ČR: Hlas oceli a betonu

20. 1. 2019 / Jiří Hlavenka

čas čtení 6 minut


Zářez pro dnešní den. Dík Ondřej Kania, viz níže, že to takhle napálil.

Něco k tomu ještě dodám. Tlak na cut-off score pochází od dobře zorganizované a mocné zaměstnavatelské lobby, která je protihráčem spíš zmatené veřejné správy v podobě různých Tripartit, Hospodářských komor, Svazů průmyslu a podobně. Je to lobby výrobních a stavebních firem, "hlas oceli a betonu", a byť tato lobby reprezentuje jen menší část ekonomiky (cca 25% HDP), je její hlas velice slyšet, protože malí zaměstnavatelé nejsou zorganizovaní a inovativní high-tech si jede svoje a na vládu zvysoka prdí (to je bohužel chyba, ale nic s tím nenadělám).

 

Podnikatelský "úspěch" těchto firem je postaven na levné, ale přesto kvalitní pracovní síle, která je schopná vyrobit přesně to samé co fabrika v Německu, ale výrazně levněji, protože mzdové náklady v české fabrice jsou třetinové. Nic víc než prodej levné pracovní síly za tím není, čest výjimkám. A samozřejmě tahle lobby je nyní v ohrožení. O práci v jejích fabrikách je stále menší zájem, protože drží mzdy dole a práce není nijak inspirativní; nedostatkem pracovní síly rostou mzdové nároky a to tyhle firmy ohrožuje, protože jejich jedinou přidanou hodnotou je onen rozdíl ve mzdách mezi Východem a Západem. Hlas oceli a betonu proto zahájil mocnou ofenzívu, jejímž cílem je nahrnout děti do učňáků s nadějí, že zůstanou hloupé a nezbude jim než dělat lopaťáky v jejich továrnách.

K lepšímu dodávám jednu skutečnou příhodu k diskusi na naší krajské tripartitě s jedním nejmenovaným průmyslníkem, který si tam na celé plénum stěžoval, že cože je to za pořádek, když on je schopný svým nejschopnějším lidem dát "i třicet tisíc" a přesto před jeho vraty nestojí zástupy žadatelů o takové džoby snů. Když jsem odvětil, že si za to může sám, neboť pokud svým úplně nejschopnějším lidem není schopen nabídnout nic víc než podprůměrnou (!) mzdu v zemi a že si s takovým byznys modelem zaslouží brzo zkrachovat, zbrunátněl a chystal se mě uškrtit. Když se trochu zklidnil, zkusil nové expozé o "neužitečných profesích", do kterých jsou přes gymply stovky tisíc mladých lidí tlačení. Nebyl však moc schopen se vypořádat s mým skromným dotazem, jak je teda možné, že lidé v těchto "neužitečných profesích" si vydělávají bez problémů nadprůměrnou mzdu a je zde minimální nezaměstnanost - asi tedy jsou ty neužitečné profese pro někoho užitečné, když je ochotný jim tohle z vlastní kapsy platit, že?

Nechápou to. Jsou to lidé z doby oceli a betonu; jejich představa práce je pouze taková, ze které padají nějaké hmotné výrobky, přičemž už plast je pofidérní, ještě vezmou na milost hliník. A beton, samozřejmě. Bez betonu to nejde. Ale cokoli mimo to je neužitečný balast, u kterého vůbec nejsou schopní pochopit, jak se to může uživit a říkají, že na to naše civilizace brzo dojede. Bohužel ale tyhle názory sdílí nemalá část politické reprezentace, zejména té regionální, která taky patří do tohoto kulturního okruhu: obvykle starší lidé, vyrostlí v éře oceli a betonu, nepoznali nic jiného, žijí desítky let ve strnulosti veřejné správy, zcela si s tím vystačí, vlak jim dávno ujel a v kapse mají iPhone.

Ivo Vondrák, hejtman Moravskoslezkého kraje, spolu s dalšími hejtmany, chce hnát studenty do fabrik.

Právě jsem se dodíval na Události, komentáře z 14.1, kde hejtman Ivo Vondrák bojoval za cut-off score, což je způsob selekce studentů, který chtějí prosadit kraje a bude znamenat, že obrovské množství studentů, kteří z nějakého důvodu nedají po základní škole nějaké stupidní, centralizované příjimačky, budou hnáni na učiliště a do fabrik.

Mám osobní zkušenost s panem Vondrákem. Když jsem byl v říjnu na konferenci Forbesu v Ostravě, tak jsem na panelu kritizoval tu perverzní potřebu standardizace a centralizace ze strany krajů a státu v našem školství. Na galavečeři, když jsem s přítelkyní jedl jednohubky za námi pan hejtman přišel s nějakými dvěma továrníky a začal křičet a byl velice agresivní. "Co to tady vykládáte o standardizaci?". "Vy tomu vůbec nerozumíte, kolik fabrik jste řídil?". Tak říkám, že jsem fabriky neřídil, že podnikám ve školství "Jo ve školství jo? Kolik fabrik jste řídil?". Bylo to mega nepříjemné a byl hodně agresivní. Snažil jsem se mu vysvětlit, že se mají kraje spíš zaobírat tím, aby fabriky a firmy, tak jak je to například v Německu, se podílely na fungování učilišť a odborných škol a že mi připadá nesmyslné, aby stát, nebo kraje, vychovávaly pro firmy dělníky. Od toho tady jednak stát a kraje nejsou, ale taky tomu nikdy nebudou rozumět tak, jako tomu rozumí ty firmy. Dnes je to asi tak dementní, jako kdyby všichni studenti medicíny nechodili do nemocnic, operovat je učil zasloužilý pacient, nebo zdravotní sestra ve výslužbě. Raději jsem to panu Vondrákovi odkejval, že je to nápad hodný Nobelovy ceny, protože to vypadalo, že mi tam pomalu rozbije držku.

Cut-off score je největší zhovadilost a katastrofa. Nejen, že je to pravděpodobně protiústavní, jak říká Ondřej Šteffl, ale je to nemorální, nelidské a nehorázné. Kraje budou snad rozhodovat o tom, že když jakékoliv dítě v 9. třídě nezvládne nějaký stupidní, centralizovaný test, tak mu to ovlivní celý zbytek života? Nebude moct jít na obor s maturitou? Jediné čemu to prospěje jsou firmy, které vydělávají na přípravě studentů na tyto centralizované testy, to je jediné "pozitivum"....roztáčí se ekonomika a doučovatelé mají práce, hodně rodin ale na to ani nemá peníze. Kdyby mi někdo dal takový test v 9. třídě, tak bych teď pravděpodobně pracoval ve skladu, nebo umýval nádobí.

Jestli je něco skutečně čirý zlo, tak je to cut-off score.

1
Vytisknout
9947

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2019