Inženýři a projektanti, utíkejte!

4. 2. 2022 / Oldřich Maděra

čas čtení 37 minut

Abyste náhodou nedopadli tak, jak jsem dopadl já (viz níže). Hlavní příčiny toho, proč autorizovaný inženýr může dopadnout v Česku tak, jak jsem dopadl já, což popíši v tomto článku, jsem již rozebral zde. Těch projektů bylo několik, takže i těch článků bude několik. Budou na sebe volně navazovat a omluvte mne prosím, že asi nebudou napsány a zveřejněny rychle po sobě. Musím se při tom všem ještě živit a soudit se v sedmi živých sporech. Považuji však za naprosto nezbytné seznámit veřejnost s hloubkou bažiny, do které tato země postupně zabředla a z které nebude jednoduché vybřednout. Pokud se chce ČR zařadit mezi normální civilizované země Evropské Unie, tak na tom musí okamžitě začít tvrdě pracovat.

 

Na základě mého prvního úspěšného projektu na rekonstrukci vedení vvn 110 kV Dluhonice – Hodolany pro ČEZ Distribuci, a.s. jsem byl požádán v té době členem dozorčí rady ČEZ Logistika, s.r.o., panem Ing. Zechou, abych udělal dva podobné projekty pro jejich subdodavatele Energon Dobříš, s.r.o. Já jsem se nejprve chvíli bránil, protože jsem nechápal, jak společnost, které nikdy neudělala žádný projekt vvn a nemá nejen žádné reference v této oblasti, ale ani žádné zkušenosti, může hned dva takové projekty vysoutěžit, když ostatní musí samozřejmě dokládat reference, léta zkušeností apod. Ten důvod jsem pak pochopil později. Chvíli jsem se tedy bránil, ale nakonec jsem podlehl mírnému nátlaku mého, do té doby elitního, zákazníka. Přešel jsem i echo od kamarádů z oboru, že tato firma s tím již asi rok obíhá všechny konkurenční společnosti a všichni je s tím již vyhodili.

Podepsal jsem tedy začátkem roku dvě smlouvy o dílo na dodávku dvou projektových dokumentací pro Energon. Prvním projektem byla Rekonstrukce vedení vvn 110 kV Červenka – Šternberk a druhým Výstavba nové transformovny TR 110/22 kV Český Těšín s s novým přívodním vedením 110 kV. Na schůzce s jednateli společnosti mi bylo řečeno, že oni té věci nerozumí, že před tím dělali pouze jednodušší projekty vn a proto si přejí, abych to celé pro ně udělal na klíč. Nepřáli si ani jezdit na jednání o obou projektech se zákazníkem, protože by tam prý mohli řích něco nesprávného. Dostal jsem plnou moc ČEZ Distribuce, a.s., abych ji zastupoval před stavebním úřadem. Měl jsem podepsánu platnou SOD, jejíž přílohou byly Všeobecné obchodní podmínky ČEZ Distribuce, a.s., (VOP PD), které měly podepsány s ČEZem obě smluvní strany a měli jsem se jimi závazně řídit. Je na ně odkaz v SOD.

OK, tak jsem to tedy začal pro ně dělat ten projekt sám. Prošel jsem obě trasy, nafotil jsem si výchozí stav a začal jsem projektovat. Jednal jsem opakovaně s ČEZem a jezdil jsem na kontrolní dny obou projektů a vše rychle pokračovalo. O všem jsem detailně informoval jednatele Energonu a oni jen kývali a nic dalšího po mě nechtěli. Ani ČEZ je na ta jednání o projektech nezval a komunikoval po celou dobu výhradně se mnou. Jejich smluvní partner Energon jako by neexistoval.

Moje první pochybnost na tomto projektu byla, že jak transformovna, tak celé přívodní vedení vvn 110 kV byla v městské části Dolní Žukov, tj. v intravilánu města Český Těšín a to v zastavěné části, kde jednotlivé domy jsou sice v určitých vzdálenostech od sebe, ale oblast je zejména okolo komunikací téměř souvisle zastavěna. Pro uložení rozvodných energetických vedení na stavěném území obcí platí §24 Vyhlášky 501/2006 Sb, kde v ostavci (1) je uvedeno:


(1) Rozvodná energetická vedení a vedení elektronických komunikací se v zastavěném území obcí umisťují pod zem.”

Bylo mi řečeno, že to neplatí pro přívodní vedení vvn. V té době jsem tedy mlčel a dělal jsem, co mi bylo přikázáno. S odstupem času mohu ale říci, že na západě by nikdo vedení na stožárech vvn městem neprotáhl. Určitě by bylo zakabelováno do země, protože i tam platí podobné vyhlášky. Česká republika má všechnu potřebnou legislativu platnou, stejně jako ty západní země, ale není schopna donutit své milé rozvodné společnosti, aby se těmi platnými zákony  a vyhláškami řídily.

