Může Asad padnout?

17. 6. 2020

"Slíbili jsme nechat věci na pokoji... Ale pokud chcete kulky, budete je mít."

Taková slova obsahuje zpráva pro Bašára Asada odeslaná drúzskou komunitou v syrské jižní provincii Suvajda po třech dnech sílících protestů. Od té doby opozice vůči Asadovu režimu jedině zesílila, navzdory prorežimním demonstracím, na něž donutila jít státní zaměstnance tajná policie.

Až donedávna menšinová sekta drúzů z větší části zůstávala stranou devítileté syrské občanské války, ale prudce se zhoršující ekonomická krize ji donutila vyjít do ulic. Protestující obracející se přímo na Asada volali "proklínáme tvou duši, jdeme si pro tebe" a vyjadřovali solidaritu s třímilionovou opoziční komunitou v Idlíbu, poslední baště ozbrojené opozice proti Asadovi.

Nicméně protesty v Suvajdě představují pouhý symptom větší krize dopadající na Asadův režim. Asadovo rozhodnutí vyhodit premiér Imáda Chamise představuje jasnou známku toho, že ekonomický kolaps a opět hlasitá opozice představují vážnou výzvu prezidentově legitimitě.

Po určitý čas bylo běžné prohlašovat Asada vítězem války v Sýrii - diktátora, kterému se podařilo přežít takřka dekádu povstání a občanské války tím, že brutálně potlačil disent a využil podpory Ruska a Íránu k udržení nadvlády nad spálenou zemí.

Ale to nebyl nikdy adekvátní pohled na Sýrii. Asad možná zničil opozici vůči své diktátorské vládě na 60 % území, ale v roce 2020 všechny hlavní příčiny povstání z roku 2011 nadále trvají, přičemž se ještě zhoršily. Výzvy prosperitě, důvěryhodnosti a přežití režimu zůstávají v platnosti v každém koutě země. Poprvé za takřka dekádu si miliony Syřanů, kteří navenek podporují Asada a kteří zůstali tiše loajální vůči jeho vládě, začaly šeptat o své vlastní podrážděnosti. Pro většinu z nich je život v roce 2020 o mnoho horší, než život na vrcholu celostátního konfliktu v letech 2014-2015. Ve snaze udržet se u moci Asad záměrně a cíleně zničil vlastní národ a ekonomiku.

Pokud by nyní Spojené státy využily své stávající páky, aby využily zranitelného Asadova postavení v rámci energického diplomatického úsilí, v koordinci se spojenci v Evropě, na Blízkém východě a kdekoliv, měly by šanci vyvolat reálné a dlouho očekávané změny v zemi, které se jinak stane globálním sudem prachu.

V danou chvíli, s ohledem na všechny okolnosti, se na obzoru rýsují tři možné scénáře. Na jedné straně může Asad vést Sýrii severokorejskou cestou, izolovat ji od globální ekonomiky, konsolidovat její postavení globálního párii a snažit se sjednotit loajalistické obyvatelstvo kolem pocitu solidarity v postavení oběti. V mnoha ohledech Asad během posledních devíti let připravil svou loajalistickou základnu, zejména mnohé menšinové komunity, právě pro tento scénář - ačkoliv rozsah, v jakém se mu podařilo upevnit svůj kult osobnosti, zůstává předmětem pochybností.

Sýrii však může čekat také opravdu bezprecedentní obrat k horšímu, upadnout do ochromující krize, která roztrhá zemi na kusy a otevřít prostor pro ještě horší bídu, hladovění, zhoršující se kriminální a predátorské jednání - jakkoliv je to v roce 2020 těžko představitelné. V tomto scénáři by se loajalistická jednota zcela rozpadla a zanechala za sebou selhávající stát somálského typu, který by byl jak katastrofou pro lidská práva, tak líhní nebezpečných extrémistů a regionální nestability.

Nebo nakonec, jak naznačilo několik dlouholetých loajalistů v soukromých rozhovorech, tato mimořádná krize může vyvolat změny na nejvyšších místech. Z pohledu těchto lidí tento okamžik může představovat větší hrozbu Asadovu přežití než vrchol opozičních aktivit v minulosti. V rámci tohoto scénáře se Asadova cesta pro Sýrii může ukázat natolik hluboce znechucující, že nestabilita, hněv, rozčarování a možná ruský tlak mohou způsobit jeho svržení ve prospěch některého ze známých režimních představitelů.

Tyto scénáře jsou samy o sobě dost velkou výzvou ke strávení, ale může existovat ještě jiný, v němž by Spojené státy mohly sehrát významnou roli spolu s mnoha svými spojenci z Evropy a samotného Blízkého východu.

Situace v Sýrii již pro Rusko představuje vážný zdroj obav, přičemž Moskva je spolu s Teheránem primárním zdrojem Asadovy vnější podpory. V Moskvě, která je vůči Asadovi rétoricky kritická - jak veřejně, tak v soukromí - nikdy nebylo tak zle. Rapidní a možná nevratný pád Sýrie do postavení ekonomicky beznadějného případu kombinovaný s pokračující agresívní politikou izolace od mezinárodního společenství, mohou vyvolat v Rusku a Íránu hlubokou nevolnost (pokud se tak již nestalo), což by mohlo otevřít cestu k nějaké formě mezinárodního řešení podmíněného postupným obnovením kontaktů a uvolňováním sankcí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE