Kořeny současných krizí: Podpora komunistické Číny byla největším strategickým selháním USA

25. 11. 2024

čas čtení 5 minut
Od války na Ukrajině přes děsivý teroristický útok ze 7. října a následný konflikt na Blízkém východě až po rozbouřené vody Jihočínského moře je dnes svět v krizi, James E. Fanell a Bradley A. Thayer.

Příčiny se nenacházejí pouze v Moskvě nebo Teheránu, ale především ve Washingtonu a Pekingu. Jsou důsledkem dvou základních a vzájemně propojených velkých strategických chyb, kterých se USA dopustily. Za prvé, neschopnost pochopit hrozbu ze strany Čínské lidové republiky. Za druhé, neschopnost vyvážit ji. V důsledku toho USA riskují, že ztratí své dominantní postavení ve prospěch povzbuzené ČLR, která spolupracuje s Ruskem Vladimira Putina a mulláhy v Íránu. Při pohledu na globální nepokoje musí Američané pochopit tři důvody, proč čelí této hrozivé strategické krajině.

Za prvé, americké elity nevnímaly hrozbu kvůli triumfalismu "konce dějin" – falešnému tvrzení, že modernizující se země jako Čína jsou na cestě k demokratizaci a ekonomice volného trhu. Konflikt velmocí byl považován za relikt minulosti. Tato arogance přispěla k tomu, co nazýváme "deflací hrozeb", kdy američtí činitelé s rozhodovací pravomocí rok co rok důsledně odmítali nebo podceňovali hrozbu ze strany ČLR.

Za druhé, americké obchodní zájmy a finančníci neúnavně usilovali o ekonomický zisk ze spolupráce s Pekingem. To usnadnilo vzestup Číny, když vstoupila do ekonomického ekosystému Západu, stejně jako její přijetí do Světové obchodní organizace.

Jejich vliv na hlavní americké politické strany a na nejvyšších úrovních americké politiky brzdil americkou reakci a podporoval domýšlivost globalizace. Tak vznikla "škola angažovanosti", která tvrdila, že zapojením se ČLR stane bohatým, "odpovědným podílníkem" v mezinárodním řádu, a dokonce demokratickým. V podstatě USA ochotně a nadšeně učily, cvičily a dokonce vybavovaly svého úhlavního nepřítele. Obchodní zájmy a finančníci financovali naše národně-bezpečnostní mozkové trusty, což přispělo k zaujatosti směrem ke škole angažovanosti, a tím k hrozbě deflace ČLR.

Za třetí, Teng Siao-pching, pravděpodobně jeden z největších stratégů 20. století, prosazoval brilantní strategii politického válčení s cílem prosadit deflaci hrozby. Tengova strategie se zaměřovala na americké a další západní elity, obohacovala je a formovala jejich vnímání ČLR a Komunistické strany Číny, přičemž využívala lákadla rostoucího trhu k ovlivňování jejich chování. Po celou generaci čínští vůdci maskovali své záměry a rámovali svou expanzi jako ekonomickou, pro dobro všech, spíše než strategickou a ve prospěch Komunistické strany Číny.

V důsledku toho ČLR posílila a nyní využívá svou moc na úkor národní bezpečnosti USA prostřednictvím svých celosvětových akcí, zejména ve Východočínském a Jihočínském moři a na Tchaj-wanu, jakož i prostřednictvím svých proxies v Íránu a Rusku.

Aby mohl Washington čelit této hrozbě, musí nejprve vidět komunistickou Čínu takovou, jaká je: Agresivní velmoc, která usiluje o svržení USA.

Za druhé, USA musí podporovat vzdělávání stratégů, aby mladší generace mohly pochopit, jak porazit ČLR. Vzdělávání v principech mocenské politiky a ideologii Komunistické strany Číny je nezbytné pro dosažení vítězství.

Za třetí, musí existovat trvalé prezidentské vedení, které definuje nepřítele, vzdělává americký lid a vytváří nezbytnou celkovou reakci vlády.

Za čtvrté, neschopnost zpravodajské komunity identifikovat Čínu jako existenční hrozbu značně oslabila schopnost amerických činitelů s rozhodovací pravomocí v oblasti národní bezpečnosti identifikovat tuto hrozbu a jednat proti ní. Základní předpoklady týkající se chování Číny byly formovány myšlenkovou školou angažovanosti. V konečném důsledku zpravodajská komunita zvráceně napomáhala deflaci hrozeb po celou generaci. To musí být obráceno.

Za páté, americké vojenské vedení neuznalo a nepřipravilo se na to, že se Čína stane impozantní vojenskou mocností. Musí být také voláno k odpovědnosti za současný stav nepřipravenosti. Konkrétně neschopnost vedení amerického námořnictva rozpoznat ústřední význam námořní domény pro velkou strategii ČLR a její úsilí o modernizaci námořnictva je v ostrém kontrastu s proaktivním výkonem předchozích generací admirálů od 2. světové války až po studenou válku se Sovětským svazem. Vedení musí upřednostnit přestavbu amerického námořnictva, aby čelilo hrozbě ČLR.

USA napomohly vzestupu svého nepřítele. Nyní Kreml a Írán operují ve strategickém prostoru, který jim ČLR poskytuje. Tento prostor a agrese Pekingu se budou jen zvyšovat, pokud USA nepodniknou kroky k ukončení své hrozby deflace, neprolomí škrticí sevření školy angažovanosti vůči americkému zahraničněpolitickému establishmentu a neporazí Komunistickou stranu Číny tím, že ji odstaví od moci.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
2203

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2024