Krize z roku 2008 byla ve srovnání s tou současnou malým předkrmem

20. 3. 2020 / Karel Dolejší

Svět čelí souběhu dvou masivních krizových událostí: V hospodářské oblasti dochází k tomu, co někteří dobrodružněji naladění ekonomové označují za "matku všech recesí". Kvůli omezení poptávky a nárůstu (nejen) státního zadlužení v posledních dvanácti letech bude výrazně horší než posledně - a podle různých předběžných prognóz potrvá její "horká" fáze minimálně dvě, spíše však tři čtvrtletí. V oblasti veřejného zdraví probíhá pandemie koronaviru, kterou se v ideálním případě může dařit reálně kontrolovat nejdříve koncem letošního roku (pokud již budeme mít vakcínu). Existují prognózy, které za jinak stejných okolností dávají pandemii rok nebo dva.

Po roce 2008 nedošlo k hlubokým reformám bankovnictví a finančního trhu, které by jediné zabránily opakování podobné krize v budoucnu. Proto již nějaký čas panovala neradostná očekávání ohledně dalšího ekonomického propadu. Pandemie uspíšila jeho nástup a zhoršuje jeho průběh. Vlády a centrální banky přitom mají tentokrát k dispozici mnohem méně prostředků ke zvládání krize, než měly v roce 2008.

Česká republika vstoupila do minulé krize v relativně dobrém stavu, co se týkalo státních financí. Místo účinné stimulace ekonomiky však tehdejší vlády zvolily problematickou politiku škrtů, která průběh krize ještě zhoršila. Následně Babišova vláda v době oživení místo tvorby rezerv i zděděné rezervy bezohledně spotřebovávala a provozovala velký fiskální deficit. Nyní bude čelit nebývalým finančním nárokům, od plateb pracovníkům ve výlukách či po propuštění přes kompenzace uzavřeným podnikům (na niž mají nárok z krizového zákona) až po nutnost financovat masivní krizové výdaje různého druhu. Pokud v USA panují obavy, že by mohlo dojít až na 20 % nezaměstnanost a mohlo by být ohroženo dokonce postavení dolaru coby světové rezervní měny, zkuste si představit, jak na tom nyní může být malá obslužná ekonomika převážně závislá na exportu komponent v rámci globalizovaného obchodu.

Nejde tedy nyní jen o to, aby lidé přežili samotnou pandemii. Řešit se bude také otázka, zda během ní a po ní budou mít vůbec z čeho žít.

Česká vláda, která v době oživení globální ekonomiky ani dost málo nemyslela na horší časy a ani v nejmenším se na ně nepřipravila, bude mít přitom velmi omezenou kapacitu řešit nadcházející problémy. Na slevy pro důchodce se rychle zapomene, to mi věřte.

Když budou ovšem lidé stále jen zavřeni doma a nepřestanou sledovat děsivé televizní zprávy o vývoji pandemie, nepochybně je ještě dosti dlouho ani nenapadne přehodnotit 30 % voličské preference pro vládní ANO.