Několik dní poté, co americký prezident Donald Trump oznámil stažení zhruba třetiny amerických vojáků umístěných v Německu, šok dosud trvá.

Politici na všech úrovních si začínají uvědomovat důsledky: Starostové ekonomicky slabých regionů jsou znepokojeni ztrátou příjmů, až vojáci odejdou, německý ministr zahraničí se obává dalšího zhoršení vztahů s USA a vojenští plánovači v Bruselu se zabývají implikacemi pro evropskou bezpečnostní architekturu. Německo bylo po dekády klíčovým komponentem americké obranné strategie v Evropě, s americkými jadernými zbraněmi - jež měly v okamžiku krize dopravit na cíl německá letadla - umístěnými na jeho území.

Ale pokud zhruba 9 500 amerických vojáků pojede domů, místo aby se přemístili někam jinam do Evropy, radikálně se změní vojenské vztahy na kontinentě. "Je zcela nejasné, kam tato cesta vede a jaká bezpečnostní rizika před námi leží," říká Thomas Kleine-Brockhoff, viceprezident berlínského transatlantického thinktanku German Marshall Fund.

Kleine-Brockhoff tvrdí, že dosud nedokáže určit vítěze, ani v případě sousedního Polska, které si realisticky může uchovat naděje na navýšení americké přítomnosti. Sdělil Deutsche Welle, že oslabování vztahů mezi Německem a USA poškozuje celou Evropu - a středoevropské a východoevropské země by měly události pozorně sledovat.

Evropská bezpečnost bez americké moci

"Evropa bude muset převzít více odpovědnosti," říká Roderich Kiesewetter, bývalý armádní důstojník a nyní zahraničněpolitický expert strany CDU. Jeho prohlášení odráží požadavky často vyslovované šéfy příslušných úřadů a kancléřkou samotnou. Přesto pokud jde o definování toho, jaká by měla být nové role Evropy, němečtí politici preferují možnost nechat otevřené všechny možnosti.

Může to znamenat, že Německo a Evropa by převzaly z amerických beder břemeno menšího krizového regionu, což by umožnilo USA soustředit se na Asii a čínského protivníka? Nebo německá vláda podlehne léta trvajícímu tlaku USA a NATO a navýší obranné výdaje a konečně schválí masivní vojenské rozpočty?

Posledně zmíněné představuje přesně ten přístup, který podporuje zahraničněpolitický expert Kleine-Brockhoff. "Během uprchlické a koronavirové krize německá vláda ukázala, že je ochotna alokovat ohromné sumy peněz," upozorňuje.

Nebo je Německo připraveno ke změně paradigmatu - a bude pracovat na vytvoření Evropy, která se dokáže ochránit sama?

Opakované diplomatické předehry

Pokud by tajnou touhou německých politiků byla posledně zmíněná možnost, bezpochyby by postavilo všechny politické a vojenské těžké váhy EU, do jedné, mezi Berlín a Paříž. A také by připoutalo pozornost k tématu, které je pro Němce nepříjemné: K jejich postoji vůči jaderným zbraním - které jsou koneckonců považovány za poslední záruku nezávislé suverenity.

Německo bylo pod ochranou jaderného deštníku NATO - a tedy také USA - po dekády. A pokud si Evropa přeje zajistit si bezpečnost sama, bude muset přijít s náhradou. Tak jak nyní věci vypadají, Francie by byla jedinou možností, jak se s úkolem vyrovnat. Francie se nestydí utrácet za své jaderné "Force de frappe". Ale francouzští lídři si také na této frontě udržují starostlivou distanci vůči NATO a USA: Francouzské rakety nebyly nikdy integrovány do obranného plánování NATO.

Nicméně Francouzi v minulosti dali jasně najevo ochotu umožnit Německu blízký kontakt se svým arzenálem. V 90. letech prezident Jacques Chirac dokonce uvažoval o společné odpovědnosti. A Nicolas Sarkozy během svého funkčního období prohlásil, že nabídl Merkelové finanční podíl na programu. V té době Němci Francouze s díky odmítli, s ohledem na americký štít.

Macronovy nabídky

Počátkem roku prezident Emmanuel Macron předložil nový návrh, když přizval evropské partnery, aby se podíleli na "strategickém dialogu" o francouzských jaderných zbraních. Ačkoliv nebylo jasné, s jakou reakcí by se měla nabídka setkat, německé ministerstvo během jednání v Paříži pozvání přijalo - třebaže přitom neopomnělo zdůraznit význam amerického deštníku.

O čtyři měsíce později však veřejnost stále nevidí žádné plody těchto jednání. Mluvčí ministerstva obrany zašel pouze tak daleko, aby potvrdil, že "otázce jaderného deterentu v Evropě se věnujeme v rámci pravidelných rotujících diskusí o různých strategických otázkách".

Fakt, že tato jednání nebyla veřejnosti oznámena, nepochybně má co dělat s citlivostí tématu jaderného odstrašování. "Pokud jsou zpochybňovány americký deštník a jaderná přítomnost v Evropě i na jiných místech," říká Kleine-Brockhoff, "řada malých a středních států pocítí potřebu stát se samy jadernými mocnostmi". Samotná nejistota může spustit řetězovou reakci mezi partnery i rivaly.

Nicméně otázka vytvoření evropského jaderného deštníku může případně vyvstat, pokud Trump dokončí americké stahování z Evropy, které začalo dávno předtím, než nastoupil do úřadu. "Radil bych vládě, aby k věci přistupovala ze dvou směrů," říká Christian Mölling, bezpečnostní expert thinktanku Německá rada pro zahraniční vztahy. Tvrdí, že by měla "nechat otevřenou možnost přiklonit se k francouzskému systému," ale dodal, že taková zásadní změna by si vyžádala dekády.

Zbraňový systém, který by přinesl rozsáhlejší změny?

Francouzsko-německý projekt vývoje komplexního leteckého obranného systému k roku 2040 - Future Combat Air System - který sehraje klíčovou roli ve francouzské strategii odstrašování, by se mohl ukázat jako dobrá příležitost k prohloubení důvěry. "Dvacet let budování důvěry a sdílené perspektivy - to není mnoho času. Alespoň ne pro zásadní změnu politického směřování," říká Mölling.

Kromě obvyklých technických výzev pohled na oba partnery také ilustruje, jak disparátní mohou být mentality v rámci podobné spolupráce: Jaderné odstrašení je jádrem francouzské bezpečnostní architektury, zatímco v Německu někteří politici vyzývají ke stažení amerických jaderných zbraní.

Jedním ze zdánlivě neřešitelných konfliktů inherentních myšlence "evropské bomby" je nicméně otázka, kdo by rozhodl o jejím použití, když by bylo třeba přijmout toto rozhodnutí ve zlomku sekundy. Ve Francii připadá tato povinnost na prezidenta, který, kamkoliv se hne, je následován důstojníkem s jadernými kódy.

Neexistují snadné odpovědi, ale Německo si zřejmě bude muset v následujících letech zvyknout na francouzskou jadernou mentalitu. Vznik nezávislé jaderné bezpečnosti - pokud je možný - zabere léta. Ale nikdy není příliš brzy na to začít o něm uvažovat.

Zdroj v angličtině: ZDE