Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

11. září, útočiště konspiračních teorií 21. století

11. 9. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 10 minut

Konspirační teorie vládnou světu od té doby, co se Eva spikla s hadem. Ve 20. století pravděpodobně žádná konspirační teorie nenakrmila více myslí než ty o atentátu na amerického prezidenta Johna F. Kennedyho. V naší současné době, i když žijeme v epoše ostře poznamenané nekontrolovatelným šířením konspiračních teorií, které rozněcuje rétoriku krajní pravice, byly útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon 11. září 2001 ztělesněním široké nedůvěry vůči oficiálním verzím této události pocházejících z establishmentu.

Když se dnes rozhlédnu kolem sebe, všimnu si, jak převládají mezi mými známými, kteří tehdy zastávali konspirační teorie o útocích z 11. září, na soubor dnešních fanoušci názorů živených populisty. Existuje typ osobnosti náchylný k hledání alternativních vysvětlení podezřelých událostí?

Jak nám ukazuje youtuber Tony na svém kanálu @tohlejesegment (https://www.youtube.com/watch?v=IpXynljuRgs) a Irish Times, americký softwarový konzultant David Rostcheck si ráno 11. září 2001 počínal podobně jako všichni ostatní. Trávil čas přilepený k televizi a sledoval události, které se odehrávají v New Yorku. Ale po chvíli se posadil, aby napsal e-mail, který poslal na USAttacked@topica.com, internetové fórum založené dnes již zaniklou organizací list-a-day.com. Poté, co Rostcheck svěřil své myšlenky klávesnici, stiskl tlačítko Odeslat v 15:12.

"Dobře, jsem to jen já," začal jeho e-mail, "nebo někdo jiný poznal, že to nebyly nárazy letadla, co vyhodilo do vzduchu World Trade Center? Pro mě je to nejděsivější část dnešního rána. Doufám, že to ostatní lidé skutečně zachytí, ale ještě jsem neviděl nikoho, kdo by to řekl, takže myslím, že budu první. Myslím, že díky tomu, že jsem inženýr, si člověk tyto věci více uvědomí. . .“

A pak, v dalších asi 600 slovech, Rostcheck prošel sled událostí a před čtyřmi závěrečnými odstavci nastolil nejrůznější otázky.

„Není pochyb o tom, že letadla zasáhla budovu a způsobila mnoho škod. Ale podívejte se na záběry – ty budovy byly *zbořeny*. K demolici budovy nepotřebujete tolik výbušnin, ale je třeba ji umístit na správná místa (v přímém kontaktu s konstrukčními prvky) a odpálit ji v plynulé, načasované sekvenci. Někdo na to musel mít dostatečný přístup ke všem oběma věžím a spoustu času.

"Tohle je dost ponuré." Opravdu hrozná část je – k čemu ta letadla byla? Pokud se chystáte zbourat budovu, k čemu je ten honosný displej?

„Způsob, jakým nyní stříhají záběry ve zprávách, vypadá, jako by se budovy zhroutily brzy poté, co je zasáhla letadla, což není pravda. Začali také zpomalovat klipy z doby po zahájení demoliční exploze, takže nevidíte horní část budovy padatprvní – ale ti, kteří to nahráli, si to vraťte a podívejte se na první klipy z prvního spuštění.

"Pokud se za pár dní ani jeden úředník nezmínil o demoliční části, myslím, že máme OPRAVDU vážný problém."

A tak během několika hodin po zvěrstvu byl spiklenecký džin z láhve venku.

Další teorie hovoří o obchodování zasvěcených osob s akciemi leteckých společností, čímž prý prozrazují předchozí znalosti o útocích; tvrdí se, že židé měli také předchozí znalosti a toho rána se nešli do práce v Dvojčatech; a že to, co lidé viděli vletět do těch dvou věžáků, byla dálkově ovládaná bezpilotní letadla.

Aby cokoli z toho byla pravda, je třeba přijmout myšlenku, že by se americká vláda spikla, aby zavraždila neznámý počet svých vlastních občanů – asi 3 000, jak se ukázalo – a že zúčastněné, podle jakéhokoli odhadu obrovské množství lidí, dokázalo zachovat absolutní mlčenlivost. Zkušenosti naznačují, že i když ke konspiracím skutečně dochází, vlády a byrokracie jsou notoricky nekompetentní a náchylné k únikům informací. Někdo, někde to vždycky řekne.

Moje kariéra byla poznamenána útoky z 11. září. Byl jsem dosazen na křeslo šéfredaktora nového zpravodajského magazínu Redhot ve vydavatelství Stratosféra. Byl jsem nafoukaný, ale nejistý novinář, protože jsem se teprve učil jazyk a místní kulturu, žil v Praze teprve 4 roky. Předchozích pár měsíců jsem improvizoval s vynalézavou pomocí Reného Decastela, dnes známějšího jako autora telenovel, který ale tehdy šéfoval časopisu Esquire a naučil mě všechno, co vím o tvorbě časopisů.

Vyrostl jsem ve velmi amerikanizované kultuře a po sedmi letech studia a práce ve Spojených státech, než jsem se přestěhoval do Prahy, jsem cítil, že útoky jsou pro mě skvělou příležitostí ukázat své znalosti a talent. Znal jsem New York a Američany velmi dobře.

