Reflex a Miroslav Singer: ještě větší génius, než doufali (Pandemie a dezinformace)

13. 11. 2020 / David Stein

Časopis Reflex nedávno vydal článek Kam nás vede nepochopení čísel a dat kolem covidu. Autor článku, bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer, se v něm dopouští řady výmyslů a nesmyslů. Zarážející je též autorova míra namyšlenosti a domýšlivosti.

Gigant epidemiologie

Základní tezí je mu přesvědčení, že epidemiologové si neuvědomují dopad i těch nejzřejmějších nejistot ohledně dostupných dat, a proto je zde musí poučit sám Singer.

 

Singer například hned zkraje nepodloženě prohlásí, že prakticky všichni odborníci kladou přehnaný důraz na mezinárodní srovnávání posledních čísel. Vzápětí přijde s výmyslem, že prý není známa odpověď na to, zda byla ve Švédsku vyšší úmrtnost v porovnání se sousedy jen odrazem horší demografické situace. Následně Singer ohromí tvrzením, že v souvislosti s modelováním a statistikou pandemie musí být všechna čísla o smrtnosti nadhodnocená. A tak dále.

Singer nám vnucuje představu, že ani jediný epidemiolog -- přinejmenším u nás -- není schopen zvládnout více než jen ty zcela nejprimitivnější výpočty a odhady, a proto nemá cenu této vědní disciplíně naslouchat.

Pravý důvod svého útoku na epidemiologii vyzradí v polovině článku: bolestivě přizná, že on sám se nedávno mýlil, když na začátku října opakovaně tvrdil, že epidemie ustupuje.

Příklad neuvádí, tak zde jeden uvedu: v Lidovkách 2. října brojil proti zavedení dalších opatření v očekávání, že epidemie již začíná ustupovat. Vzápětí mu realita uštědřila facku, ze které se Singer dodnes nevzpamatoval: měsíc raketového růstu v počtu nákaz, hospitalizací a úmrtí, jež z České republiky učinil celosvětově odstrašující příklad.

Singer tehdy zdůvodnil svojí předpověď mírným krátkodobým výkyvem v počtech pozitivních testů. Byla to hloupost, které by se nedopustil ani člověk o epidemii jen zevrubně informovaný, pokud základní vědomosti o statistice a slouží mu selský rozum. Tato kolosální chyba odepsala Singera nejen jako laického epidemiologa, ale i jako ekonoma -- málokdo v tomto oboru bude věřit prognózám člověka, který při prosazování doslova vražedných doporučení dokáže tak lehce obalamutit sám sebe.

Singer se tedy rozhodl přetvořit osobní prohru zpětně na výhru tím, že ji bude líčit jako následek současného stavu epidemiologie, jež je prý tváří v tvář všedním nejistotám bezmocná.


Bublina neschopnosti

V kapitole Změna metodiky Singer brečí nad tím, že prý ÚZIS nevaroval před možností, že by změna pravidel odchodu z karantény mohla ovlivnit podíl pozitivních výsledků u testů nákazy.

Že Singer vyžaduje upozornění na něco tak samozřejmého -- možná ho pobyt v USA přeměnil na člověka, kte očekává varování, že kafe je horké a že není radno sušit promoklá koťátka ohřátím v mikrovlné troubě -- je úsměvné.

Že toto údajné pochybení -- ve skutečnosti jde o prkotinu -- označil doslova za tragické v den, kdy na COVID zemřelo přes dvě stě lidí, je smutné.

Že ale Singera ani nenapadne si ověřit, zda jeho osobní neznalost dění nebyla jen jeho, to už je udivující -- ono se toto téma totiž nejenže veřejně probíralo, ale též bylo rychle vyřešeno zčásti tím, že MZ začalo zveřejňovat statistiky očištěné od opakovaných testů, a zčásti tím, že podíl pozitivních testů rostl i dlouho poté, kdy to ještě mohlo být vysvětlováno jednorázovou změnou pravidel karantény.

Podobnou neznalost dění prokazuje v kapitole Další selhání ÚZIS, kde tuto instituci pranýřuje za údajné selhání proto, že prý nevysvětlila, že změny věkové distribuce nákazy mohou ovlivnit interpretaci dat. Znovu jde nejen o téma zcela samozřejmé, ale též o téma v minulosti opakovaně sdělovacími prostředky probírané (viz např. Desetina pacientů s covid jsou děti, podíl ale bude stoupat nebo Koronavirus se v Česku nyní šíří zejména mezi dětmi a mladými, dokládají čísla).

Singer přežívá v bublině své vlastní neschopnosti, kterou by dokázalo splasknout i mnohé osmileté dítě po pár minutách s vyhledávačem Google.

