Prázdnota Ramaswamyho doktríny

8. 9. 2023

čas čtení 6 minut
Vivek Ramaswamy, osmatřicetiletý podnikatel ucházející se o republikánskou prezidentskou nominaci, zahájil válku proti tomu, co považuje za zastaralou zahraniční politiku establishmentu, píše Jacob Heilbrunn.

K NATO je hluboce skeptický. Chce rychle ukončit válku na Ukrajině, oddělit Rusko od Číny a přinutit Tchaj-wan, aby se bránil bez Ameriky. Navrhl také snížení americké finanční pomoci Izraeli, což je postoj, který pravice dlouho považovala za politicky nemožný, než řekla, že tak učiní pouze se souhlasem Izraele. Teď se Ramaswamy pokusil ospravedlnit takové postoje esejem v The American Conservative nazvaným "Životaschopný realismus a obrodná doktrína".

Odvolává se na prezidenty George Washingtona, Jamese Monroea a Richarda Nixona – kterého Ramaswamy nazval "nejvíce nedoceněným prezidentem naší moderní historie v této zemi, pravděpodobně v celé americké historii" – článek se zdá být snahou propůjčit soudržnost a vážnost Ramaswamyho světonázoru. Zdá se také, že jde o pokus čelit útoku bývalé velvyslankyně OSN Nikki Haleyové, že "nemá žádné zkušenosti se zahraniční politikou, a je to vidět". V článku Ramaswamy slibuje, že obnoví americkou národní hrdost a identitu po desetiletích bezradné liberální internacionalistické a neokonzervativní politiky. "Už nebudeme strýčkem Cuckerem," píše.

Bylo by pošetilé podceňovat Ramaswamyho, který překonal mnoho svých kritiků a stal se průlomovou hvězdou republikánských primárek. A ve chvíli, kdy republikánská podpora války na Ukrajině klesá, je jeho výzva ke škrtům, podobně jako odsouzení války v Iráku Donaldem Trumpem v roce 2016, dokonale připravena apelovat na nacionalistické křídlo strany. Ale jak realistická a životaschopná je jeho vize?

Pravdou je, že Ramaswamy plácá realistickou značku na směsici politických návrhů, které jsou odtržené od reality. Realismus je o řadě věcí – o rovnováze moci, národních zájmech, sférách vlivu – ale jedna věc, o které není, je zbožné přání. A právě to Ramaswamy propaguje. Jeho vize není o nic méně dogmatická než neokonzervatismus, kterým údajně pohrdá, a nahrazuje přesvědčení, že Amerika by měla zasahovat všude, přesvědčením, že by neměla zasahovat nikde. A jeho návrhy se téměř zdají být vypočítané tak, aby americké zájmy poškodily, nikoliv podpořily.

Stejně jako nemálo republikánů v těchto dnech je Ramaswamy posedlý Čínou, kterou líčí jako centrum zla ve světě, a přezíravý vůči Rusku, které je obviňováno ze spáchání válečných zločinů v srdci Evropy. Nevysvětluje, jak lze současné problémy Číny – slábnoucí ekonomika, stárnoucí populace, vážné ekologické problémy – uvést do souladu s jeho portrétem totalitní mocnosti, která se chystá proměnit novou generaci Američanů, jak tvrdil v projevu v Nixonově knihovně, v "bandu čínských nevolníků".

Ramaswamyho demagogie ohledně Číny připomíná obavy amerických konzervativců po 2. světové válce, kdy GOP obsahovala křídlo "Asie na prvním místě", vedené senátorem Robertem A. Taftem a dalšími, kteří znevažovali americkou pomoc Evropě a tvrdili, nepravděpodobně, že americké vojenské dodávky generalissimovi Čankajškovi mu umožní snadno svrhnout komunistickou diktaturu na pevnině. Zdá se, že Ramaswamy chce odvrátit konflikt s Pekingem, ale jeho upřímné vyzvy ke konfrontaci s Čínou by učinily novou světovou válku pravděpodobnější, nikoliv méně pravděpodobnou.

