Jak Evropa zajistí svou bezpečnost bez USA?

22. 6. 2020

čas čtení 7 minut
"Pokud jsou zpochybňovány americký deštník a jaderná přítomnost v Evropě i na jiných místech," říká Kleine-Brockhoff, "řada malých a středních států pocítí potřebu stát se samy jadernými mocnostmi".
   

Zpráva o stažení amerických jednotek z Německa vyvolala výzvy, aby Evropa hrála větší roli ve vlastní obraně. Dokážou ale Evropané opravdu převzít svůj bezpečnostní osud do vlastních rukou?, ptá se Andreas Noll.


Několik dní poté, co americký prezident Donald Trump oznámil stažení zhruba třetiny amerických vojáků umístěných v Německu, šok dosud trvá.

Politici na všech úrovních si začínají uvědomovat důsledky: Starostové ekonomicky slabých regionů jsou znepokojeni ztrátou příjmů, až vojáci odejdou, německý ministr zahraničí se obává dalšího zhoršení vztahů s USA a vojenští plánovači v Bruselu se zabývají implikacemi pro evropskou bezpečnostní architekturu. Německo bylo po dekády klíčovým komponentem americké obranné strategie v Evropě, s americkými jadernými zbraněmi - jež měly v okamžiku krize dopravit na cíl německá letadla - umístěnými na jeho území.

Ale pokud zhruba 9 500 amerických vojáků pojede domů, místo aby se přemístili někam jinam do Evropy, radikálně se změní vojenské vztahy na kontinentě. "Je zcela nejasné, kam tato cesta vede a jaká bezpečnostní rizika před námi leží," říká Thomas Kleine-Brockhoff, viceprezident berlínského transatlantického thinktanku German Marshall Fund.

Kleine-Brockhoff tvrdí, že dosud nedokáže určit vítěze, ani v případě sousedního Polska, které si realisticky může uchovat naděje na navýšení americké přítomnosti. Sdělil Deutsche Welle, že oslabování vztahů mezi Německem a USA poškozuje celou Evropu - a středoevropské a východoevropské země by měly události pozorně sledovat.

Evropská bezpečnost bez americké moci

"Evropa bude muset převzít více odpovědnosti," říká Roderich Kiesewetter, bývalý armádní důstojník a nyní zahraničněpolitický expert strany CDU. Jeho prohlášení odráží požadavky často vyslovované šéfy příslušných úřadů a kancléřkou samotnou. Přesto pokud jde o definování toho, jaká by měla být nové role Evropy, němečtí politici preferují možnost nechat otevřené všechny možnosti.

Může to znamenat, že Německo a Evropa by převzaly z amerických beder břemeno menšího krizového regionu, což by umožnilo USA soustředit se na Asii a čínského protivníka? Nebo německá vláda podlehne léta trvajícímu tlaku USA a NATO a navýší obranné výdaje a konečně schválí masivní vojenské rozpočty?

Posledně zmíněné představuje přesně ten přístup, který podporuje zahraničněpolitický expert Kleine-Brockhoff. "Během uprchlické a koronavirové krize německá vláda ukázala, že je ochotna alokovat ohromné sumy peněz," upozorňuje.

Nebo je Německo připraveno ke změně paradigmatu - a bude pracovat na vytvoření Evropy, která se dokáže ochránit sama?

Opakované diplomatické předehry

Pokud by tajnou touhou německých politiků byla posledně zmíněná možnost, bezpochyby by postavilo všechny politické a vojenské těžké váhy EU, do jedné, mezi Berlín a Paříž. A také by připoutalo pozornost k tématu, které je pro Němce nepříjemné: K jejich postoji vůči jaderným zbraním - které jsou koneckonců považovány za poslední záruku nezávislé suverenity.