Projekt výstavby nové Transformovny 110/22 kV Český Těšín byl úzce svázán s výstabou plánovaného obchodního centra OLZA Multipark financovaný britskou společností Parchmore Investments Ltd. Nová transformovna měla stát na pozemcích vlastněných touto společností. Společnost zastupoval v ČR na základě plné moci český inženýr s bydlištěm v Českém Těšíně. Všechny detaily máme samozřejmě k dispozici. Celou stavbu obchodního centra řídila společnost OLZA Multipark, a.s., ve které zástupce Parchmore Investments pracoval. Celý projekt zastřešoval Hutní Projekt Ostrava, a.s., jako generální projektant, takže jsem neměl žádný důvod k nějakým pochybnostem nebo obavám.


Obrázek 1 – Plná moc Parchmore Investments Ltd, kterou pověřovala českého inženýra k jejímu zastupování

Již v zimě jsem prošel celou trasu přívodního vedení. Byly mi předány smlouvy s majiteli pozemků, které vypracovala firma Inkos Ostrava, s.r.o. Byla zde k dipozici Úvodní studie Elektrovodu Bratislava, a.s., s návrhem umístění transformovny.

Považoval jsem tedy tuto část za poměrně dobře připravenou a soustředil jsme se na samotné staveniště Obchodního centra a na místo pro vlastní transformovnu. Pořídil jsem zde ještě v průběhu zimy sadu 31 fotografií s pohledy na pláň staveniště, místa pro budoucí rozvodnu a několika okolních domů v dosahu budoucího přívodního vedení. Na pláni byla dvě existující vedení vn 22kV, které by bylo nutné přeložit.


Obrázek 2 – Fotografie stavební pláně obchodního centra s existujícími nadzemními vedeními 22 kV

Velmi brzy jsem však zjistil, že firma Inkos sice zpracovala smlouvy o budoucích smlouvách na všechny pozemky, ale bez toho, že by měla vyprojektováno finální přívodní vedení. Mnoho majitelů pozemků smlouvy z toho důvodu nepodepsalo. Měli vážné námitky, které jsem nebyl schopen odstranit beze změny trasy vedení. Takto se to nedělá. Vždy musí být napřed finální vedení, pak snímky z katastru s jeho zákresem  a pak teprve pak můžeme psát smlouvy o smlouvách budoucích.

Udělal jsem tedy 3D model vedení, což v té době byl naprosto unikátní postup, který při stavbě vedení vvn v ČR dosud nikdo nepoužil. Předběhl jsem dobu minimálně o deset let. Vymodeloval jsem v 3D prostoru do všech detailů i jednotlivé sloupy vedení. Natáhl jsem do modelu jak satelitní snímky celé oblasti, tak normální mapu, tak i katastrální mapu, geologickou mapu a další podklady. To vše mi umožnilo postupně posunovat jednotlivé stožáry po krajině a ve velké většině případů vyhovět oprávněným připomínkám majitelů pozemků. Prováděl jsem urbanistickou činnost spojenou s kontinuálním projektováním přívodní trasy vedení do všech podrobností. To je dnes metoda, která se běžně používá v mnoha jiných oborech, ale v té době o ní v Čechách nejenže nikdo ani nevěděl, natožpak aby ji použil.

Musel jsem překonat unikátním způsobem celou řadu bariér, kdy v softwaru nebyla k dispozici česká AlFe lana pro fázové vodiče, ani kombinované optické zemní lano vyráběné britskou firmou. Musel jsem použít matematických metod, abych tato metrická lana dostal do systému postaveném na imperiálních jednotkách. Nicméně za podpory ostatních členů mého týmu se mi to nakonec podařilo. Musel jsem vymodelovat do poslední příčky cca deset typů stožárů, abych mohl dodržet dovolená mechanická namáhání jednotlivých stožárů během 15 vybraných kombinací klimatických podmínek. Myslím si, že to v byl v ČR v té době naprosto unikátní postup, který mi umožnil dosáhnout unikátní urbanistické a technické výsledky.

Spolupracoval jsem v té době s několika architekty. Zjistil jsem třeba, že vedení vvn zasahuje ochranným pásmem do rohu hlavní stavby obchodního centra. Já jsem z důvodu okolní zástavby v tom místě již nemohl s vedením uhnout. Architekt po vzájemné diskusi nakonec kompletně přepracoval tvar stavby obchodního centra a vedení tak bylo v dostatečné vzdálenosti od hlavní budovy. Samozřejmě jsme se oba obávali možnosti případného pádu stožáru přívodního vedení do jihozápadního rohu prosklené hlavní budovy obchodního centra, ve které se za bežného provozu pohybují stovky lidí.

