Jak by se Putinovy plány ohledně Ukrajiny mohly vyplatit

12. 1. 2022

čas čtení 7 minut
Pokud Rusko nakonec zahájí vojenské operace proti Ukrajině, americký prezident signalizoval nikoliv přímou vojenskou intervenci, ale bezprecedentní ekonomické sankce, napsal Gregory Sims.

Spekulace se soustředí na odříznutí Ruska od systému mezinárodních plateb SWIFT. To by mělo bezprostřední a dramatický negativní dopad na ruskou ekonomiku, takže v roce 2019 ruský premiér označil vyhlídku na něco takového za rovnou vyhlášení války. Putin je nicméně dost chytrý na to, aby tohle zvážil, než spustil svou vysoce konfrontační ukrajinskou hru, takže zřejmě věří, že má eso v rukávu.

Americké zpravodajské služby nepochybně poskytly prezidentu Bidenovi odhady možných Putinových reakcí. Doufejme, že netrpí stejným nedostatkem představivosti jako v letech 1941 a 2001, kdy byly ambice a odvaha protivníků hrubě podceněny.

V létě 1941 američtí představitelé věděli, že válka s Japonskem je reálnou možností, zejména po uvalení ropného embarga v reakci na japonské vojenské akce ve Francouzské Indočíně. Japonsko tehdy dováželo 80 % ropy z USA.

Překvapivé nebylo, že Japonsko v prosinci 1941 zaútočilo, ale že se odvážilo zaútočit na americkou Tichomořskou flotu v domovském přístavu Pearl Harbor.

O šedesát let později, v létě 2001, varovné signály ohledně jiného nepřítele, al-Kájdy, také "rudě blikaly". Zpravodajská komunita opakovaně varovala politiky o známkách toho, že islamisté plánují spektakulární útok, ale opět došlo k selhání. Tím nebyla anticipace útoku, ale neschopnost představit si jeho dech beroucí troufalost.

Putin možná ohledně Ukrajiny blafuje, avšak do vyvolání krize investoval neobvyklé množství osobního kapitálu, včetně sepsání eseje z července 2021 zpochybňujícího legitimitu Ukrajiny jako státu a Ukrajinců jako národa. Když hovoří o kolapsu SSSR, který vústil ve vznik nezávislé Ukrajiny, má sklon projevovat pro něj neobvyklou emocionalitu. Je to pro něj bytostně osobní záležitost a stojí za to zvážit možnost, že považuje znovusjednocení Ukrajiny, Běloruska a možná i severního Kazachstánu s Ruskem za klíčový životní cíl a rozhodl se, že teď přišel čas učinit takový krok. Pokud tomu tak opravdu je, Putin bude hrát tak, aby vyhrál. Protože zastupuje objektivně slabší stranu, pokud jde o hrubou ekonomickou a vojenskou sílu, tak jako Japonsko v roce 1941, může očekávat výhru, jen když bude agresívní, porušovat normy a používat šoku a klamání.

Západní experti na ruskou vojenskou strategii a doktrínu sledují vývoj ruského uvažování o příštím konfliktu a poskytují důležité náznaky toho, jak by Rusko přistupovalo k rozhodujícímu střetu se Západem. Klíčovým aspektem ruského pohledu je centralita informačního válčení v moderních konfliktech, ve srovnání s tradičním válčením. Cílem není porazit vojenské formace na bojišti, ale omezit jejich schopnost fungovat přesně zaměřenými informačními operacemi proti systému řízení a velení - a také šířit chaos, zmatek a nerozhodnost ve vedení protivníka a mezi populací podobně zaměřenými útoky proti civilním komunikacím, energetice, dopravě a další klíčové infrastruktuře.

Tato forma "válčení nové generace" upřednostňuje klamání, utajování a lstivost před hrubou vojenskou silou a je ušita na míru ruskému lídrovi, který ve svém srdci zůstává kágébákem.

