Monitor Jana Paula: Proč mají furt ty vlajky?

2. 2. 2022 / Jan Paul

čas čtení 2 minuty

Mám jednu zásadu, až na výjimky nečtu diskuse, ale při pohledu na fotografii demonstrace proti omezením spojenými s pandemií, která se konala na Václavském náměstí 30. ledna 2022, jsem se nad anonymním retweetem „Proč mají furt ty vlajky?“ upřímně rozesmál. Autor „Mental Hospital“ si totiž všiml něčeho, co se po roce 1989 stalo takovou samozřejmostí, že na to včetně mě dosud nikdo nereagoval. A opravdu, proč mají s sebou pořád ty vlajky?

Napadla mě v této souvislosti podobná otázka k obrázkům někdejších listopadových demonstrací z roku 1989, jejichž účastníci měli kromě státních vlajek na hlavách tzv. hadovky. Hadovky zmizely, vlajky zůstaly a je to opravdu divné. Za jakým účelem s sebou na kdejakou demonstraci vláčejí lidé státní symboly? Kladu si otázku. K čemu státní vlajka nad hlavami lidí, kteří manifestují třeba za to, aby mohli znovu bez omezení konzumovat?

Člověka samozřejmě napadne, že chtějí dodat svému hlasu vážnost, punc legitimity, závažnost, naléhavost, státní symbol vizuálně zesiluje povahu demonstrace, zastiňuje její absurditu, zkrátka demonstrace se státními vlajkami činí demonstraci důvěryhodnější a věrohodnější. Vlajka má vzkázat ostatním: Hle, těmto lidem jde opravdu o něco důležitého, o něco opravdového! Co na tom, že věc, pro kterou demonstrují, není naší věcí?

A nejen to. Státní vlajka na demonstraci zastupuje i ty, kteří na ní nejsou, zastupuje všechny lidi, co zastupuje, sjednocuje, všechny vesnice a města, celý hrdý národ. To ona všechny ztotožňuje v jednom jediném cíli: Jdeme přece společně! A tak tomu skutečně kdysi opravdu bylo, že státní vlajka obsahovala potenciál národní, potom bohužel ten budovatelský, soudružský. A současnost? K čemu státní vlajka třeba při pochodu Prague Pride?

Jsou vlajky, které mají na svém povrchu stopy krve. Rok 1968, 1969, 1989 a mnohé anonymní z dob jiných, a jsou vlajky z  května 1945 nesoucí dokonce otisk vyhřezlých střev. A nyní? Plápolají si jen tak nad hlavami. Tu proti tamtomu, jindy zase proti tomuto na podporu tamtoho. Závažnost symboliky státní vlajky po nabyté svobodě během těch let nějak zevšedněla, ztuctovatěla. Je dokonce vlajka, která se stala červenými trenýrkami.

Nebudu škarohlíd, nevysmívám se naší krásné české vlajce, už jen ten pohled na ni je vzrušující, jak svobodně a volně vlaje a plápolá ve větru. A jak je půvabná, když hrdě putuje po tyči nahoru výš a ještě výš, když nějaký representant vyhraje první místo. Však se blíží Zimní olympijské hry, a budeme doufat, že ji uvidíme v plné kráse. Ne jenom tam, na Václaváku u koně, kam ji nosí z pouhého zvyku (úsměv). Ale vážně, je hezká.




-1
Vytisknout
4183

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2022