Dalším oříškem bylo křížení sjezdu z dálnice a následného kruhového objezdu. Tyto projekty nebyly dokončeny, takže jsem musel udělat několik alternativ, což díky 3D modelu celého vedení bylo možné. Zde je výsledek.

Obrázek 3 – Profil přívodního vedení vvn 110 kV


Obrázek 4 – Půdorys přívodního vedení vvn 110 kV s původním tvarem OLZA Multipark a s konfliktem vedení vvn v rohu hlavní budovy stavby
Obrázek 5 – Detail upravené verze profilu a půdorysu přívodního vedení 110 kV v místě zaústění do budoucí Transformovny 110/22 kV s již upravenou hlavní stavbou OLZA Multipark


Obrázek 6 – 3D model stožáru EGE U21+6

V červnu 2010 jsem ale najednou dostal e-mail od ředitele společnosti OLZA Multipark, pana Záruby, že společnost Parchmore Investments Ltd celý projekt přestala financovat a že on projekt z toho důvodu zastavuje. Společnost OLZA Multipark skončila později v úpadku a vše bylo zakončeno insolvenčním řízením.


Obrázek 7 – Zpráva Multipark OLZA, a.s., o zastavení projektu

Protože podnikáme i v Británii a v Irsku, tak jsem se podíval na výpis společnosti Parchmore Investments Ltd v registru britských firem. Zjistil jsem, že ředitelkou společnosti je paní Nesita Manseau národnosti Vanuatu s bydlištěm na ostrově Vanuatu v Melanésii. Společnost měla vydáno 100 akcií v nominální hodnotě £1. Zjistil jsme dále, že  paní Nesita Manceau, je zároveň ředitelkou dalších asi 40 podobných společností s korespondenční adresou na ostrově Vanuatu v Melanésii. To vše se mi zdálo minimálně podivné a upozornil jsme na to jak Energon, tak i ČEZ. Velmi jsem se podivil, že státem vlastněná distribuční společnost do něčeho takového vůbec šla.

Dostali jsme nejprve písemný pokyn od ČEZu, abychom práce na projektu zastavili, ale krátce po té jiný pokyn, abychom vybrali jeden z několika pozemků zakreslených na mapě předané městem Český Těšín. Informovali jsme o tom Energon a on souhlasil, abychom připravili Studii pro dodatek SOD. Studii jsme vypracovali a předali Energonu. Podle našich pozdějších informací Energon námi předané údaje navýšil a dosáhl podpisu Dodatku SOD s ČEZem (to jsme ale v té době samozřejmě nevěděli), s námi však dodatek z nějakého, nám neznámého důvodu, nechtěl uzavřít.




Obrázek 8 – pokyny ČEZu k pozastavení prací na projektu a následně pokyn na další postup

Krátce po té se vrátil Ing. Možiešik z dovolené a zaslal mi další pokyny jak v projektu pokračovat. O všem jsem samozřejmě informoval Energon a oni souhlasili s pokračováním v pracích.

Zde jsem udělal asi chybu v tom směru, že jsem pokračoval v projektování bez toho, že bych měl podepsán dodatek SOD. Nicméně jak Energon, tak i ČEZ mě neustále ubezpečovali, že mají na dokončení projektu eminetní zájem, že to velmi spěchá, a že dodatek SOD určitě bude.


Obrázek 9 – pokyny ČEZu k výběru nového pozemku pro stavbu Transformovny

Vydal jsem se tedy na Městský úřad do Českého Těšína. Zjistil jsem, že město má opravdu velký zájem na vybudování transformovny a určilo nám pět pozemků, kde by se mohla transformovna postavit. Prověřil jsem tedy postupně tyto pozemky jeden po druhém. Zjistil jsem však, že je nevlastní město. Chtělo, abych vstoupil do jednání s jeho soukromými majiteli. I na to jsem přistoupil.

Jednal jsem s útvarem ČEZ, který se zabýval správou sítí vn v dané oblasti. Snažil jsem se vybrat takový pozemek, abych minimalizoval další náklady na straně ČEZ na uložení kabelových sítí vn z nové rozvodny. Vždy je to totiž kompromis mezi náklady na přívodní vedení vvn (jeho délka) a na náklady na vývodní kabely vn, kterých je nepoměrně více a někdy jsou tyto náklady dokonce vyšší než náklady na přívodní vedení. Podařilo se mi najít rozumný kompromis, kde pozemek byl přímo naproti průmyslové zóny, kterou měla transformovna napájet a byl zhruba ve tředu ostatních připojení. Prověřil jsem zhruba ještě konečné umístění transformovny.

