Proč NATO potřebuje změnu strategie

2. 2. 2022

čas čtení 5 minut
Ačkoliv se lídři NATO v roce 2019 dohodli na změně vojenské strategie směrem k obraně a odstrašování, vzhledem k událostem na Ukrajině se zdá taková strategie zastaralá, napsal Harlan Ullman.

Proč?

Za prvé, Rusko ukázalo, že je připraveno použít vojenskou sílu v hněvu a nepochybně jako hrozbu. A modernizovalo konvenční a jaderné síly. NATO nezačalo s významnější modernizací konvenčních ani jaderných sil. A současná strategie, přinejmenším ty části, které byly publikovány, nabízejí rétoriku, nikoliv zásadní vodítka pro modernizaci.

Za druhé, i když NATO vytváří centra excelence, aby se vyrovnalo se specifickými aspekty hybridní války, aliance dosud nevyprodukovala proveditelnou a důkladnou protistrategii boje proti útokům v oblasti šedé zóny/hybridní války s odpovídajícími kapacitami. Rusko nazývá tyto operace "aktivní opatření" zahrnující kybernetické, propagandistické, misinformační, dezinformační a informační operace určené k narušení vůle a soudržnosti NATO.

Za třetí, i když pokročilá technologie vytvořila revoluční pokrok v oblasti vojenských kapacit, současně přinesla i větší zranitelnost - zejména v oblasti řízení a velení a logistiky. Účinný zásah těchto citlivých míst naruší každou ofenzívu.

Kdyby v roce 1940 během bitvy o Francii britské a francouzské síly zvládly letecké útoky a útoky dalekonosným dělostřelectvem na mnohakilometrové německé konvoje zaplňující hlavní trasy na západ, skončilo by to jednou z největších dopravních zácp v historii. Nestalo se.

Za čtvrté, zatímco NATO utrácí dohromady za obranu mnohem více než Rusko, náklady rostou rychleji než výdaje prakticky u každé položky, od personálu přes propisky až po přesné zbraně. Je ironickým výsledkem, že čím více je za obranu utraceno, tím menší jsou počty sil NATO.

(Již nejméně před třiceti lety bylo systematicky upozorňováno na ekonomickou stránku technologické revoluce ve vojenství a na fakt, že sebou přináší strukturální odzbrojování. Bohaté země NATO však za tři dekády nenašly - a dosud ani nehledaly - realistickou odpověď na tuto výzvu - pozn. KD.)

Všechny tyto faktory zjevně budou vyžadovat zásadní přehodnocení strategie. Ukrajinská krize tuto naléhavost zesiluje. Otázka je, zda si toho NATO povšimne.

Protože NATO je obranná aliance, účinnou strategií by bylo narušovat a porazit úvodní útok, o němž by Rusko uvažovalo, ať už kinetický, nebo vedený jinými prostředky. A musí to být protiopatření finančně únosné a udržitelné.

Geografie se počítá. Jen čtyři státy NATO přímo hraničí s Ruskem - Norsko na severu, Estonsko, Lotyšsko a Litva v Pobaltí a USA v Barentsově moři. Polsko a Litva navíc hraničí s exklávou v Kaliningradské oblasti.

Pokud by vypukla válka, geografie omezuje ruské vojenské možnosti, zatímco vytváří strategická hrdla. Při pohybu na západ by nečlenské státy NATO Švédsko a Finsko ohrožovaly ruská severní křídla. Bělorusko a Ukrajina jsou také bariéry, stejně jako přístupové body. (Bělorusko je už mnoho let faktickou organizační součástí ruského Západního vojenského okruhu. V současnosti už je vůbec nelze odlišovat od Ruska, pokud jde vojenské záležitosti - pozn. KD.)

Dikobrazí strategie zohledňuje všechny tyto body. Tato obrana je určena k napadení nepřátelské strategie a narušení úvodního postupu, což činí jeho náklady nepřijatelnými, čímž posiluje odstrašování. Hlavními kapacitami zde nejsou ani tak tradiční zbraňové systémy jako drahé taktické kapacity v oblasti letecké, obrněné a dělostřelecké, stejně jako rakety dlouhého doletu, ačkoli to vše je třeba - jenže v menších počtech. Bezpilotní létající prostředky, protitankové zbraně krátkého dosahu a ruční palné zbraně a protiraketová obrana patří do stejné baterie. (Protiraketová obrana rozhodně nepatří k prostředkům, na nichž by snad někdo mohl "ušetřit", naopak stupňuje logiku strukturálního odzbrojování vývojem systémů mnohonásobně dražších než ty, proti nimž má sloužit - pozn. KD.)

Větší důraz na klamání, dezinformace, všechny formy boje pokrývající celé elektronické spektrum a masivní devítitisícová výbušná zařízení umístěná v kritických hrdlech doplňují takovou obranu.

Totéž se týká ohromných počtů. Deset letounů F-35 Lightning II nominálně stojí dohromady miliardu dolarů. Za tuto sumu lze pořídit tisíc raket v ceně milionu dolarů nebo deset tisíc dronů v ceně sto tisíc dolarů. Na bitevním poli tisíc střel s plochou dráhou letu a deset tisíc vyzbrojených dronů představuje nezměrnou sílu.

NATO před koncem 60. let prodělalo hluboké změny a posunulo se od "masivní odvety" a závislosti na jaderných zbraních k "flexibilní reakci" a větším konvenčním a taktickým jaderným schopnostem: Další transformace je nezbytně nutná. Ale bude NATO jednat?

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3375

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2022