Krize konzervatismu dohnala vlády na obou stranách Atlantiku do slepé uličky

26. 1. 2019

Jazyk těchto konzervativců je nepřesvědčivý, protože ani oni sami už nevěří tomu, co říkají. Jako komunistické strany ve východní Evropě v osmdesátých letech, tito konzervativci jen provádějí už jen prázdné rituály, aniž by věřili v to, co dělají. Jsem si jista, že Mayová dobře ví, že brexit její zemi poškodí, a vím, že McConnell si je taky dobře vědom, že jeho daňové škrty neprospěly nikomu jinému než jeho bohatým kamarádům. Jsou to nihilisté, kteří opustili své hodnoty a žádné nové nepřijali.



V hlavních městech obou nejvýznamnějších anglofonních mocností, Británie a USA, zavládla politická krize. Jak britská, tak americká vláda se dostaly do slepé uličky, píše Anne Applebaum.

Prkenná a necharismatická Theresa Mayová se nezdá být vůbec podobná vulgárnímu a prolhanému Donaldu Trumpovi. Přesto však má krize v USA s krizí v Británii podivně mnoho společného. Obě krize byly způsobeny post-ideologickými konzervativními stranami, americkými republikány a britskými konzervativci, které ztratily cestu.
 
 
Jejich současné selhání není jen náhoda. V osmdesátých a v devadesátých letech byli anglofonní konzervativci motivováni ideami tak mocnými, že se z USA a Británie rozšířily do ostatního světa: víra v demokracii, víra ve svobodné trhy, víra ve svobodný obchod. Jenže ztraumatizovány událostmi - finanční krizí, válkami v Iráku a v Sýrii - obě politické strany ztratily víru ve svůj program. A nenalezly nic jiného, co by ho nahradilo. Namísto toho se staly rukojmími naštvaných menšin. Přestaly brát v potaz to, co je dobré pro celý národ, a soustřeďují se jen na to, co je dobré pro jejich stranu - nebo jen pro ně samotné.

Určitě to platí pro Británii, kde se Mayová od roku 2016, kdy se stala premiérkou, stará jen o správu své strany, nikoliv o britské zájmy. Přijala jazyk brexitérských extremistů a promarnila příležitosti pro dosažení nadstranického kompromisu. Kdyby byla bývala ochotna uzavřít dohodu s opoziční Labouristickou stranou, mohla vyjít ze slepé uličky: Británie mohla zůstat v evropské celní unii, což by umožnilo obchodu pokračovat a vyřešilo by problém severoirské hranice s Irskou republikou.

I američtí Republikáni odmítají pragmatické řešení - schválit zákon, který by obnovil fungování americké vlády, uzavřít kompromis o bezpečnosti na hranicích - z těchže důvopdů. Jako Mayové, i šéf republikánské senátní většiny Mitch Mc Connell odmítl nabídnout kompromis demokratům z obavy, že to povede k rozštěpení Republikánské strany. Co se týče prezidenta Trumpa, jeho osobní narcismus nedovoluje zájem a starost pro nikoho jiného. Jeho voliči jsou motivováni příslušností k svému kmenu, ne idejemi.

Kolaps motivujících idejí na centristické pravici dvou významných anglofonních mocností bude mít širší dopady. Britští toryové a američtí republikáni také přišli o schopnost uvažovat mezinárodně. Pro Evropany, zvyklí si myslet, že angloameričtí politikové jsou pragmatičtí a otevření, bylo šokem si uvědomit, jak málo vlastně vědí britští toryové o Evropě a o obchodu  a jak málo americkým republikánům záleží na jejich zahraničních spojencích, a do jak obrovské míry se proměnila konzervativní politika v obou těchto zemích v sebezájem. Všechny řeči o "příležitostech" a o "podnikatelství" znějí lživě ve světě, kdy britský brexitér Jacob Rees-Mogg si přesunul vlastní investiční fondy do Dublinu, aby unikl dopadům brexitu, a kdy americký prezident lže o svých podnikatelských jednáních v Moskvě během celé své předvolební kampaně.

Jazyk těchto konzervativců je nepřesvědčivý, protože ani oni sami už nevěří tomu, co říkají. Jako komunistické strany ve východní Evropě v osmdesátých letech, tito konzervativci jen provádějí už jen prázdné rituály, aniž by věřili v to, co dělají. Jsem si jista, že Mayová dobře ví, že brexit její zemi poškodí, a vím, že McConnell si je taky dobře vědom, že jeho daňové škrty neprospěly nikomu jinému než jeho bohatým kamarádům. Jsou to nihilisté, kteří opustili své hodnoty a žádné nové nepřijali.


Kompletní článek v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
4444

Diskuse

Obsah vydání | 29. 1. 2019