Fronty na změnu v Bělorusku komplikuje "neexistující" koronavirus
18. 6. 2020 / Max Ščur
Na pozadí světové pandemie, klimatické krize a amerických protestů proti rasismu není současná situace v Bělorusku informačním tahounem, a to přesto, že je zdaleka nejvypjatější za posledních 10 ne-li 20 let. Důvodem jsou prezidentské volby, jež mají v zemi proběhnout 9. srpna. Proběhnou ale vůbec? Každý víkend minulého měsíce vrcholila v Bělorusku, především ve velkých městech, podpisová kampaň za navržení kandidátů na prezidenta. Podle běloruských zákonů, má potenciální kandidát představit Ústřední volební komisi minimálně 100 tisíc platných podpisů navrhujících jeho kandidaturu. Komise zaregistrovala hned několik iniciativních skupin, které tím pádem získalypovolení k provedení podpisových akcí v předvolebním období. Co je na tom všem letos netypické je nebývalá aktivita občanů. Už od prvního dne stáli dlouhé fronty na to, aby nechali svůj podpis pro navržení jednoho nebo několika kandidátů. Ovšem kromě jednoho: Alexandra Lukašenka.
Jeho iniciativní skupina podpisové „hlídky“ ani nezřizovala, zato pár dnů po registraci oznámila, že už získala potřebné množství podpisů, a týden na to už hlásila, že za Lukašenka prý bylo odevzdáno půldruhého miliónu (!) podpisů. Jak k nim přišel, když žádnou podpisovou kampaň neprováděl, je záhadou. Mimo jiné proto, že podle nezávislých průzkumů se momentální popularita Lukašenka pohybuje kolem 3 procent.
Za tento historický propad může zdaleka nejen ta skutečnost, že po 26 letech vládnutí mají Lukašenka plné zuby i ti, kteří ho dřív pravidelně volili. Snad hlavním důvodem Lukašenkova propadu je... koronavirus. Lukašenko nejdřív jeho existenci popíral, karanténu v zemi nevyhlásil, pak pod tlakem statistických údajů svůj názor poopravil, ale protiopatření v dostatečné míře stejně nezavedl. Dnes je v Bělorusku přes 50 tisíc nakažených (zhruba tisíc nových případů denně), přesné údaje o počtu obětí covid-19 ale neexistují: doktoři dostali nařízeno diagnostikovat nemoc jako akutní pneumonii a hlásit pokles případů. Stát se musí před volbami pochlubit svými „úspěchy“.
Jenže občané to díky sociálním sítím, blogerům a nezávislým internetovým médiím (Belsat TV, Svobodná Evropa, Euronews a další) vidí jinak. A tak se zařadili do dlouhých podpisových front (s dobrovolně dodržovaným, nikoliv nařízeným rozestupem dva metry) s jediným cílem: navrhnout Lukašenkovi co nejvíce soupeřů do prezidentských voleb. Lukašenka tato nečekaná aktivita politicky tradičně pasivnějších Bělorusů, soudě dle jeho poněkud hysterické reakce, docela vyděsila. A tak začal s tím, co umí nejlíp: s utahováním šroubů. Paradoxně, jako záminku k omezování veřejných shromáždění občanů používá dříve „neexistující“, ale najednou se hodící pandemii. Ovšem zdaleka nejenom ji.
Vyhoďme je z kola ven
Pro představu toho, jak vypadá běloruské elektorální pole zhruba měsíc po začátku volební kampaně, vyjmenujme ty nejdůležitější „kandidáty na kandidáty“ a podívejme se, jak jsou na tom dnes.
Oleg Hajdukevič, kandidát proruské a provládní Liberálně demokratické strany. Stejně jako jeho otec, zakladatel a bývalý předseda strany Sergej Hajdukevič, byl tradičně připraven dělat ve volbách Lukašenkovi „křoví“. Nicméně letos odstoupil hned na začátku podpisové kampaně údajně na nátlak ze strany Lukašenka. Dali mu najevo, že letos jeho služby potřebovat nebudou.
Viktor Babaryko, bankéř, bývalý ředitel minské Belgazprombanky, která de facto patří největší ruské polostátní společnosti Gazprom. Favorit prodemokraticky smyšlejících občanů, před zákazem zveřejňování průzkumů měl největší rating mezi opozičními kandidáty (55 procent). Jeho moderní kampaň je vedena s velkou podporou sociálních sítí. Získal přes 200 tisíc podpisů, každý z nich jeho tým pečlivě ověřuje a archivuje. Nekompromisní kritik Lukašenka, který je vnímán jako největší hrozba současnému vládci. 9. června na přímý rozkaz Lukašenka bylo zahájeno vyšetřování celého vedení Belgazprombanky, v němž zůstala řada Babarykových přátel, a ti byli zatčeni. Policie zabavila kolem 4 miliónů dolarů, zlatých cihel a cenných předmětů (jako jsou Shagallovy obrazy, které banka vystavovala veřejně). Několik dnů na to převzala vedení banky Běloruská státní banka. Moskevští akcionáři banky se proti postupu běloruských úřadů ohradili a nechali se slyšet, že se jedná o „nezákonné převzetí banky“. Banka začala ztrácet klienty, lidé se pokouší vybrat z jejích účtů své peníze. Babaryko je zatím na svobodě, Lukašenko dokonce prohlásil, že si přeje, aby byl zaregistrován jako kandidát, aby na něj v průběhu kampaně mohl vytáhnout další kompromitující skutečnosti. Ale už teď má Babaryko pozici značně ztíženou: 17. června byl „v rámci vyšetřování“ zmrazen účet, ze kterého financoval svou volební kampaň.