Nepřekvapí tedy, že v článku jsou mnohá jeho tvrzení o epidemii chybná, zmatečná, či mlživá -- viz dole Poznámky.

Některé pasáže pak vyvolávají otázku, zda článek před vydáním někdo mimo autora vůbec četl. Singer například hlásí, že smrt je mezi námi přítomnější, než titulky o pandemii naznačují -- což je s ohledem na titulky hlásající stovky i tisíce úmrtí kravina.


Iluze jedinečnosti

Plošné zpochybňování vědy a odborníků je poslední dobou běžné, Singer se ale vyjímá -- poněkud ironicky -- ohromující dávkou bezbřehé iluze jedinečnosti.

V kapitole Šest týdnů za světem si stěžuje na opoždění, s nímž ČSÚ zveřejňuje údaje o celkovém počtu úmrtí. Na té stížnosti nic překvapivého není, ale Singer šokuje následující větou:

Ještě méně je pochopitelné, že při množství všech komentářů na téma „covidovská čísla“ a oběti covidu jsem zřejmě prvním, kdo tento problém ve veřejném prostoru reflektuje.

Ve skutečnost jde o starou a známou kauzu, která byla otevřena a vysvětlena již na jaře -- viz třeba článek na iRozhlas z 25. května. Navíc je to kauza opakovaně se objevující i na stránkách dezinformačních a konspiračních zdrojů. Singerův přelud jedinečnosti je zde znepokojující.


Nový mýtus

Singerova ochota se profesně ztrapnit by nás neměla vést k podcenění vlivu jeho článku na čtenáře zejména tištěné verze Reflexu, kterou šéfredaktor Marek Stoniš na jaře zneužil k dlouhodobé kampani zlehčující nebezpečí epidemie.

Podzimní vývoj už ale i mnohé čtenáře Reflexu přesvědčil, že hrozba epidemie je vážnější. Singer takovým čtenářům nabízí utěšující vysvětlení, že v epidemiologii vlastně nikdo nic moc neví -- tak proč se soužit tím, že úsudky a předpovědi chřipečkářů nevychází?

Tato teze se může zdát čtenářům věrohodná i proto, že Singer nelíčí epidemiology jako spolek spiklenců, ale jako prosté lidi, kteří těžké výzvy svého oboru plnit nedokáží. Vzpomeňme si, že se v minulosti i Prymula či Dušek opakovaně vyjádřili přinejmenším velmi nešťastně, a že jejich škudlení s daty skutečně naznačuje nejistotu ohledně jimi zvolených interpretací.

Nebezpečí této teze tkví v tom, že nedělá rozdílu mezi oblastmi epidemiologie, kde nejistoty a rozdílné interpretace skutečně dominují, a oblastmi, kde panuje shoda a předpovědi jsou vysoce důvěryhodné.

Singer je jako člověk, který když meteorologové předpověděli na večer úder hurikánu, tak již v poledne prohlásil přípravy za zbytečné, protože bylo přece již hodinu celkem bezvětří -- a když ho pak sama příroda vyvede z omylu, stane se z něj apoštol hlásající neschopnost vědy a společnosti o nástrahách počasí racionálně uvažovat.

To je samozřejmě vítáno chřipečkáři, včetně šéfredaktora Reflexu. Nadále se tak mohou považovat za elitu národa, která oproti hysterické většině nepozbyla rozumu -- a trapný nesoulad jejich tvrzení a předpovědí s realitou prostě zamluvit.

Poznámky

Singer se často vyjadřuje mlživě a svá tvrzení málokdy zdůvodňuje, takže zde nebudu plýtvat čas dokazováním, že všechny možné významy jeho slov vedou do slepé uličky.

Mimochodem snad nejpřesnější údaj, jenž Singer v článku dodal, bylo tvrzení, že V druhé polovině září registrujeme významný nárůst poměru pozitivních testů na celkovém počtu testů. Problém je, že tomu tak není -- ve druhé polovině se naopak růst z první poloviny téměř zastavil.

Švédsko: ohledně rizik spojených s nemocí covid se tato země nijak zásadně neliší od svých sousedů nejen demograficky (zejména věkovou strukturou či podílem populace žijícím ve městech), ale ani zdravotně (například obezita či cukrovka). Navíc je Švédsko na tom v těchto ohledech často o něco lépe než většina jeho sousedů, zejména Finsko. Z výše uvedeného je zřejmé, že zhruba desetinásobnou jarní úmrtnost v porovnání s jeho sousedy nelze vysvětlit demograficky. Připomínám, že ve Švédsku zemřelo při první vlně téměř 6 tisíc obětí, zatímco v Dánsku, Norsku i Finsku takových obětí byly stovky.

