A některé klíčové skupiny, například Hispánci, kteří bývají sociálně konzervativní. Tito demokraté například prosazují právo lidí s mužskými těly účastnit se sportů pro dívky, prosazují definancování policie a mají postoj k rasové otázce,  který spíše rozděluje než spojuje.  

Ale je to složitější. O pozornost se ucházejí i další skupiny ve straně. Velké technologické firmy ze Silicon Valley, které jsou super zaměřeny na masivní zisk bohatství pro sebe a prosazují neregulované zásady tzv. gig ekonomiky pro zaměstnance. Ekonomičtí socialisté, kteří se příliš nezajímají o kulturní otázky, ale chtějí řešit nerovnost strategií bývalého prezidentského kandidáta Bernieho Sanderse, a pak ta frakce, v níž  se chudák Joe Biden snaží zastupovat obyčejné lidi, kteří se o politiku vůbec nezajímají. Nechtějí, aby je někdo poučoval, ale chtěli by vyšší minimální mzdu a lepší zdravotní péči.

Zásadnějším problémem demokratů je to, že americká demokracie v současné podobě pro ně prostě nefunguje. Problémem je rozdělení na venkov a města. Problém je v tom, že rozdělení Demokratické strany začalo být s tímto rozdělením město-venkov spojeno způsobem, který nikdy neexistoval v dávných dobách Jimmyho Cartera a do jisté míry i Billa Clintona, kdy měli demokraté slušnou podporu i mezi venkovany, kteří vlastnili zbraně a chodili do kostela a nebyli zrovna nadšení z městských způsobů. Nyní Demokraty podporují hlavně městští lidé, kteří neumějí střílet, nechtějí rybařit a jejich náboženstvím je klimatická krize. A v tom je právě ten problém. Přestože tito lidé tvoří většinu vytvářející bohatství, které je hnacím motorem budoucnosti, nejsou v americké politice dostatečně zastoupeni. Senát je výslovně zřízen tak, aby podporoval zájmy států s malým počtem obyvatel. Stejně strukturována, ve prospěch rurálních států s malým množstvím obyvatel, je kolej volitelů. Soudci Nejvyššího soudu jsou samozřejmě jmenováni prezidentem a schvalováni Senátem, takže i oni podléhají této zaujatosti, proto ten masivní hněv mnoha demokratů. Za starých časů, kdy Demokratickou stranu volil i venkov, tato zaujatost nevadila, ale nyní nemohou svůj program řádně prosadit do celostátní vlády, protože je brzdí to, co mnozí považují za nedemokratický systém. A to samozřejmě vede k dalšímu rozkolu v Demokratické straně, který se letos může ještě prohloubit mezi těmi, kdo chtějí prosadit radikální změny,  zvětšit počet soudců u Nejvyššího soudu,  nebo dát Washingtonu DC právo aby získal v Senátu dvě spolehlivě demokratická křesla v Senátu. A na druhé straně  stojí ti, kdo chtějí jít pomalu, chtějí usilovat o souhlas republikánů a nechtějí destabilizovat situaci.

Pokud dopadnou letošní volby v polovině volebního období pro Demokratickou stranu špatně, očekávejte, že tohle všechno přijde na přetřes. V titulcích novin se bude objevovat triumfalismus Donalda Trumpa, ale v zákulisí se budou rozhodovat, co dělat,  jeho odpůrci. Dokážou se sjednotit? Je Joe Biden použitelným prezidentským kandidátem  pro rok 2024, a pokud ne, bude viceprezidentka Kamala Harrisová odsunuta stranou někým dynamičtějším a politicky zdatnějším? A mohl by tento někdo posílit stranu, aby byla úspěšná, jako to udělali republikáni? Mohlo by hrozit, že Demokratická strana v USA exploduje? Bude to složitý rok a bude se hodně křičet. A mnozí Američané budou pevně doufat, že vyváznou lehce, zůstane-li jen u toho děsného křiku. aby zůstalo jen u toho křiku.,  .

Zdroj v angličtině ZDE (audio, registrace, od minuty 1.21.00)

Vytisknout