Proč si Putin přeje nezávislost Skotska

24. 7. 2020

čas čtení 6 minut
Zpráva o ruském vměšování měla jednou provždy prokázat, že Kreml zmanipuloval referendum o EU, Boris Johnson je aktivem FSB a Dominic Cummings robotem ovládaným z Petrohradu. Cokoliv, jen ne pochmurná skutečnost, že kampaň za vystoupení z unie byla efektivnější než její rivalka. To neznamená tvrdit, že režim Vladimira Putina se nesnažil ovlivnit hlasování v roce 2016. Je takřka nemyslitelné, že by to neudělal, ale lehkomyslný přístup vlády k bezpečnosti demokracie znamená, že neexistoval dostatečný monitoring, abychom to věděli s jistotou, napsal Stephen Daisley.


Ministři a zpravodajské agentury si měli být hrozby ruského vměšování vědomi, protože, jak zpráva potvrzuje, Kreml zasahoval do skotského referenda před šesti lety. Dlouho očekávaná zpráva cituje "důvěryhodný komentář z otevřených zdrojů tvrdící, že Rusko provedlo vlivovou kampaň ve vztahu k referendu o skotské nezávislosti v roce 2014". To by nemělo dlouhodobé pozorovatele Putinovy mezinárodní strategie překvapovat.

Zpráva odráží frustrace mnoha západních analytiků z globální reálpolitiky Moskvy:

"Bezpečnostní hrozba představovaná Ruskem je pro Západ těžko zvladatelná, protože z pohledu našeho i mnoha jiných se zdá být fundamentálně nihilistická. Rusko považuje zahraniční politiku za hru s nulovým součtem: Jakékoliv akce, které může podniknout za účelem poškození Západu, jsou pro Rusko fundamentálně dobré."

Putinova zahraniční politika si žárlivě střeží ruskou geopolitickou nezávislost, zatímco agresivně usiluje o destabilizaci západních zemí, zejména Spojených států a jejich spojenců. Jde o klasický realismus spojený s postsovětskou úzkostí ohledně národní slabosti a úpadku. Putin měří moc svého režimu přinejmenším stejně tak schopností způsobit vnější narušení, jako schopností potlačit vnitřní nesouhlas.

Nemělo by to také překvapovat příležitostné diváky zpravodajského pokrytí referenda televizí Russia Today. Neexistovalo ani předstírání vyrovnanosti: Spojené království mělo být na hranici zhroucení a Putinovi propagandisté s radostí přihodili pár granátů, aby tomu pomohli. Pokud se nezdá věrohodné, že by se anexátoři Krymu čerta starého starali o skotské úsilí svrhnout jho anglického koloniálního útlaku, snažte se pochopit, že rozpad Británie by byl pro Putinovu destabilizační kampaň skvělou výhrou.

Je perverzní, pokud si ruská vláda lépe než ta naše uvědomuje, že skotská nezávislost je otázkou národní bezpečnosti. Rozpad unie by byl zmatenější, zdlouhavější a odváděl by pozornost daleko důkladněji, než šnečí plazení se z Evropské unie. Brexit by ve srovnání se škrtnutím 313 let společné politiky, ekonomiky a historie odhlášením předplatného Netflixu. Scexit by znamenal odchod Británie z mezinárodní scény a její soustředění se na vnitřní záležitosti v řádu let.

Zhoršení mezinárodního postavení Británie by se týkalo věcí větších, než jsou politická soudržnost a důvěra. Pouhá možnost hrozícího odtržení Skotska by vážně zbrzdilo úsilí Liz Trussové zajistit obchodní dohody s novými partnery. Investovat do země, která může v blízké budoucnosti ztratit třetinu rozlohy a takřka desetinu obyvatel znamená velmi odlišné vyhlídky současných návrhů ministryně mezinárodního obchodu.

Ekonomické škody jsou jedna věc, ale co narušení vojenských schopností Británie? Navzdory dekády trvající kampani Skotské národní strany (SNP) proti programu Trident se zdá, že Westminster nechápe, že skotská nezávislost by znamenala jednostranné zbavení Británie jejího jaderného deterentu. Ten je nyní rozmístěn na základnách Faslane a Coulport, ale nezávislá vláda SNP by požadovala jeho stažení ze Skotska. Skotská vláda označila zprávu naznačující, že bojové hlavice lze zbavit roznětek v řádu týdnů a celý systém transportovat ze Skotska během dvou až čtyř let za "vítaný příznak toho, jak rychle může být Trident odstraněn".

Nicméně nejde o to jednoduše odplout s ponorkami na jinou britskou námořní základnu. Pokud by SNP trvala na urychleném stažení, zpráva Výboru pro skotské záležitosti z roku 2013 dospívá k závěru:

"Znamenalo by to, že hlídkování vyzbrojených ponorek by bylo zrušeno a v důsledku by přestal existovat deterent trvale rozmístěný na moři. V tomto bodě by Británie již nebyla schopna operovat svým jaderným deterentem a není jasné, jak rychle by jej dokázala obnovit."

Další britské lokace se buď vůbec nehodí, nebo by vyžadovaly významné množství času, investic, změn prostředí, nebo dokonce odsuny obyvatelstva. V Barrow-in-Furness je příliv příliš slabý, Plymouth je příliš hustě osídlen, aby u něj bylo možno skladovat hlavice a v Milford Haven stojí zařízení na zpracování zkapalněného zemního plynu a ropné rafinérie. Další alternativou by bylo přemístit ponorky a bojové hlavice do Spojených států nebo do Francie.

Británie by byla buď odzbrojena, nebo ponížena a NATO by čelilo ztrátě jedné ze svých jaderných mocností. Pro Putina by to znamenalo nejen pokoření prominentního západního státu, ale oslabení celé mezinárodní instituce, kterou považuje za největší překážku ruských expanzionistických plánů.

To že Rusko šíří do světa tolik mediálního obsahu spojeného se skotskou nezávislostí a sympatizujícího se SNP má svůj dobrý důvod. Má svůj důvod, proč vysílá týdenní šou bývalého skotského premiéra a ikony skotského nacionalismu. Má svůj důvod, proč si Sputnik vybral za své britské sídlo Edinburgh.

Je to týž důvod, proč Írán také zasahoval do referenda v roce 2014: Destabilizace rivalizující mocnosti, která hraje důležitou roli v prosazování demokracie, mezinárodního řádu založeného na pravidlech a amerického globálního vedení. Naši nepřátelé vidí ve zničení unie šanci ořezat Británii. Pokračující zanedbávání této hrozby vládou ohrožuje nejen demokracii, ale i národní bezpečnost.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7972

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2020