Kolik je světů obdobných této Zemi? Ví se to? Dokonce přesně?

17. 6. 2020 / Miloš Dokulil


Náhodou jsem očima o takový údaj, který měl tu otázku zodpovědět, zakopl. Dokonce už i česky! (Ne že by to tedy měly být jen „plesky“!)

Takže raději ještě jednou: V onu chvíli jsem byl údajně teprve 3 hodiny za příslušným nemálo objevným zjištěním. (Ale i o dvě hodiny později to bylo stále časově „3 hodiny“ od vyhlášeného objevu. Navíc na základě jedné, a aktualizované, takzvané Drakeovy rovnice. Jména autorů: Tom Westby a Christopher Conselice (z britské univerzity v Nottinghamu). Původně zveřejněno (jakž lze se o tom dočíst): v odborném periodiku The Astrophysical Journal. Záštitu nad touto informací na svých webových stránkách si taky vzala ČESKÁ TELEVIZE.

 

Těch mimozemských civilizací obdobných té naší má být v rámci naší Mléčné dráhy 36. Kdo nevěří, ať tam běží? (Ta Mléčná dráha má průměr zhruba 100 000 světelných let; i když se lze setkat i s nemálo odlišnými údaji. Přitom planet by tato soustava mohla přibližně mít 100 miliard. Navíc galaxií obdobných té „naší“ by rovněž mělo být aspoň 200 miliard. A mimochodem: Ne že by musela nějaká rovnice stará šest desetiletí okamžitě každého uspokojovat; ale její stáří není nutně degradací ani té formulace, ani výsledku, který umožnila. Raději to ještě zopakujme: světů obdobných naší Zemi, a to včetně lidské civilizace, by mělo být v rámci naší galaxie jen 6 krát 6, aneb 36. Neřeší se tu otázka dalších lidských civilizací v miliardách ostatních galaxií.)

Ale je tu určitě problém s tím, že bychom „nakonec“ měli mít výchozí informace o planetárních systémech obdobných naší Sluneční soustavě teprve prostřednictvím světelných paprsků, a to v souvislosti s tím, jakou vzdálenost takový paprsek urazí od místa zdroje k místu příjmu. Z toho výše citovaného textu se dovíme, že „nejbližší možný živý svět je od Země vzdálen nejméně 17 tisíc světelných let“. Takže na ověření hned nějaké přibližné kopie našich příbuzných mimo naši Sluneční soustavu zbývá nemálo času (zvláště kdybychom navíc mínili velkoryse počítat s tím, že rychlost světla lze „nějak (byť kdovíjak?)“ překračovat (bez ohledu na to, že věda považuje tuto rychlost za limitní!). Přitom ta naše „pozemská civilizace“ se začala rychleji rozvíjet teprve v posledních zhruba 12 000 letech (a vesměs spíše kratší dobu, než je ta zrovna uvedená).

Ne každý čtenář Britských listů bude určitě pátrat po dalších údajích. Takže teď sem kurzívou aspoň opíši do češtiny v internetové ČT přeložený krátký výňatek z britského The Guardianu, který bych níže potom poněkud okomentoval:

Myslím, že je nesmírně důležité a vzrušující, že poprvé skutečně máme v ruce odhad počtu aktivních inteligentních a komunikujících civilizací, které můžeme potenciálně kontaktovat a zjistit, že ve vesmíru existuje další život,“ citoval Conselicea deník The Guardian. „Za předpokladu, že i na jiných planetách stejně jako na Zemi trvá asi pět miliard let, než se inteligentní život vyvine, je zřejmě v naší galaxii několik desítek civilizací,“ dodal.

Zároveň si dovolím konstatovat, že vývoj života na této planetě neměl žádný „zákonitý průběh“, aby to umožnilo – jen tak mimochodem – odvolat se na jeden model jako na výlučný a všeobecný vzor.

Podle dosavadních šťastných a docela nedávných nálezů má se takřka obecně za to, že život na této planetě Zemi začal vznikat před necelých čtyřmi miliardami let. Přitom s několika přerušeními toho již započatého vývoje. Aniž bylo hned možné automaticky doložit obecně platné podmínky jak pro ty výchozí změny z jenom chemických reakcí, tak pro počátky chemie jaksi již „organické“; včetně posléze i procesů již „biologických“. (V chemii především sledujeme, kdy a jak může docházet ke vzniku nových látek. V biologii výchozím způsobem naši předkové si především ujasňovali, co a jak umožňuje udržet vznik týchž navenek jedinců daného druhu.)

Teprve když před zhruba 66 miliony let katastroficky vyhynuly málem všechny druhy dinosaurů, poněkud se uvolnila nika pro zatím jen málo na naší zeměkouli profilované hlodavce (nemluvě zatím o novém objevu z pozdní křídy, tvoru s názvem Adalatherium hui). Přitom i my lidé máme společné předky s lidoopy (jako bezocasými primáty). Ani Homo sapiens ještě neoplýval darem řeči, nemaje hned orgánové dispozice k fonetické artikulaci. Na této Zemi se teprve v souvislosti s koncem poslední doby ledové nabídly lidem podmínky k počátku usazování na půdě a ke vzniku zemědělství. To výjimečně bylo teprve před pouhými 12 000 lety.

Stěží lze kdekoliv jinde v naší Mléčné dráze očekávat, že proběhne týž (nebo aspoň obdobný) scénář pro vznik života, který by nám – „pozemšťanům“ – měl automaticky být přijatelně povědomý. (Aniž bychom spekulovali o tom, že by v odlišných podmínkách mohl život vzniknout jaksi odlišně, aniž by „vrcholil“ zrovna v kopii pozemských lidí. Ne že by ovšem jedním dechem odpovídalo taky pravdě, že egyptské pyramidy nám tu zanechali právě „mimozemšťané“.)

Je tu ovšem v dané souvislosti vhodné se ptát, zda má vůbec nějaký smysl klást otázky, které jsou adekvátně nerozhodnutelné. (Ten výchozí webový text ČT uměl aspoň zastavit čas; neboť ty zde citované údaje jsou stále staré ty výchozí „3 hodiny“!)

0
Vytisknout
2945

Diskuse

Obsah vydání | 23. 6. 2020