Varování z Británie: Zaveďte univerzitní školné - zničíte si univerzity

14. 9. 2023

 
Krize britských univerzit dosahuje kritického bodu
 

Nešťastní studenti, rozzlobení  stávkující vyučující, neoznámkované zkoušky, jedovaté pracovní vztahy, zrušené kurzy, nedostatek studentského bydlení a narůstající dluhy. Na začátku akademického roku se na britských univerzitách prohlubuje  krize.

Konzervativní ministři si myslí, že znají odpověď: vychováváme příliš mnoho vysokoškoláků, kteří studují, "protože nevědí, co jiného dělat", jak říká Gillian Keeganová, současná ministryně školství. Tvrdí, že univerzity zapomněly na své hlavní poslání, kterým je poskytovat jen tu výuku, jež jim po absolvování zajistí dobře placenou práci.

Na britských univerzitách je skutečná krize. Způsobily ji dvě strukturální chyby, obě zavedené za vlády konzervativců.

První z nich je postupné zhoršování reálného financování, které se v Anglii od roku 2012, kdy bylo školné pro domácí anglické studenty zvýšeno na 9 000 liber (256 000 Kč) ročně, snížilo inflací téměř o třetinu. Poplatky, které původně na nižší úrovni 1000 liber ročně poprvé zavedla labouristická vláda Tonyho Blaira, byly chvályhodným pokusem o prolomení železné ruky ministerstva financí nad financováním univerzit. (? JČ) Změnily se však ve svěrací kazajku.

V době vysoké inflace a intenzivních tlaků na zvyšování nákladů je politicky nemožné poplatky znovu zvýšit, jak to vláda učinila (na 9250 liber) v roce 2017. Univerzity tak čelí postupnému zhoršování svých financí. Není divu, že své příjmy stále častěji doplňují zahraničními studenty - k velké nelibosti ministrů, protože to pak vede k zvyšování počtu přistěhovalců.

Druhou chybou bylo, že se od roku 2015 upustilo od jakéhokoli plánování počtu studentů na jednotlivých institucích. Univerzity se přetahují o školné a berou každého vysokoškoláka, kterého se jim podaří najít - zejména v oborech, jejichž výuka je levnější, jako jsou humanitní vědy. Z jejich poplatků pak lze dotovat přírodovědné předměty zatížené náklady na laboratoře a vybavení.

Tato honba za vysokým počtem studentů vedla některé - i když ne všechny - prestižní univerzity k tomu, že navýšily počet přijímaných studentů tím, že byly flexibilní, pokud jde o některé požadavky na vstupní úroveň. To vytváří velmi neosobní a odcizený zážitek, který již nepřipomíná univerzitní výuku - obrovské třídy v přeplněných přednáškových sálech.

Poměr zaměstnanců a studentů na tradičně "středních" nebo "nižších" příčkách systému, které jsou nyní řídce osídleny studenty, znamená mnohem lepší přístup přednášejících. Tyto výhody jsou však finančně neudržitelné: tyto instituce byly zbaveny dříve spolehlivého náboru studentů kvůli tvrdé konkurenci o počty studentů ze strany institucí, které se rozrůstají nad nimi. Pro některé univerzity je to hladomor.

Krátkodobá záchrana je nevyhnutelná. Je zapotřebí mimořádná injekce malých částek z veřejných zdrojů, která by zmírnila dopad spirálovitě rostoucích nákladů. A cílené omezení, které by odvrátilo tsunami studentů pro některé poskytovatele s vysokým statusem (a města, která je sotva všechny pojmou) - v neposlední řadě proto, aby se zachránily instituce pod nimi před krachem.