Brexit: Nemůžete se osvobodit od imaginárního útlaku

19. 1. 2019


Brilantní irský komentátor Fintan O'Toole znovu o brexitu: Brexit vůbec není o Evropské unii


Důvod, proč jakékoliv snahy o realizaci brexitu selhávají na celé čáře, jsou jasné: je totiž celé fantazie, která vůbec není o vztahu Angličanů k Evropské unii, argumentuje Fintan O'Toole v dalším ze svých brilantních komentářů. Potíž je, že k stoupencům brexitu se tento komentář nedostane a i kdyby se dostal, nepochopí ho. (Mimochodem, O'Toolovy úvahy platí stoprocentně i o frustraci občanů v České republice):


Kdy došlo k likvidaci brexitu? Už v den referenda o brexitu 26. června 2016. Motorem toho projektu bylo po dlouhá desetiletí systematické lhaní o "tyranii Evropské unie" a prezentace referenda jako fantazie o "celonárodním osvobození". Tato fantazie prostě nemohla přežít kontakt s realitou. Tato fantazie zemřela v okamžik, kdy měla být realizována - nešlo to. Nemůžete se totiž osvobodit od imaginárního útlaku. Brexit musel vždycky dopadnout jako volba mezi dvěma zly: hrdinské, avšak katastrofální selhání - vypadnutí Británie z EU bez dohody, anebo nehrdinské, trochu méně škodlivé nahrazení prvotřídního vztahu s EU vysoce nedokonalým vztahem s EU.  Toto je skutečný posmrtný život onoho zlikvidovaného snu.

 

Je stále jasnější, že brexit vůbec není o vztahu Británie k EU. Už samotné slovo brexit obsahuje doslova nevyslovenou pravdu. Nezahrnuje Evropu a vůbec se o ní ani nezmiňuje. Jde o britský exit, odchod, nikoliv o to, odkud Británie odchází. Tautologické heslo Leave Means Leave, tedy "Odchod znamená odchod" je obdobným způsobem (i když neúmyslně) poctivý: význam spočívá v tom Odchodu, nikoliv v tom, odkud se odchází či jak.

Je paradoxem, že toto drama odchodu posloužilo jen k tomu, aby zlikvidovalo krizi příslušnosti. V brexitu se odehrává konflikt mezi Jimi a Námi, avšak po posledních dnech je zjevné, že problém nespočívá v Nich na evropském kontinentu. Ten problém spočívá v Nás Britech, jde totiž o rozklad imaginární komunity. Viditelný rozklad politické třídy ve Westminsteru během minulého týdne je možná důsledkem brexitu, avšak brexit samotný je důsledkem neviditelného rozkladu britského politického pořádku za několik posledních desetiletí.

Může se zdát podivné nazývat tento rozklad neviditelným, když tolik z něho je naprosto zjevné - hluboká nejistota ohledně jednoty Británie po uzavření severoirské Dohody z Velkého pátku z roku 1998 a vytvoření skotské sněmovny následující rok: pak nárůst anglického nacionalism, hluboká regionální nerovnost v samotné Anglii, generační konflikt hodnot a aspirací, ochromení sociálního státu a příslibu sdíleného občanství, pohrdání chudými a zranitelnými občany, vyjádřené politikou škrtů, vezstup senzačním způsobem požitkářské a klaunské vládnoucí třídy. Avšak kolektivní důsledky těchto provázaných faktorů vývoje byly téměř neviditelné, dokud David Cameron náhodně nezvedl pokličku tím, že vyhlásil referendum a požádal občany, aby schválili status quo.

Jak teď vidíme po zvednutí té pokličky, když se pára fantastických představ začíná rozplývat, pravdou je, že brexit není o vztahu Británie k EU, ale je o vztahu Británie k sobě samotné. Je to projekce vnitřního traumatického chaosu směrem ven. Trvá dále archaický politický systé, zatímco se jeho základy v kolektivním smyslu společenské vzájemné provázanosti a příslušnosti začaly rozkládat.

Svým způsobem udělal brexit Británii skutečnou službu: donutil zastaralý systém, který se přežil, aby začal přehrávat své smrtelné křeče na veřejnosti. To představení je hnusné, ale alespoň dokazuje, že se rozkládajícímu se státu složenému ze čtyř národů nedá vládnout bez radikální sociální a ústavní změny.

Evropští politikové opakovaně vyjadřují frustraci, že Britové vůbec nevyjednávají s nimi, ale jen mezi sebou. Avšak možná je načase uznat, že v tom spočívá užitečná pravda: Brexit je jen nástrojem, který posunul rozpadávající se stát na místo, kde už ten stát nemůže předstírat, že je stabilní a fungující demokracií. Brexit svou práci provedl: teď všichni vidí, že blboun nejapný Westminsteru je mrtvý. Je načase opustit předstírání, že problémem s britskou demokracií je Evropská unie a uznat, že britská demokracie má závažný problém sama se sebou. Po rozkladu brexitu musí vzniknout celý nový politický ekosystém. Vzdejte se mrtvého blbouna nejapného, zastavte šílené soutěžení o nesmyslnou cenu a začněte hovořit o tom, kým chcete být.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
3797

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2019