreml a ruská pravoslavná církev se z těchto případů nepoučily a nyní se angažují v akcích, které povedou nejen k zániku ruské církve jakožto organizace přesahující hranice ruského státu, ale pravděpodobně k něčemu ještě hlubšímu – k podkopání základu státní loajality v Rusku.

A do té míry, do jaké se tak stane, je docela pravděpodobné, že ve snaze napravit důsledky "největší geopolitické katastrofy 20. století" ruské úřady nevyhnutelně a rychle přivodí "největší etnosociální krizi 21. století", která zpochybní nejen ruskou církev, ale i samotné Rusko.

Celý článek v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
4195

Diskuse

Obsah vydání | 21. 2. 2023