Shrnul jsem všechny údaje do studie jako podklad pro uzavření dodatku SOD a odeslal jsem ji zákazníkovi v konečné verzi dne 7. října 2010. Zákazník s námi neuzavřel dodatek a jen chtěl pokračovat v projektu. Dobře, zhruba půl roku jsem tedy projektoval se svým týmem novou verzi. Museli jsem prověřit všechny pozemky, navrhnout přeložku plynovodu, upravit 3D model vedení o novou trasu v délce asi 600 m v intravilánu města. Museli jsem úplně přepracovat půdorys rozvodny. Dostali jsme ústní pokyn, abychom do rozvodny zapracovali i místo na třetí rezervní linkové pole. OK, to vše jsme tedy udělali. Výsledek viz níže.

Udělal jsem nové rozmístění rozvodny, aby odpovídala pozemku a nově nasměrovaným vývodům vn. Dále jsem rozšířil 3D model vedení.Musel jsem dodělat několik modelů stožárů. Dále jsem prověřil všechny pozemky v trase. Pak jsem vyprojektoval nový profil trasy a nový půdorys trasy.

V té době jsme zjistili, že všechny české stožáry nevyhovují eurokódům. To jsou nové evropské normy, které musely všechny členské státy zavést do své technické praxe. Česká republika balík těchto zákonů / norem podepsala en-bloc během přístupových jednání k EU, to znamená před rokem 2004. I základní ČSN pro návrh vedení vvn obsahovala odkaz na eurokódy. Ty požadují pro dynamicky namáhané konstrukce použití armovaných základů. ČEZ používal a zřejmě dodnes používá nearmované základy z prostého betonu. To je na samostatný článek, který napíši později.

Podobné problémy byly i s uzemněním vedení. Protože jsem měl rozsáhlé zkušenosti s uzemněním objektů v energetice z mnoha západních zemí, tak jsem k tomuto problému přistupoval asi poněkud jinak, než k němu v té době přistupovali všichni ostatní projektanti v ČR.  Všeobecně zaužívaným limitem pro uzemnění stožárů vedení vvn byl odpor uzemnění na jeden stožár asi v hodnotě 15 Ω. Pokud to bylo méně než 15 Ω, tak to bylo podle všech projektantů i vedoucích technických pracovníků v ČEZu v pořádku. Toto dogma převzaly dokonce i české vysoké školy, různé odborné energetické instituce, zkrátka celá česká technická veřejnost.

Pokud si však uvědomíme, že při jednofázovém zkratu na vedení teče jedním stožárem do země proud až jeden tisíc ampér, tak to v pořádku nemůže být. V tom okamžiku máme na patě stožáru vzrůst potenciálu 15 ohmů krát 1 000 ampér = 15 000 voltů. Dotykové napětí je pak ze zkušenosti asi 10-20% z této hodnoty, a to pak bude tedy 1 500 až 3 000 voltů, což je mnohonásobně vyšší než přípustná hodnota. Česká norma i anglický originál uvádějí graf, kde rozumná hodnota dovoleného dotykového napětí pro dobu vypnutí 1 sekunda a osobu obutou je asi 250 V, pro osobu bosou nebo v promáčených botách jen asi 102 V.




Obrázek 10 – Dovolené dotykové napětí podle ČSN a výsledek se speciálním hlubinným uzemněním

Mně se hned na první pohled zdálo, že ta česká vedení jsou mnohonásobně hůře uzemněna, než ta západní. Potřeboval jsem samozřejmě nějaký čas na to, abych zjistil, v čem je ten rozdíl. Pomáhali mi s tím členové mého týmu. Někdy v březnu 2011 můj tým zjistil fatální chybu ve vzorci pro výpočet hodnoty odporu uzemnění vedení, kde bylo místo znaménka plus uvedeno znaménko krát. Vzorec byl pak rozměrově špatně. Na jedné straně byly ohmy a na druhé straně ohmy na druhou. Toho si všiml můj syn Martin, teoretický fyzik. Vše jsem nahlásil ČEZu. Celkem mě překvapila jejich reakce, kdy mi sdělili, že prý snad o té chybě již vědí dva roky, ale nic s tím neudělali a ani mi to neřekli při zadání několika projektů vedení vvn. Ta norma pak byla opravena až v roce 2012 viz zde.

Navrhl jsem speciální hlubinné uzemnění pomocí kovových trubek mikropilot. Výsledek modelování hodnoty dotykového napětí je vidět na obrázku 10 vpravo. Je to 249 V. Já tvrdím, že podle platné ČSN i originální evropské normy musí být hodnota uzemnění jednoho stožáru 30x nižší, t.j. asi 0,5 Ω.

