Budoucnost spočívá v sociální a klimatické rovnováze, my jsme ale posedlí ekonomií a technologií

3. 2. 2022 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut

Z průzkumu Světového ekonomického fóra na téma globálních rizik a jejich změn pod vlivem covidové pandemie vychází jeden vysoce zřetelný poznatek: Lidé, kteří se otázkami globálních rizik zabývají, vysoce zdůrazňují sociální a klimatické hrozby oproti hrozbám ekonomickým a technologickým (vizualizace). Rozpad sociální soudržnosti, životní krizi, selhání v řešeních klimatických změn, či ohrožení duševního zdraví hodnotí světoví lídři, kteří odpovídali v průzkumu, jako mnohem závažnější problémy než dluhovou krizi či ohrožení kybernetické bezpečnosti. Jakkoliv to může být dáno intenzitou a každodenností, s jakou se s jednotlivými typy problémů setkáváme, a naopak horším představivostí možných důsledků potíží s dlouhodobým dopadem či komplexitou vlivu, tato zpráva je pro politická řešení poměrně jednoznačná. Zabývat bychom se měli primárně právě každodenní přítomností problémů, jelikož jejich vliv na politické rozhodování může vysoce komplikovat řešení jakékoliv jiné hrozby, jejíž dotek nepociťujeme tak přítomně. Jinými slovy, obsedantní technologizace a ekonomizace veřejné diskuse je - pravděpodobně - důsledkem sociálního neporozumění a odtažitosti elit od problémů většiny. Ostatně, jak si jinak vysvětlit jeden z významných problémů, jímž je odpor proti vědě?

Skutečně, odpor vůči vědě je identifikován mezi deseti nejvýznamnějšími globálními hrozbami. Právě v tomto ohledu můžeme směle konstatovat, že pandemie covid zdůraznila fenomén, který bylo možné sledovat na dezinformační či konspirační scéně v mnohem "subtilnějších" podobách už dříve: významnou míru nedůvěry vůči těm, kdo v rozvinutých společnostech posledních sto let zajišťovali nejvyšší možnou autoritu, tedy ve vědu. 


Není to jediný případ, v podstatě paralelně s pandemií covidu a odporem obrovské části společnosti vůči očkování, jenž je způsoben nedůvěrou v její bezpečnost, případně podezřením o její přímé škodlivosti, probíhala (a probíhá) podobně bizarní tendence odporu proti komunikačním technologiím ve podobě páté generace mobilních sítí. Ještě déle je tu obskurní fenomén "chemtrails" a pokud budeme chtít sáhnout k tomu nejhrubšímu tkanivu konspirací, můžeme poukázat na hnutí ploché Země. Nyní nastupuje nedůvěra v pokrok v oblasti energetiky (odmítání Green Deal), jež může být následována čímkoliv dalším.

Společným jmenovatelem všech těchto bizarností je sice odpor k vědě, kořenem je ale nedůvěra, která pramení právě z rozpadu sociální koheze, sociální soudržnosti. Je zcela zřejmé, a poukazoval jsem na to v jednom z předchozích článků, že existuje vysoká míra korelace mezi vnitřní společenskou důvěrou a proočkovaností. Jinými slovy, pokud je rozpad sociální koheze považován za nejpalčivější globální problém současnosti a budoucnosti, pak je odpor vůči vědě (ve skutečnosti akcelerovaný odpor vůči autoritám) jedním z projevů tohoto trendu. 

V diskusi o tzv. hybridních hrozbách, v nichž pokračuje i nedávno vydaná publikace Za zrcadlem: hybridní válka jako staronový fenomén mezinárodních vztahů. Jeden z dvaceti autorů, Vojtěch Bahenský, namítá (a podobně tak činí část akademické obce v ČR), že hybridní konflikt je těžko definovatelný a že je to svého druhu buzzword, sousloví, které má vyvolat dojem na úkor svého vlastního významu a obsahu. Kritici tohoto druhu předpokládají, že zástupný problém hybridních ohrožení upozaďuje skutečné problémy, kterými společnost trpí. Zřejmě by v mnohém souhlasili s průzkumem Světového ekonomického fóra a jeho prioritizací globálních hrozeb. Jejich omyl nespočívá v tom, že by nerozlišovali podstatné. Problém je v tom, že jako zástupný považují problém, který je ve skutečnosti se sociálními a klimatickými hrozbami komplementární: rozpad společenské důvěry zvyšuje riziko odmítání autorit a tedy i zneužití této hrozby právě k iniciaci dezinformací a konspirací, které následně, mají-li rezonanci, získávají politickou reprezentaci. A ta je o to silnější, čím větší propast ve společnosti vzniká a čím více se radikalizuje ta část společnosti, která ztratila důvěru v autority reprezentující status quo.

Představa, že nebudeme řešit hybridní hrozby, které prokazatelně posilují sociální erozi, nedává smysl. Smysl dává zkoumat, jaké problémy, oproti těm nejpalčivějším, jsou ve společenské diskusi skutečně nadměrně diskutovány, což skutečně není téma hybridních hrozeb. Na rozdíl od témat sociálních nebo klimatických má řada médií svou ekonomickou technologickou rubriku (v případě klimatu je mezi obecnými médii i celosvětově pravděpodobně výjimečný pouze The Guardian), jenž takovou rubriku zřídil. To samo o sobě ukazuje mnoha větší disparitu vůči sociální realitě, kterou výsledek průzkumu Světového ekonomického fóra představuje. 

Obsedantní potřeba zabývat se méně důležitými hrozbami, méně důležitými oproti těm s vyšší potencí způsobit skutečnou krizi, tu podle všeho je. Navíc je ale zesílená mylnou identifikací toho, v čem se mýlí. Lze konstatovat, že nám může dojít v tomto směru kredit. 

-3
Vytisknout
6991

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2022