Ve své eseji v American Conservative Ramaswamy velebí Nixona jako prezidenta, jehož zahraniční politiku nejvíce obdivuje. "Dostal nás z Vietnamu," píše Ramaswamy. Ne tak docela. Jako prezident se Nixon pustil do politiky "vietnamizace", aby snížil počet amerických vojáků, ale zbytečně rozšířil válku tajným bombardováním Kambodže, kde se v roce 1975 dostali k moci Rudí Khmerové, vedení genocidním Pol Potem. Neméně posedlé je Ramaswamyho chápání historie Nixonova otevření se Číně. Oznamuje, že jako prezident provede novou verzi toho, čeho Nixon dosáhl v roce 1972 tím, že odcestoval do Číny – navštíví Moskvu v roce 2025, aby zajistil mír s Ruskem a pak "ho povýšil na strategickou kontrolu čínských plánů ve východní Asii". Nixon se však nikdy nesnažil izolovat Sovětský svaz; snažil se vytvořit stabilní rovnováhu mezi těmito třemi zeměmi a usiloval o to, co on a Henry Kissinger nazývali "trojúhelníkovou diplomacií". Nixon a Kissinger navíc doufali, že síť ekonomických vazeb mezi Amerikou a Sovětským svazem omezí sklon SSSR k expanzi do zahraničí – což je přesně ten přístup, který dnes Ramaswamy odsuzuje, pokud jde o dlouhodobou americkou politiku vůči Číně.

Ramaswamy prohlašuje, že "Putin je nový Mao", a tvrdí, že bude schopen ruského vůdce odlákat od Číny. Navrhuje sklonit se před ruskou svrchovaností nad územími, která kontroluje na východní Ukrajině, a postavit se proti ukrajinskému členství v NATO "výměnou za to, že Rusko opustí svou vojenskou alianci s Čínou". Ale jak poznamenali jiní, tyto dvě země nemají vojenskou alianci. V každém případě Putin opakovaně neprojevil žádný zájem o seriózní mírová jednání o Ukrajině, zemi, kterou je nadále zcela odhodlaný redukovat na imperiální ruskou kolonii.

Stejně jako Trump před ním se Ramaswamy snaží zamaskovat svou zjevnou nevraživost vůči demokratickým zemím tím, že pohrdá tím, co považuje za špinavé vojenské výdaje západní Evropy. Vojenské výdaje střední a západní Evropy však loni dosáhly 345 miliard dolarů, což je téměř o 30 % více než před deseti lety. Překážkou skutečné reformy, říkají nám, je zkostnatělá byrokracie NATO, která tlačí liberální internacionalistické mise, kdykoli a kdekoli může. Ramaswamy tvrdí, že by transformoval NATO na "přísně obrannou vojenskou alianci" – jako by to byla imperialistická mocnost loupící po celém světě a hledající války, které by mohla vést.

Ramaswamyho kandidatura odhalila skutečné rozpory ohledně zahraniční politiky uvnitř Republikánské strany. Wall Street Journal ho odsoudil za to, že se snaží zaprodat Ukrajinu, a National Review se zeptal, zda "se účastní konkurzu na geopolitickou herní show místo prezidentství Spojených států". Do jisté míry lze jeho komentáře odmítnout jako chvástání. On a jeho kolegové samozvaní realisté – skupina aktivistů a myslitelů z míst jako American Conservative, Claremont Institute a Heritage Foundation – však reagují na skutečný, byť děsivý fenomén mezi americkými voliči. Nikdo se jej nesnaží zneužít směleji než Ramaswamy, který nadále nabízí chimérické sliby o obnovení americké národní identity. Nyní už víme lépe, že takové obchodníky s deštěm nelze přehlížet.

Zdroj v angličtině: ZDE

3
Vytisknout
4635

Diskuse

Obsah vydání | 12. 9. 2023