Já od té doby tvrdím, že minimálně všechna vedení vyprojektovaná v ČR v období let 2001 – 2012 jsou potenciálně nedostatečně uzemněna. Napsal jsem to na desítky institucí, ale všichni mě považují za zavilého stěžovatele. Týká se to napěťových hladin 22 kV, 35 kV, 110 kV, 220 kV a 400 kV. Já samozřejmě nejsem ten, který by měl prověřovat všechny přenosové a distribuční společnosti v ČR, že mají v pořádku uzemnění jimi provozovaných vedení vn a vvn. Já jsem celou věc oznámil a tím jsem splnil svou profesionální povinnost. Já již nyní pouze eviduji úrazy elektrickým proudem, krokovým napětím, v okolí špatně uzemněných stožárů, z nichž asi nejhorší byl popsán zde. Zatím je to jen mrtvý dobytek. Kdy to budou i lidé? Evidujeme ještě větší nešvar, což jsou tak zvané by-passy, které se staví jako náhrada vedení při havárii části vedení. Ty nemají zemní lana. Tam v případě poruchy teče jedním stožárem plný zkratový proud, který pak vyvolá dotyková a kroková napětí asi o řád vyšší. O jednom z nich jsem napsal zde. To vše je však opět na samostatný článek, který snad napíši někdy později.

Na tomto projektu jsem použil základy s mikropilotami a uzemnění pomocí jejich kovových trubek. Vše dokládají následující výkresy z předané dokumentace.


Obrázek 11 – Základ nosného stožáru vedení vvn s mikropilotami


Obrázek 12 – Výkres ocelové výztuže základu stožáru vvn s mikropiloty.

Všechny výsledky jsem shrnul do následující studie jako podkladu pro dodatek SOD.



Obrázek 13 – Studie jako podklad k uzavření dodatku SOD



Obrázek 14 – Odeslání studie

Obrázek 15 – Profil nové trasy přívodního vedení vvn 110 kV
Obrázek 16 – Půdorys nové trasy přívodního vedení vvn 110 kV


Obrázek 17 – Nové umístění TR 110/22 kV

Na jednání v Praze dne 6.10.2011 jsme zákazníkovi projektovou dokumentaci v rozsahu 651 stran A3 zapůjčili s tím, že ji předá ČEZ Distribuci, ona stanoví cenu a zase nám ji vrátí. Navíc jsem ji Energonu poskytli i elektronické verzi se všemi zdrojovými výkresy.


Obrázek 18 – Zapůjčení projektové dokumentace za přítomnosti právních zástupců za účelem stanovení ceny

Projektovou dokumentaci jsem již nikdy neviděl a také jsem za ni nikdy nedostal zaplaceno. Původní SOD zněla na 6 mil Kč bez DPH. Po několika urgencích, kdy mi byla neustále nabízeno asi 24% ze skutečné ceny dokumentace, což jsem nikdy nepřijal a podal jsem na Energon trestní oznámení na Policii ČR.


  Obrázek 19 – Zahájení trestního řízení, smlouva o dílo a odhad ceny PD


Obrázek 20 – Vyjádření hlavního technika inženýrinku ČEZ Distribuce, a.s., Ing. Miroslava Paloce



Obrázek 21 – Vyjádření jednatele Energonu, Ing. Romana Šrámka


Obrázek 22 – Vyjádření vedoucího oddělení inženýrink Morava ČEZ Distribuce, a.s., Ing. Jiřího Zemka

V roce 2020 jsem prohrál až Ústavního soudu ČR spor o náhradu za zapůjčenou a nikdy nevrácenou projektovou dokumentaci. Usnesení ústavního soudu č. III ÚS 766/2020 si můžete přečíst zde. Ústavní soud v podstatě nezajímalo, že já jsem na té dokumentaci skoro dva roky poctivě pracoval s celým týmem a nedostal jsem za ni ani korunu, naopak jsem zaplatil za její vyhotovení statisíce. Bylo porušeno mé základní ústavní právo na odměnu za vykonanou práci, viz čl. 28 Listiny základních práv a svobod viz zde. Možná by to právo chápali ústavní soudci jinak, kdyby jim někdo sebral výplaty za dva roky jejich práce. Já nejsem samozřejmě právník. Já jsem inženýr. Ústavní stížnost pro mě vypracoval můj tehdejší právní zástupce, vyúčtoval si za ni desítky tisíc korun a pak od 1.4. 2021 nastoupil jako podnikový právník do ČEZu.

V dalším sporu, kde se domáháme autorství výše uvedené Projektové dokumentace na výstavby Transformovny 110/22 kV Český Těšín, byl vynesen Krajským soudem v Praze rozsudek ve prospěch Energonu. Přiznám se, že jsem tím byl poněkud překvapen. Byl to již několikátý rozsudek Krajského soudu Praha v náš neprospěch. Podíval jsem se tedy důkladně, kde může být důvod tak nepříznivých rozsudků v pro nás celkem jasných věcech.