Valerij Cepkalo, bývalý Lukašenkův diplomat, bývalý ředitel státního Parku vysokých technologií. Dovolil si na adresu svého bývalého šéfa poměrně nelichotivé výroky. Na to Lukašenko přislíbil, že „poví lidu“, proč byl Cepkalo ze své pozice propuštěn – čímž naznačil, že na něj „něco má“. Cepkalo sám tvrdí, že byl propuštěn kvůli tomu, že kritizoval zatčení řady manažerů a podnikatelů ve službách státu. Výbor státní kontroly, provádějící finanční audity velkých podniků, navštívil Cepkala jen jednou, žádné „právní“ kroky proti němu zatím nezahájil.
Světlana Tichanovskaja, manželka podnikatele a populárního videoblogera Sergeje Tichanovského. Její kampaň je zcela dílem jejího manžela, kterého Ústřední volební komise odmítla registrovat. O to aktivněji se pak angažoval ve shánění podpisů pro kandidaturu své ženy, která za něj „zaskočila“ na poslední chvíli: objížděl se svými akcemi celé Bělorusko. To on vymyslel heslo letošní kampaně „Stop šváb“ (tím je míněn Lukašenko, kvůli jeho kníru) a její symbol, bačkoru, kterou by měl být „šváb“ rozmáčknut. Obrovský díl zásluhy za politickou mobilizaci Bělorusů patří jemu a jeho videoblogu Země pro život. Nakonec během jednoho ze setkání s voliči v Grodnu byl na základě společné provokace KGB a policie zatčen a obviněn z organizace výtržnických činů. Pár dnů na to u něj za gaučem policie „našla“ (během třetí prohlídky v řadě) 900 tisíc dolarů v hotovosti. Dnes je vyšetřován ve vazbě. Postupně bylo pozatýkáno dalších 50 členů iniciativní skupiny Tichanovské – tím jí mělo být znemožněno, aby pokračovala ve shánění podpisů. Rovněž jí bylo cestou anonymních telefonátů vyhrožováno, že na jejích akcích „poteče krev“, a tak byla donucena je zrušit. Nicméně požadovaných 100 tisíc získala už předtím. Jenže v její skupině nezůstal už nikdo, kdo by je jménem její iniciativní skupiny mohl Ústřední volební komisi odevzdat. A tak se vydala na cestu s podpisy sama. Během té se jí ozval další anonymní telefonát, který jí vyhrožoval tím, že jí seberou děti, pokud z volební kampaně neodstoupí. Tichanovskaja tedy nahrála na mobil video, v němž prosí své podporovatele o odpuštění, že je především matka a že v kampani pokračovat nebude. Završila svůj krátký proslov slovy: „Kdyby byl Sergej (tj. její manžel) venku, vyzval by vás k tomu, abyste se nevzdávali.“ Manželka Valerije Cepkala Veronika hned poté rovněž zveřejnila video, v němž vyjadřuje solidaritu se Světlanou a vyzývá policii, aby tyto výhrůžky prošetřila a postavila se za ženy a děti, „proti strachu“. Běloruská televize to komentovala s tím, že nikdo Tichanovské nevyhrožoval, že to vše je jen předvolební trik v zájmu... Babaryka.
Ostatní „kandidáti na kandidáty“, ať už z řád opozice či nikoliv (Dmitriev, Hubarevič, Kanapackaja, Kazlov, Kiselová, Něpomňaščich a další) se chovají poměrně nevýrazně a zdaleka nemají takovou podporu, jako výše uvedení, to znamená že pro Lukašenka až takovou hrozbu nepředstavují. Kanapackaja naopak svou „kritikou“ Babaryka hraje Lukašenkovi do karet, Kiselová už z voleb odstoupila, Něpomňaščich je zatčen za agitaci během podpisové akce (to se v Bělorusku nesmí!), Hubarevič vystupuje za „volby až po pandemii“.
Virtuální občanská společnost?
Jistě, represe ze strany Lukašenkova státu nejsou v Bělorusku žádná novinka. Nové ovšem je, že se dnes o nich naprostá většina obyvatelstva dozvídá hned a už nemá iluze o tom, co je jejich skutečným důvodem. Zoufalství státní mašinérie tváří v tvář možným změnám se už nedá skrýt jako dřív. Lidé vidí a chápou, že stát o jejich názor ani o jejich kandidáty ve skutečnosti nestojí a potřebuje jen fingovaný volební rituál k ospravedlnění Lukašenkova setrvání ve funkci. Také se poprvé pronásledování nevztahuje jen na politické oponenty a demonstranty, nýbrž i na ty, kteří působí na sociálních sítích a mají vliv na formování veřejného mínění, především tedy na blogery: dnes jsou kromě Tichanovského za mřížemi Eduard Palčis, Alexandr Kabanov, Sergej Petruchin, MozgOn, Sěryj Kot, Tutejšy Šliachcič a další. Nemají sice jeho popularitu, ale dohromady patrně dokážou ovlivnit běloruské veřejné mínění mnohem více, než státní kanály, jejichž sledovanost je na stejném historickém minimu, jako Lukašenkova popularita.
Kdo ze jmenovaných politiků bude nakonec oficiálně zaregistrován jako kandidát na prezidenta, se dozvíme 14. července. Už dnes se mluví o tom, že to může být den začátku konce pro Bastilu běloruského režimu – anebo také jen den začátku dalšího minimálně pětiletého období temna. Lukašenko už se nechal slyšet, že v případě tradičních povolebních nepokojů je připraven „připomenout všem události v uzbeckém Andižanu“, kde v roce 2005 na pokyn prezidenta Karymova policie zastřelila tisíc protestujících. Běloruské ozbrojené složky už začaly s procvičováním tohoto scénáře přímo v minských ulicích. Inu, máme se na co „těšit“.
Autor je spisovatel a překladatel původem z Běloruska
Diskuse