Podrobné tabulky viz Extended Data Table 4 Selected population, policy and health systems characteristics of the 21 countries.

Smrtnost: mizerné porozumění základům epidemiologie dává Singer najevo výroky ohledně smrtnosti. Tvrdí třeba, že smrtnost bude nadhodnocena tím více, čím menší část obyvatel bude pozitivní, a že důvodem snižujících se odhadů smrtnosti byl právě zvyšující se podíl nakažených. Singer tu plete odhady smrtnosti s pouhými výpočty podílu identifikovaných úmrtí na počtu identifikovaných nakažení a navíc zřejmě nechápe, že i samotná smrtnost se v průběhu epidemie mění.

Vzorky: Singer o epidemiologii mudruje následovně: Základní problém spočívá v tom, že vzorek údajů, nemocných a nakažených není náhodný. Natož aby představoval reprezentativní vzorek populace. Vždy bude část obyvatel Česka, která se díky své výbavě nemůže nakazit (i vůči černému moru byla část tehdejších obyvatel Evropy evidentně imunní), a do takového vzorku se tudíž nedostane.

Singer nechápe, že imunní se logicky dostanou do doplňku množiny vzorku, a že pak lze charakteristiky imunních rychle odhadnout. Pokud téměř všichni plešatí jsou imunní, pak si odborníci všimnou, že jim plešatí nápadně chybí ve vzorcích nakažených.

Rizika: Singer tvrdí že v případě určitého počtu neidentifikovaných nakažených můžeme všechny vypočtené statistiky rizik rovnou dělit dvěma. Tady znovu vnucuje čtenářům nesmysl, že v epidemiologii lze rozpoznat rizika nákazy pouze těmi nejprimitivnějšími výpočty. Ve skutečnosti odhady rizik závisí na odhadech neidentifikovaných osob -- ovšem nejen nakažených, ale i zemřelých. Otázkou, do jaké míry statistiky neidentifikují třeba domácí úmrtí přímo či nepřímo zaviněná nemocí Covid, se Singer samozřejmě nezabývá.

Singer mimochodem definuje smrtnost jako zdravotní důsledek nemoci, ale později o ní mluví v souvislosti s výpočty závisejícími na počtu nakažených, ne onemocnělých. Singer zřejmě nechápe, že smrtnost nemoci a smrtnost infekce jsou v případě nemoci covid-19 a nákazy virem SARS-CoV-2 dva různé pojmy. Když si tyto dva pojmy člověk plete, pak může vidět obrovské skoky v odhadech rizik i tam, kde žádné nejsou.

Pravidla karantén: důležité změny testování lidí v karanténě se uskutečnily dvě (1. září a 25. září). MZ začalo zveřejňovat údaje očištěné od opakovaných testů v polovině září (viz Denní podíl pozitivních záchytů z počtu provedených testů po korekci na opakované testy).

Pro diskuzi v médiích o dopadu změn testování viz např. ČTK:

Od 25. září se karantény kontaktů a izolace nakažených dál neukončují testem, který musí být negativní. Lidé bez příznaků jsou považováni za vyléčené. Ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) v pátek na dotaz ČTK řekl, že roli ve vyšším podílu pozitivně testovaných tento úbytek negativních testů hrát může, hlavním důvodem je ale právě vyšší nálož viru v populaci obecně. Podle Hajdúcha je potřeba posoudit data očištěná od opakovaných testů u jedné osoby.

Ekonomika: na závěr článku Singer prohlásí, že ani 50 tisíc úmrtí navíc v důsledku nákazy by ekonomiku výrazně nepoškodilo -- na rozdíl od prý zničujících opatřeních proti epidemii. Nepřekvapí, že Singera nenapadne, že podobně jako v epidemii jsou i v ekonomice mnohé údaje nejisté a přitom důležité (např. pomoc s výchovou dětí prarodiči nebo rady a podpora starších mladším zejména ve vědě a technologii, které jsou motorem vyspělých ekonomií).


Odkazy:


Miroslav Singer: Kam nás vede nepochopení čísel a dat kolem covidu

SINGER: Covid je více než medicínský problém. Je to signál o potížích naší západní civilizace

MIMOŘÁDNÉ OPATŘENÍ (1. září)

MIMOŘÁDNÉ OPATŘENÍ (25. září)

Denní podíl pozitivních záchytů z počtu provedených testů po korekci na opakované testy

Magnitude, demographics and dynamics of the effect of the first wave of the COVID-19 pandemic on all-cause mortality in 21 industrialized countries

 




0
Vytisknout
5862

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2020