Rusko "se nejvíce podobá latinskoamerickým autoritářským režimům"

4. 3. 2020

Autoritářský režim Vladimira Putina spadá někam mezi neblaze proslulého Rafaela Trujilla z Dominikánské republiky 50. let a Maximatovo období v Mexiku (1928-1934), tvrdí latinoamerikanistka Taťána Vorožejkinová.

Znamená to, že stát v obecně přijímaném smyslu systému veřejných institucí v současném Rusku prakticky chybí.

Místo něj vznikl vrstvený systém soukromé moci založený na kontrole exekutivy a nejziskovějších ekonomických sektorů toutéž skupinou lidí. Existovala řada latinskoamerických režimů se stejnými rysy a uznat podobnosti Ruska s nimi je poučné.

Rusko má nicméně dvě zvláštnosti. Žádná z latinskoamerických zemí nebyla impériem a žádná také za sebou neměla totalitární minulost, s níž by se musela vyrovnat.

Avšak tyto zvláštnosti jsou takřka bezvýznamné, když vezmete v úvahu absenci institucionalizace režimů v obou případech - z důvodu personalizace moci v rukou jednotlivce a úzkou vazbu mezi osobním vlastnictvím a vlastněním klíčových ekonomických aktiv.

Vojenský převrat latinskoamerického stylu má spoustu "nemožných" rysů, s ohledem na využití bezpečnostních služeb k monitoringu armády a na absenci ruské tradice převratů. (Poslední pokus o ruský vojenský převrat ale proběhl v SSSR v roce 1991 - pozn. BL.) A alternativou s ohledem na latinskoamerickou zkušenost je tlak zdola, který vede část elity k závěru, že ústupky jsou lepší než odpor.

To se v minulosti stalo v Brazílii a v Chile - a je možné, že k témuž dojde v Rusku.

Pokojný odpor vyhodnocený částí elit jako stále vlivnější by mohl vést k férovým volbám, svolání ústavního shromáždění a schválení demokratické ústavy. Šlo by o mnohem lepší variantu než násilný kolaps, který v Latinské Americe i v Rusku většinou vedl k rapidní obnově předcházejícího stavu.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
2192

Diskuse

Obsah vydání | 10. 3. 2020