Nevěděl jsem, že Energon Dobříš má velmi dobré, až bych řekl vysoce nadstandardní, vztahy s politickou stranou TOP 09. Jinak bych je vyhnal v roce 2010, jako je vyhnali i ostatní, kteří to asi na rozdíl ode mě věděli. Slyšel jsem politickou stranu TOP 09 nedávno hlasitě naříkat, jak jiné strany jsou finacovány zločinci. Tak se prosím podívejte na tuto fotografii zde. Je na ní vidět bývalý ministr zahraničí pan Schwarzenberg, bývalý ministr financí pan Kalousek a současná ministryně pro vědu, výzkum a inovace paní Langšádlová v živé debatě s jednatelem Energonu panem Ježkem v jejich pivovaru / penzionu Nový Rybník v Obořišti. Jen mě tato firma nezaplatila práci za zhruba 9,2 milionu korun. Ještě že neukradla tatranku v supermarketu, to by její jednatele pak Policie ČR najisto zatkla a předala k odsouzení.

Nevěděl jsem, že pan Vystyd, další z jednatelů Energon Dobříš, opakovaně poskytl finanční dary TOP 09. Viz zde. Celkem asi 140 000 korun. To se to rozdává z nezaplaceného! A dále to, že je členem regionálního výboru TOP 09 viz zde.

Nevěděl jsem, koho zastupoval  a na čí pokyn, dvorní právní zástupce Energonu Dobříš a všech jejich ostatních firem, pan magistr Ferenc viz například zde. S odstupem času již chápu, proč ho paní soudkyně v našem posledním sporu po celou dobu jednání oslovovala pane doktore, i když dosáhl jen titulu magistr.

Nevěděl jsem, že Energon Dobříš dlouhou dobu sponzoroval fotbal v Příbrami, na čemž není samozřejmě nic špatného. Problém je ale v tom, kdo všechno se kolem toho klubu točí. Přítelem jednatelů Energonu, pana Ježka a pana Vystyda je například pan Větrovský a viz zde, zde, zde a zde.

Manželka pana Větrovského vlastní podíl ve firmě VDN Promo s.r.o. viz zde. Ve firmě má podíl i Growing Media, s.r.o., kterou vlastní pan Janata, viz zde. Pan Janata “podniká” v podobném oboru viz zde. Na akce VDN Promo pak chodí zajímaví lidé, jako zde a zde.

Nevěděl jsem, že Příbrami a okolí se říká České Palermo. Nyní jsem to již pochopil.

Na den 12.11.2021 bylo nařízeno jednání u Krajského soudu Praha ve věci autorství výše popsané projektové dokumentace na výstavbu nové Transformovny TR 110/22 kV v rozsahu 651 stran A3, kterou jsem zapůjčil jednatelům Energon Dobříš na jednání v Praze dne 6.10.2010. Protože v té době vrcholila v Evropě a i v České republice varianta Delta pandemie COVID-19, tak jsem požádal soud jako ohrožená osoba nejen věkem, ale zejména zdravotním stavem, což jsem soudu doložil dvěma prohlášeními mého ošetřujícího lékaře, o odročení jednání na pozdější termín. Soud mi nevyhověl a nařídil jednání. Já jsem tam poslal mého nemocného advokáta. Nepřítomná byla i zapisovatelka jednání, takže paní předsedkyně si zápis diktovala do diktafonu a vyhotovila ho teprve později. Můj právní zástupce navrhl na konci jednání můj výslech, jako autora projektové dokumentace ve sporu o jeho autorství a soud tento návrh ihned zamítl.

Předmětem jednání byl výslech soudního znalce, kterého si paní předsedkyně sama vybrala.

Přikládám zvukový záznam z jednání. Z průběhu je patrné, že paní předsedkyně se snažila vyvést znalce z míry. Otázky soudu byly kladeny místy až dehonestujícím způsobem, kdy opakovaně mluvila ona i magistr Ferenc o návrhu vedení vvn jako tahání drátu ze zásuvku do zásuvky. Domnívám se, že jak výroky paní předsedkyně, tak i právního zástupce žalované byla opakovaně dehonestována práce projektantů vvn a i práce soudního znalce, do té míry, že jsem byl nucen si podat stížnost k předsedovu krajského soudu. Stěžoval jsem si zároveň i na to, že mi bylo odepřeno moje ústatní právo na volný přístup k soudu. Bylo mi však odpovězeno, že vše je v pořádku, že se vlastně nic nestalo.

Obrázek 23 – Závěr znaleckého posudku soudního znalce Ing. G. Hošťálka

Znalec tedy uvedl, že celkem 372 z 651 stran (57,1%) z předložené projektové dokumentace jsem vyhotovil já nebo jsem práci někoho jiného doplnil tvůrčím způsobem.

