Pomoc Ukrajině před ruskou agresí je vážně ohrožována pokrytectvím Západu z minulosti

21. 3. 2023

čas čtení 6 minut
Je jasné, že éra globální nadvlády USA skončila
 
Moc Washingtonu je náhle ohrožena nově sebevědomou Čínou a neklidem mezi vůdci na globálním jihu

Je užitečnou shodou okolností, že 20. výročí nezákonného útoku George W. Bushe a Tonyho Blaira na Irák připadá jen několik týdnů po výročí nezákonného útoku Vladimira Putina na Ukrajinu, píše Jonathan Steele. Ani jedna tato válka nebyla schválena OSN. Pro obě je typické masivní ničení a obrovské ztráty na životech. 


Invaze Bushe a Blaira a okupace Iráku a její chaotické důsledky si podle jednoho průzkumu vyžádaly životy více než milionu iráckých civilistů. Americké síly se dopustily nesčetných válečných zločinů, v neposlední řadě mučení zajatých vojáků. Ve vazebním středisku Abu Ghraib poblíž Bagdádu američtí důstojníci ponižovali irácké vězně v rozporu s Ženevskými konvencemi. Invaze vyvolala široký odpor a americká protipovstalecká taktika zahrnovala nájezdy na vesnice, které vedly k masakrům neozbrojených civilistů.

Svět reagoval na válku Bushe a Blaira nesouhlasně, ale nebyla proti nim přijata téměř žádná akce. Na USA nebo Británii nebyly uvaleny žádné státem uvalené sankce. Žádní vyšetřovatelé mezinárodního trestního soudu nezískali důkazy, které by potvrzovaly stíhání za válečné zločiny. Několik jednotlivců a některé lidskoprávní organizace požadovaly, aby Blairovi bylo sděleno obvinění ze spáchání zločinu agrese, ale žádná vláda se neobrátila na OSN s usnesením, aby proti němu zahájila trestní řízení.

Nyní zvažte velmi odlišnou reakci na nezákonnou válku Vladimira Putina na Ukrajině. Prakticky každá západní vláda po vzoru USA uvalila sankce na ruský export. Ruské finanční držby v amerických bankách byly zmrazeny. Putinovým přátelům byly zabaveny jachty a další majetek – a poté před několika dny vydal mezinárodní trestní soud na Putina zatykač za válečné zločiny zahrnující nezákonné deportace dětí z Ukrajiny.

Kontrast v globální reakci na obě války je poučný. Nic lépe neilustruje rozdíl mezi skrovnou mezinárodní autoritou Ruska a autoritou USA. Pro Putina je to ponižující. Možná by rád považoval svou zemi za supervelmoc, ale ve skutečnosti má Rusko kromě obrovského jaderného arzenálu jen malý globální vliv a málo zahraničních přátel. Putin je široce kritizován za pokus o znovuvytvoření staromódního impéria zabíráním území a zastrašováním států na západní a jižní hranici Ruska.

Spojené státy zase s velkým úspěchem provozují nový styl neteritoriálního impéria. Mají obrovský politický a ekonomický vliv na všech kontinentech, dominují mezinárodnímu finančnímu systému a provozují 750 vojenských základen ve více než 80 zemích. Většina světa se neodvažuje protestovat proti Washingtonu.

Někteří analytici tvrdí, že pokud bude Rusko poraženo ve své současné válce na Ukrajině, Evropa se bude moci poprvé v historii těšit z postimperiálního systému mírových vztahů a autonomie na kontinentu. Zapomínají na NATO. Organizace Severoatlantické smlouvy byla založena v roce 1949 a stále částečně pokračuje jako nástroj americké hegemonie v Evropě. Spojenci mohou odmítnout účast na amerických vojenských operacích, jako to směle udělaly Francie a Německo kvůli Iráku v roce 2003, ale veřejně je neodsuzují jako nezákonné ani nevyzývají k sankcím.

Evropané a někteří Američané, včetně minulých i současných vysokých činitelů, kteří po zániku Sovětského svazu argumentovali proti rozšiřování NATO – nebo dokonce obhajovali rozpuštění aliance nyní, když byl nepřítel pryč – nikdy nedosáhnou svých cílů. Pobaltské státy a Polsko toužily po ochraně imperiálního amerického deštníku, kterého se americký vojensko-průmyslový komplex v žádném případě nehodlal vzdát.

Stejně nedosažitelný byl návrh, aby NATO přizvalo Ruskou federaci, aby se připojilo, a podpořilo tak usmíření po studené válce. Nemělo to být. Přestože ruští vůdci, Michail Gorbačov i Boris Jelcin, chtěli ukončit rozdělení Evropy, Washington by neotevřel alianci novému členovi, který by se vyrovnal jadernému potenciálu USA a mohl by zpochybnit jejich politické priority.

Nyní, 30 let po zániku Sovětského svazu, existují známky toho, že unipolární svět dominance USA se možná chýlí ke konci. Hlavním vyzyvatelem není Putinovo Rusko, ale stále sebevědomější Čína. Lídři na globálním jihu se také aktivizují. V prvním návalu šoku z ruské agrese proti Ukrajině v únoru loňského roku více než 140 států OSN hlasovalo pro její odsouzení. Ale jen asi 40 zemí celkem se připojilo k USA v uvalení sankcí na Rusko. Zatímco Západ zaplavuje Ukrajinu vojenskou technikou, představa, že pouze pomáhá bránit Ukrajinu, se zdá být pochybná mnoha asijským, africkým a latinskoamerickým státům, které se domnívají, že konečným cílem je změna režimu v Kremlu.

Průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) odhaluje výrazný posun veřejného mínění v několika klíčových zemích. Lidé si přejí rychlé ukončení války na Ukrajině, i kdyby to mělo znamenat, že se Ukrajina vzdá Západem podporovaných aspirací na vítězství a smíří se s dočasnou ztrátou části území. Takto neuvažují pouze občané autoritářské Číny. Myslí si to i občané v Indii a Turecku.

Josep Borrell, šéf zahraniční politiky EU, řekl minulý měsíc na Mnichovské bezpečnostní konferenci: "Vidím, jak silný je ruský narativ, jeho obvinění z dvojího metru." Francouz Emmanuel Macron prohlásil, že je "šokován tím, jak moc ztrácíme důvěryhodnost na globálním jihu".

Někteří se obávají nové studené války, tentokrát mezi Západem a Čínou. Jiní očekávají, že při pohledu do deseti let uvidí multipolární svět, v němž státy nebudou tlačeny k tomu, aby se přiklonily na jednu či druhou stranu. Ať tak či onak, navzdory obnovení moci USA v Evropě v důsledku války na Ukrajině může být éra americké nadvlády v ostatním světě brzy u konce.

Podrobnosti v angličtině ZDE


0
Vytisknout
4024

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2023