EU musí přestat s fňukáním ohledně Ukrajiny a připravit se na uprchlickou krizi

12. 1. 2022

čas čtení 3 minuty
  • "Papež? Kolik má vlastně divizí?" - Josif Stalin

"Co si to Rusové dovolují mluvit o evropské bezpečnosti pouze s Američany?", ozývá se z Bruselu. Nehledě na úsměšky a škodolibost středoevropských a východoevropských členů (teď konečně víte, jak jsme se celou dobu cítili, když jste se s Ruskem dohadovali bez nás), je to problém opravdu akutní, napsal Toomas Hendrik Ilves.

"Pokud Moskva, jak oznámila, chce od ledna jednat o bezpečnostní architektuře v Evropě a bezpečnostních zárukách, tak to není otázka, která se týká jen Ameriky a Ruska," prohlásil Josep Borrell v telefonickém rozhovoru s německým deníkem Die Welt. "EU se musí podílet na těchto jednáních" a "evropská bezpečnost je naše bezpečnost", řekl. "Je to o nás. Není to prostě záležitost pro dva státy, tj. Ameriku a Rusko, nebo NATO a Rusko - i když si to Moskva takto představuje."

Problémem je však sedm, brzy již osm let "hlubokého" a "vážného" znepokojení nad ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2014, ruským zničením civilního letadla, zabitím takřka 300 pasažérů a takřka nepřetržitými útoky na Ukrajince z jejich vlastního území prováděnými ruskými proxies v Donbasu. Za tu dobu EU neudělala nic, co by ospravedlnilo její místo u jednacího stolu. Byla reaktivní - většinou jen slovně - a stala se poněkud směšnou. Pokud jde o skutečnou roli ohledně ukončení konfliktu, který zabil více jak 14 000 lidí, neudělala nic.

Dokonce Ukrajinu jako bezpečnostní problém do značné míry ignorovala. Za pět let ve funkci Vysoké komisařky unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Frederica Mogheriniová navštívila zemi vystavenou ruským útokům celkem dvakrát. Nikdy přitom nepřijela na frontu mezi Ukrajinou a územím okupovaným Ruskem. Ukrajina musela počkat na nástupce Mogheriniové, Josepa Borrella, který to udělal 5. ledna. Borrell je však v úřadě již více než dva roky.

Avšak ukrajinská krize není, řečeno s Chamberlainem, "spor ve vzdálené zemi, mezi lidmi, o nichž nic nevíme". Ukrajina hraničí se čtyřmi členskými zeměmi EU - Polskem, Slovenskem, Maďarskem a Bulharskem - a s pátou, Rumunskem, prostřednictvím námořní hranice. Jistě, jsou to středoevropské nebo východoevropské členské státy EU, ale jejich bezpečnostní obavy proto nejsou o nic méně urgentní.

Křičet nyní, že je EU vyloučena z jednání, když od Lisabonské smlouvy v roce 2009 neudělala nic podstatného pro to, aby rozvinula svou bezpečnostní roli, je opravdu bizarní.

Jak napsal veterán německé diplomacie Wolfgang Ischinger, nyní předseda Mnichovské bezpečnostní konference: "Je naše vina, ne [americká], pokud Moskva diskutuje o evropské bezpečnosti bilaterálně s USA. Rádi hovoříme o učení se jazyku moci, ale chybějí nám veškeré základy moci: Vojenské schopnosti, strategická vize a politická vůle."

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5966

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2022