Dne 19.11.2021 pak vynesl Krajský soud Praha ústy soudkyně Peltrámové další rozsudek v můj neprospěch ve věci č.j. 38 C 85/2016. Rozsudek má 9 stran. Důležitý je zejména bod 12, kde je zdůvodněn výrok soudu:

12. Soud se nejprve proto zabýval posouzením, zda dílo, jež je označili žalobci, je dílem dle autorského zákona, zda je lez podřadit pod pojmové znaky díla ve smyslu autorského zákona.

Tvůrčí činnost, všechny její druhy, jako pojem autorskoprávní, lze charakterizovat jako činnost spočívající ve "vytvoření" něčeho nehmotného s tím, že dosažení tohoto cíleného i necíleného výsledku závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné umělecké nebo vědecké) nebyl vůbec dosažen. "Zvláštními osobními vlastnostmi" autora díla je zejména schopnost tvořit, což je schopnost jeho ducha, a to in concreto tvořit literárně, jinak umělecky nebo vědecky. S touto schopností bývá spojeno i nadání (talent), fantazie aj. prvky patřící mezi osobní vlastnosti, které si lidský duch přináší do běžného života a které rovněž nabývá například životní praxí, vzděláním, životní zkušeností apod. K výkonu tvůrčí činnosti je zapotřebí i bohatost fantazie, inspirace a často i intuice, tvůrčí prostředí, tvůrčí klid nebo naopak tvůrčí vzruch apod., někdy i potřeba tvůrčí svobody aj. prvky, jevy nebo vlivy. Právě z povahy "zvláštních osobních vlastností" vyplývá, že duševní plod tvorby, k níž byly tyto zvláštní osobní vlastnosti člověka využity, je povahově (a pojmově) neoddělitelným tvůrčím projevem individualizovaného lidského ducha, formujícího samu osobnost. Proto je i samo "vytvoření", resp. tvorba, díla tvůrčí činností nezaměnitelného osobitého rázu. Z toho pak nauka, alespoň ve větší části kontinentální Evropy, odvozuje teoretickou koncepci autorskoprávní individuality díla relativněji chápanou ve smyslu statistické pravděpodobnosti jedinečnosti díla. Nikoli tedy ve smyslu jedinečnosti díla naprosto absolutní ve smyslu filozofickém. Autorskoprávní doktrinální chápání jedinečnosti díla ve smyslu statistické pravděpodobnosti je jistým juristickým ústupkem z přirozených ontologických pozic, který si vyžádaly změny technických poměrů a v jejich důsledku vznik celé řady děl, tradičně označovaných jako "díla malé mince" (Werke der Kleine Münze, oeuvres de petit valeur), která postrádají individualizační rysy, popř. je mající jen v zanedbatelné míře, která není dostatečná k rozlišení jednotlivých děl. Takto (a podobně) chápaná jedinečnost díla bývá v nauce označována jako jeho "autorskoprávní individualita", tzn. jako jedinečnost díla v načrtnutém juristickém (autorskoprávním), tj. specifickém, významu tohoto výrazu. Nejde o individualitu v obecném smyslu, nýbrž o nejosobitější ztvárnění výtvoru na základě autorova svobodného výběru z tvůrčích možností. Jedinečnost díla přitom odpovídá i pojmuneopakovatelnost díla. Při tomto pojetí díla jako předmětu práva autorského tedy nejde o individualitu díla stoprocentní, ale jen o jedinečnost, která se blíží jedinečnosti absolutní. Zmíněná tvůrčí činnost, nebo-li tvorba díla, přitom nespočívá ve vynalezení, kdy stejného výsledku (řešení) lze dosáhnout různými individuálními postupy, ani nespočívá v objevení toho, co již objektivně existovalo, ale nebylo známo. Proto nelze tvůrčí činnost ve smyslu zákona charakterizovat jako činnost technickou apod." (srovnej Doc. JUDr. Ivo Telec, Csc., Autorský zákon, Komentář, C. H. Beck 1997).

Srovnejte si tento výrok s výrokem uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 739/2007 viz zde:

K základním principům autorského práva patří tradiční zásady, podle nichž je subjektem (v původním smyslu) autorského práva autor jako fyzická osoba, popř. spoluautoři ve společenství fyzických osob, dále zásada, že autor svobodně rozhoduje o užití svého díla, za něž mu přísluší odměna, že autor požívá ochrany svých (oprávněných) zájmů osobních i majetkových, že autor díla si může osobovat jeho autorství nezávisle na tom, zda existuje na pohled stejné dílo vytvořené jiným autorem (což ale bývá prolamováno případy tzv. „děl malé mince“ a počítačovými programy), dále též zásada, že autorské právo lze omezit s ohledem na obecný zájem na některých přípustných užitích autorova díla jinou osobou a nakonec i to, že každá osoba, která dílo šíří nebo je jinak užije, je povinna, až na úzké výjimky v obecném zájmu, zaplatit autorovi odměnu.

