Generace (Z)ócalo
17. 11. 2025 / Fabiano Golgo
O víkendu se v Mexico City sešly tisíce mladých Mexičanů, aby protestovali proti kriminalitě, korupci a všeobecnému pocitu beztrestnosti, který zemi dlouho provází. Přišli se smartphony, anime vlajkami a improvizovanými symboly digitálního povstání. A způsobem typickým pro rok 2025 byl protest zároveň upřímný i chaotický, idealistický i výbušný. Ráno působil jako lekce občanské angažovanosti; večer se malá skupina mladých demonstrantů střetla s policií a házela kamení, zábavní pyrotechniku či policejní štíty.
Vláda
prezidentky Claudie Sheinbaumové tvrdila, že se do hnutí infiltrovaly
pravicové strany a pomocí botů na sociálních sítích nadhodnocovaly jeho
rozsah. Někteří influenceři, kteří protesty původně podpořili, se
stáhli. Starší političtí aktéři — někteří z nich symboly dysfunkce
předchozí éry — pochod nadšeně podporovali z bezpečné vzdálenosti. I to
patří k dnešnímu scénáři: každé povstání mladých se okamžitě promění v
politický test vnímání.
Pokud ale odhlédneme od povrchového hluku, skrývá se v tom mnohem univerzálnější příběh.
Po
celém světě — od Káthmándú po Mexico City — vstoupila letos generace Z
do veřejného života s morální netrpělivostí, kterou starší vůdci
nedokáží rozluštit. Jsou to mladí lidé, kteří vyrůstali v éře živě
přenášených korupčních skandálů, femicid hlášených v reálném čase a
statistik kriminality, jež se algoritmicky šíří sociálními sítěmi.
Viděli instituce, které slibují hodně a dělají málo. Jsou zběhlí v
ironii, ale touží po integritě.
Mexiko je dnes uvězněno v
paradoxu. Prezidentka zůstává osobně populární, přestože brutální
vraždy, atentáty a korupční skandály nadále podrývají důvěru ve státní
struktury. Člověk může obdivovat vůdkyni a zároveň pochybovat o systému,
který řídí.
A právě v tom jsou protesty generace Z
nejdůležitější. Tato generace je sice chronicky online, ale požaduje
něco hluboce offline: odpovědnost. Na rozdíl od předchozích kohort ji
tolik nezajímají velká ideologická vyprávění. Nevidí korupci jako
nástroj jedné či druhé strany, ale jako strukturální selhání. Pokládá
jednoduchou otázku, kterou instituce přestaly slyšet: Proč země není
bezpečnější?
Kritici se zaměřují na střety s policií či směs
influencerů, opozičních politiků a poctivých aktivistů. Ale hnutí se
málokdy rodí uspořádaně. Vznikají tak, že mladí lidé řeknou: takhle to
nefunguje — a starší lidé si tiše připustí, že možná mají pravdu.
Mexická
Gen Z zatím možná neví, co bude dál. Nemá manifest. Nemá vůdce. Ale má
něco, co je v cynické politické době ještě cennější: schopnost přimět
zemi, aby si všimla vlastních rozporů.
Každé generační hnutí
začíná morálním instinktem. Na Zócalu byl tento instinkt zcela zřetelný.
Technologicky zdatná, politicky znechucená a kulturně hybridní generace
vysílá signál, že status quo už není přijatelný. Otázkou je, zda to
mexičtí vůdci uslyší jako hrozbu — nebo jako výzvu konečně opravit to,
co všichni vědí, že je rozbité.
Diskuse