Když velký byznys sází na autoritáře a populisty

24. 1. 2019 / Daniel Veselý

Mnozí politikové, analytikové a komentátoři již delší dobu vyjadřují nepokryté zděšení nad vulgárními populisty a xenofoby, jimž se podařilo získat politickou moc ve Spojených státech, v Maďarsku či Brazílii. V pohodlí svých slonovinových věží přemítají, jak k tomu mohlo vlastně dojít; proč se „starý dobrý svět“ najednou stal rejdištěm rasismu, homofobie, ultranacionalismu a obecně antiliberálních tendencí. A ačkoli se Donald Trump, Viktor Orbán nebo Jair Bolsonaro chopili moci do značné míry kvůli systematickým selháním onoho starého dobrého světa, tito populističtí politikové navíc získali významnou podporu velkého byznysu.

Obavy davoských o osud světa, jejž vedle ekonomické konfrontace mezi klíčovými velmocemi deformuje populistická a nativistická agenda a hněv veřejnosti vůči elitám, jsou samozřejmě na místě. Jenže politické špičky, vrcholní manažeři, bankéři a ekonomové, kteří se tento týden tradičně sejdou ve švýcarském Davosu, nacházejí kořeny těchto neduhů výhradně v klimatických změnách a zvyšující se společenské polarizaci, aniž by hledali vinu primárně u sebe.

Tento týden publikovala charitativní organizace Oxfam zprávu, podle níž má 26 nejbohatších miliardářů stejný majetek jako nejchudší polovina lidstva, tj. 3, 8 miliard lidí. Projektový ředitel Oxfamu Matthew Spencer si nebere servítky, když obscénní a stále se prohlubující nerovnost mezi obyvateli této planety klade za vinu politickým a ekonomickým elitám, jež každým rokem mudrují v Davosu: „Způsob, jakým jsou organizovány naše ekonomiky, vede ke stále větší a neférovější koncentraci bohatství v rukou několika privilegovaných, zatímco miliony lidí sotva přežívají. (…) A nemusí tomu tak být - na světě je tolik bohatství, aby měl každý v životě spravedlivou šanci.“

Podle Spencera by vlády měly zajistit, aby se ti nejbohatší prostřednictvím spravedlivých daní podíleli na budování veřejně dostupných služeb. Právě nespravedlivá míra zdanění či vyhýbání se placení daní u velkých korporací a nejbohatších osob, jakož i neochota vlád adekvátně investovat do veřejných služeb, dramaticky přispívají k šokující nerovnosti. Nicméně chtít po vládách, jež s nebývalou oddaností plnily jakákoliv přání onoho pověstného jednoho procenta, aby napravily nepořádek, který způsobily, je poněkud naivní.

Populistická a nativistická agenda a hněv veřejnosti vůči elitám tak, jak je definují davoští, do značné míry vyvěrají z nerovnosti a nezaměstnanosti, jak se můžeme dočíst dokonce i na stránkách Financial Times. „Starý dobrý svět“, jejž charakterizovaly bezohledné neoliberální reformy, se pomalu hroutí, a na scénu přicházejí mazaní populisté v čele s Donaldem Trumpem. O naprosté absenci soudnosti a nadhledu ekonomických titánů svědčí ale skutečnost, že zakladatel davoského fóra Klaus Schwab loni ocenil prezidentské schopnosti Donalda Trumpa.

A není divu, neboť americký prezident si předloni získal obrovský vděk superbohatých díky radikálnímu přepisu daňového kodexu, včetně výrazného snížení korporátní daně. Jenže vděk bohatých lze přirovnat k panské lásce, jelikož si Donald Trump letos část korporátní Ameriky znepřátelil svými neuváženými obchodními válkami. Tutéž starost mají očividně všichni davoští, když si unisono stěžují na ekonomickou konfrontaci mezi klíčovými velmocemi. Teprve čas ukáže, zda se rapl v Bílém domě umravní a zda si zase získá stoprocentní podporu kapitánů velkého byznysu.

Taktéž chrabrý zastánce křesťanských hodnot a bojovník proti bruselské zvůli Viktor Orbán má v korporátním světě mocné spojence. Orbánova vláda nedávno schválila několik nepopulárních zákonů, včetně tzv. otrockého zákona, který omezuje práva obyčejných zaměstnanců. Orbánův kabinet v uplynulých letech poskytl investiční pobídky významným evropským korporacím, jako jsou Bosch, Continental, Mercedes nebo Audi. K těmto investičním pobídkám patří i levná pracovní síla (a se schválením tzv. otrockého zákona ještě levnější pracovní síla) a „přátelský daňový systém“, jemuž dominuje nejnižší korporátní daň v Evropě. Je proto komické pozorovat, kterak maďarský Trump brojí proti mocným nepřátelům z ciziny a zároveň otevírá náruč zahraničním korporacím, zejména německým automobilkám, a to na úkor obyčejných Maďarů.

Když byl loni v Brazílii do prezidentského úřadu zvolen ultrapravicový populista a stoupenec brazilské junty Jair Bolsonaro, západní korporace a finanční média jen stěží potlačovaly nadšení. Bolsonaro pro zahraniční investory míní vytvořit přívětivé klima prostřednictvím radikálně snížené korporátní daně a privatizací veřejných služeb. Nový brazilský ministr hospodářství Paulo Guedes, který získal ostruhy v proslulé neoliberální laboratoři na Chicagské univerzitě, chce rozprodat státní aktiva, osekat penzijní systém, upravit daňový kodex a deregulovat ekonomiku. Ostatně sám Bolsonaro v Davosu přednesl projev, v němž zopakoval svůj předvolební slib otevřít Brazílii zahraničním investorům, což se s velkou pravděpodobností setká s příznivou odezvou davoských. To však nekoresponduje s obavami fóra týkajícími se klimatických změn, neboť Bolsonaro plánuje intenzivnější těžbu Amazonského pralesa

Zdá se tedy, že se ocitáme v bludném kruhu, když superbohatým vyhovují jak tradiční politikové, tak populisté. Přestože velký byznys miluje uhlazené a nekomplikované politiky, jakým je francouzský prezident a bývalý investiční bankéř Emmanuel Macron, proti srsti – ba spíše naopak – mu nejsou ani autoritáři a populisté trumpovského a bolsonárovského ražení. Opět se ukazuje, že pro skutečnou demokracii, tedy vládu lidu, není v tomto světě ovládaném davoskými elitami místo.

 

 

1
Vytisknout
4512

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2019