Tvůrčí činnost, všechny její druhy, jako pojem autorskoprávní, lze charakterizovat jako činnost spočívající ve "vytvoření" něčeho nehmotného s tím, že dosažení tohoto cíleného i necíleného výsledku závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné umělecké nebo vědecké) nebyl vůbec dosažen. "Zvláštními osobními vlastnostmi" autora díla je zejména schopnost tvořit, což je schopnost jeho ducha, a to in concreto tvořit literárně, jinak umělecky nebo vědecky. S touto schopností bývá spojeno i nadání (talent), fantazie aj. prvky patřící mezi osobní vlastnosti, které si lidský duch přináší do běžného života a které rovněž nabývá například životní praxí, vzděláním, životní zkušeností apod. K výkonu tvůrčí činnosti je zapotřebí i bohatost fantazie, inspirace a často i intuice, tvůrčí prostředí, tvůrčí klid nebo naopak tvůrčí vzruch apod., někdy i potřeba tvůrčí svobody aj. prvky, jevy nebo vlivy. Právě z povahy "zvláštních osobních vlastností" vyplývá, že duševní plod tvorby, k níž byly tyto zvláštní osobní vlastnosti člověka využity, je povahově (a pojmově) neoddělitelným tvůrčím projevem individualizovaného lidského ducha, formujícího samu osobnost. Proto je i samo "vytvoření", resp. tvorba, díla tvůrčí činností nezaměnitelného osobitého rázu.

Z toho pak nauka, alespoň ve větší části kontinentální Evropy, odvozuje teoretickou koncepci autorskoprávní individuality díla relativněji chápanou ve smyslu statistické pravděpodobnosti jedinečnosti díla. Nikoli tedy ve smyslu jedinečnosti díla naprosto absolutní ve smyslu filozofickém. Autorskoprávní doktrinální chápání jedinečnosti díla ve smyslu statistické pravděpodobnosti je jistým juristickým ústupkem z přirozených ontologických pozic, který si vyžádaly změny technických poměrů a v jejich důsledku vznik celé řady děl, tradičně označovaných jako "díla malé mince" (Werke der Kleine Münze, oeuvres de petit valeur), která postrádají individualizační rysy, popř. je mající jen v zanedbatelné míře, která není dostatečná k rozlišení jednotlivých děl. Takto (a podobně) chápaná jedinečnost díla bývá v nauce označována jako jeho "autorskoprávní individualita", tzn. jako jedinečnost díla v načrtnutém juristickém (autorskoprávním), tj. specifickém, významu tohoto výrazu. Nejde o individualitu v obecném smyslu, nýbrž o nejosobitější ztvárnění výtvoru na základě autorova svobodného výběru z tvůrčích možností. Jedinečnost díla přitom odpovídá i pojmu neopakovatelnost díla. Při tomto pojetí díla jako předmětu práva autorského tedy nejde o individualitu díla stoprocentní, ale jen o jedinečnost, která se blíží jedinečnosti absolutní. Zmíněná tvůrčí činnost, nebo-li tvorba díla, přitom nespočívá ve vynalezení, kdy stejného výsledku (řešení) lze dosáhnout různými individuálními postupy, ani nespočívá v objevení toho, co již objektivně existovalo, ale nebylo známo. Proto nelze tvůrčí činnost ve smyslu zákona charakterizovat jako činnost technickou apod.
(srovnej Komentář k autorskému zákonu, I. Telec, 1998).

Ty části obou dokumentů, které jsou psané kurzívou jsou stejné do posledního slova. Paní předsedkyně tedy tento výrok Nejvyššího soudu ČR do svého rozsudku doslova opsala bez toho, že by uvedla zdroj. To je zejména v rozsudku o porušení autorských práv tristní. Za to nás v čase mých studií beze slova vyhazovali ze školy.

Ještě jsem se podíval, o čem ten výrok Nejvyššího soudu ČR vlastně je. Nemám nic proti autorům písní ani básní. Nicméně mi připadá jako delší dehonestace práce Autorizovaného inženýra ČKAIT a projektanta vvn s 41 lety praxe v oboru, srovnávat jeho rozsáhlý projekt s jedním veršem ve velkoplošné reklamě na míchačku betonu.

Já jsem trpělivě čekal více než deset let, že se domohu spravedlnosti u českých soudů v několika soudních sporech, kde je naprvní pohled zřejmé, že já jsem si udělal svou technickou práci a byl jsme okraden.

Vážení projektanti a inženýři, stačilo Vám to? Tak prosím utíkejte, abyste se do něčeho podobného nezapletli. ČKAIT, ERÚ, vláda, ministerstva, policie, soudy, ani právní zástupci Vás před ničím podobným neochrání. Ten stát bohužel nefunguje.  


4
Vytisknout
9146

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2022