Německo bylo pod ochranou jaderného deštníku NATO - a tedy také USA - po dekády. A pokud si Evropa přeje zajistit si bezpečnost sama, bude muset přijít s náhradou. Tak jak nyní věci vypadají, Francie by byla jedinou možností, jak se s úkolem vyrovnat. Francie se nestydí utrácet za své jaderné "Force de frappe". Ale francouzští lídři si také na této frontě udržují starostlivou distanci vůči NATO a USA: Francouzské rakety nebyly nikdy integrovány do obranného plánování NATO.

Nicméně Francouzi v minulosti dali jasně najevo ochotu umožnit Německu blízký kontakt se svým arzenálem. V 90. letech prezident Jacques Chirac dokonce uvažoval o společné odpovědnosti. A Nicolas Sarkozy během svého funkčního období prohlásil, že nabídl Merkelové finanční podíl na programu. V té době Němci Francouze s díky odmítli, s ohledem na americký štít.

Macronovy nabídky

Počátkem roku prezident Emmanuel Macron předložil nový návrh, když přizval evropské partnery, aby se podíleli na "strategickém dialogu" o francouzských jaderných zbraních. Ačkoliv nebylo jasné, s jakou reakcí by se měla nabídka setkat, německé ministerstvo během jednání v Paříži pozvání přijalo - třebaže přitom neopomnělo zdůraznit význam amerického deštníku.

O čtyři měsíce později však veřejnost stále nevidí žádné plody těchto jednání. Mluvčí ministerstva obrany zašel pouze tak daleko, aby potvrdil, že "otázce jaderného deterentu v Evropě se věnujeme v rámci pravidelných rotujících diskusí o různých strategických otázkách".

Fakt, že tato jednání nebyla veřejnosti oznámena, nepochybně má co dělat s citlivostí tématu jaderného odstrašování. "Pokud jsou zpochybňovány americký deštník a jaderná přítomnost v Evropě i na jiných místech," říká Kleine-Brockhoff, "řada malých a středních států pocítí potřebu stát se samy jadernými mocnostmi". Samotná nejistota může spustit řetězovou reakci mezi partnery i rivaly.

Nicméně otázka vytvoření evropského jaderného deštníku může případně vyvstat, pokud Trump dokončí americké stahování z Evropy, které začalo dávno předtím, než nastoupil do úřadu. "Radil bych vládě, aby k věci přistupovala ze dvou směrů," říká Christian Mölling, bezpečnostní expert thinktanku Německá rada pro zahraniční vztahy. Tvrdí, že by měla "nechat otevřenou možnost přiklonit se k francouzskému systému," ale dodal, že taková zásadní změna by si vyžádala dekády.

Zbraňový systém, který by přinesl rozsáhlejší změny?

Francouzsko-německý projekt vývoje komplexního leteckého obranného systému k roku 2040 - Future Combat Air System - který sehraje klíčovou roli ve francouzské strategii odstrašování, by se mohl ukázat jako dobrá příležitost k prohloubení důvěry. "Dvacet let budování důvěry a sdílené perspektivy - to není mnoho času. Alespoň ne pro zásadní změnu politického směřování," říká Mölling.

Kromě obvyklých technických výzev pohled na oba partnery také ilustruje, jak disparátní mohou být mentality v rámci podobné spolupráce: Jaderné odstrašení je jádrem francouzské bezpečnostní architektury, zatímco v Německu někteří politici vyzývají ke stažení amerických jaderných zbraní.

Jedním ze zdánlivě neřešitelných konfliktů inherentních myšlence "evropské bomby" je nicméně otázka, kdo by rozhodl o jejím použití, když by bylo třeba přijmout toto rozhodnutí ve zlomku sekundy. Ve Francii připadá tato povinnost na prezidenta, který, kamkoliv se hne, je následován důstojníkem s jadernými kódy.

Neexistují snadné odpovědi, ale Německo si zřejmě bude muset v následujících letech zvyknout na francouzskou jadernou mentalitu. Vznik nezávislé jaderné bezpečnosti - pokud je možný - zabere léta. Ale nikdy není příliš brzy na to začít o něm uvažovat.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4074

Diskuse

Obsah vydání | 25. 6. 2020