Takže co to v praxi může znamenat? Rozsáhlé ruské kybernetické útoky proti ukrajinské infrastruktuře v roce 2014 neponechávají prostor pochybnostem o tom, že kybernetické operace proti kriticky důležité infrastruktuře představují klíčový prvek ruského konfliktního scénáře.

Měli bychom si také všimnout, že zatímco Západ má sklon spojovat informační válčení s ovlivňováním kyberprostoru a prostoru sociálních médií, ruské pojetí zahrnuje mnohem širší metody, z nichž mnohé jsou ve své podstatě vysoce kinetické. Informační operace se z pohledu Moskvy neomezují na využití informační infrastruktury, ale zahrnují i fyzicky destruktivní útoky proti zranitelným uzlům určené k dosažení "informačního efektu".

(Británie v minulých dnech výslovně Moskvu varovala, že útoky na podmořské optické kabely by považovala za vyhlášení války. Krátce poté došlo k náhlému přerušení dvou paralelních optických podmořských kabelů nedaleko norských Špicberků - pozn. KD.)

Je například vhodné zvážit, že Rusko s ohromnými náklady vyvinulo sofistikované schopnosti využití vysoce specializovaných jaderných ponorek a lodí k útokům na rozsáhlou síť podmořských kabelů, které přenášejí 97 % globálního komunikačního provozu, včetně ekvivalentu finančních transakcí v rozsahu 10 trilionů dolarů denně. Rozsáhlý koordinovaný útok na tuto síť by měl potenciál způsobit na obou stranách Atlantiku ohromné ekonomické, politické a sociální škody. V Putinových kalkulacích by mohlo jít o adekvátní reakci na odříznutí od mezibankovního systému SWIFT.

V roce 2014 neznámí pachatelé provedli noční útok ve vojenském stylu na trafostanici v Kalifornii a zničili přitom 17 transformátorů. Tým soudě podle videozáznamu sestával z nejméně dvou osob, které vykazovaly rafinované dovednosti a zdá se, že měly detailní znalost objektu. Dosud nebyli pachatelé vypátráni.

V roce 2016 byla ve Švédsku neznámými sabotéry zničena 300 m vysoká komunikační věž. Policie zjistila, že se útoku účastnily nejméně tři osoby a zapojila do vyšetřování švédské zpravodajské služby kvůli možnosti, že incident měl mezinárodní původ a spekulaci, že mohlo jít o test.

Počátkem roku 2020 se v USA zřítil dron nesoucí dvě nylonová lana spojená měděným drátem směrem k elektrické stanici v Pennsylvánii, zřejmě při pokusu zkratovat zařízení. Dron byl zbaven všech značek a operátora se dosud nepodařilo identifikovat.

Tyto incidenty nemusejí souviset s ruskou vojenskou rozvědkou GRU, ale poskytují náhled do toho, jak by mohli sabotéři v hlubokém utajení způsobit selhání kriticky důležité infrastruktury a vyvolat nesmírné škody.

Je pravděpodobné, že Putin omezí své cíle na ty, o nichž věří, že jich může dosáhnout, ideálně s využitím hrozby válkou, aby donutil Západ k dohodě, která prakticky předá Ukrajinu do ruské vlivové sféry bez toho, aby musel opravdu bojovat, nebo pokud to neprojde, zahájí vojenskou akci s cílem okupovat další území na východní Ukrajině nebo možná získat pozemní spojení mezi pobřežím Azovského moře a Krymem.

S ohledem na lekce z let 2014 a 2001 bychom se však měli mít na pozoru a nezanedbat možnost Putinových mnohem širších ambicí, jako připojení celé Ukrajiny a zničení NATO - a tomu odpovídající mnohem agresívnější strategii, která by mohla zahrnovat neočekávané akce s bezprostředním dramatickým dopadem i na životy a živobytí Američanů.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1966

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2022