V té době neexistovala žádná sociální média a internet byl pomalý. Google neměl obsah zpravodajských webů propojený se svým vyhledávacím algoritmem a weby byly obecně vzácné a pomalé. Britské listy jako jedny z prvních reagovaly bohatým množstvím článků a pokrytím tématu. Cítil jsem tedy, že mám oproti svým českým protějškům ze zbytku zpravodajských médií výhodu v tom, že jsem měl ve Spojených státech mnoho zdrojů a vynalézavých kontaktů, abych mohl svému časopisu poskytnout exkluzivní a obsáhlé materiály.

K tomu jsem si uvědomil, že mohu ospravedlnit svůj postoj tím, že přinesu přesně to, co by, když je člověk cizincem, konkrétně z Latinské Ameriky, obohatilo a přineslo rozdíl: drzost jít proti vlnám. Redhot se tak stal jediným místním tištěným médiem, které přijalo podezřelý a kritický přístup ke všemu, co Bílý dům o incidentech hlásal. Pochybovali jsme o řadě vysvětlení, ptali jsme se na pád budov, na spojení mezi Bushem a rodinou bin-Ladinů, na důvody, proč arabský svět nenáviděl Ameriku, abychom zmínili několik bodů, o kterých se jiná tištěná média obávala ptát se kvůli atmosféře strachu. Tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross „zakázal“ projevy schvalování útoků, jen pro dokreslení výjimečného ovzduší, ve kterém jsme žili.

Na schůzce s šéfredaktory pěti dalších nejvýznamnějších časopisů a novin v zemi toho týdne v Koala's, restauraci vedle Národní banky na náměstí Republiky, jsem byl svými vrstevníky přitlačen ke zdi za to, že jsem vydal to, co nazývali konspiračními teoriemi, a přitom souhlasili s mnoha mnou zformulovanými otázkami, i když přiznali, že prostě neměli odvahu riskovat, že budou považováni za přátele nepřítele tím, že je zveřejní. Cítil jsem, že mé právo na vedoucí pozici bylo obhájeno, můj přístup se vyplatil, vrátil jsem Čechům veřejnou službu odvážné a zvídavé žurnalistiky, k níž jsem byl z kulturních důvodů náchylnější. .

Právě v té době jsem potkal většinu svých kolegů, kteří mi nosili články nebo se se mnou chtěli sblížit, protože jsem dával takový prostor a kteří jsou dnes důvěřivými vyznavači teorií šířených Donalda Trumpem nebo Viktorem Orbánem, jsou odpůrci vakcín, bojovali proti používání roušek, ctí idiocii Elona Muska a z nějakého oidipovského důvodu se rozhodli hodit odkaz Václava Havla do koše, obrátili kabát, aby tleskali neofašismu Václava Klause a Miloše Zemana...

Výzkum zjistil, že lidé, kteří věří konspiračním teoriím, mají tendenci mít větší potřebu kognitivního uzavření (touha najít vysvětlení, když vysvětlení chybí) a být jedineční. Je pravděpodobnější, že mají kognitivní zaujatost, které se říká "detekce hypersenzitivní agentury" nebo teleologické myšlení (události jsou nadhodnoceny a jsou přisuzovány skrytým silám, účelům a motivům).

Jedním ze zdrojů, které byly použity pro náš exkluzivní materiál do Redhotu, byl web Indy.org. V době před fenoménem sociálních médií jsme si neuvědomovali nebezpečí, že se staneme obětí atraktivních teorií vymýšlených anonymními bytostmi, jejichž slova nepodléhají vzájemnému dohledu, jejichž schopnosti shromažďovat informace nejsou vycvičeny k oddělení zrna od plev, museli jsme se instinktivně rozhodovat, které z příběhů zveřejněných na takových místech jsou pravdivé nebo ne.

A stejně jako spoléhání se na alternativní zdroje poslalo tržby Redhotu z 25 tisíc na 70 tisíc, když během pár týdnů prošel naším vedením, díky tomuto odlišnému typu pokrytí, po kterém se tolik hladovělo. Přesto mě to nakonec pohltilo.

Už jsem měl číslo téměř připravené k tisku, když k nám do redakce přišel majitel nakladatelství Antonín Herbeck. Chtěl, abych zveřejnil příběh, který četl na Indy.org. Článek uváděl, že 111 židů nebylo ve věžích, protože byli varováni Mossadem, který o útocích buď věděl, nebo se do nich zapojil. Pojal jsem podezření ohledně shodného čísla a dalších důsledků teorie a rozhodl jsem se to neotisknout. To mě vedlo k povolání na koberec, jak se říká.

Poté jsem konspirační teorie začal mnohem více podezřívat a začal jsem je mnohem důkladněji filtrovat pomocí nástrojů dobré žurnalistiky, než je zveřejním.

Konspirační teorie bývají atraktivní a hubenější než pravda. Uklidňují naši duši tím, že řeší záležitost se zjednodušeným vysvětlením. Naše lidská tendence užívat si pocity úžasu nás nutí preferovat příběhy, které se vymykají z kolejí nudné každodenní rutiny. Pokud je zdravé pochybovat o oficiálních verzích, je ještě zdravější pochybovat o pochybovačích, než jim uvěříte.

Útok na USA, Afghánistán, Irák