Oligarchii nejde ani o bezpečnost, ani o rozvoj vzdělávání

10. 10. 2019 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal zprávu z mezinárodní studie o hodnocení rizik vývoje sítí 5. generace. Ta - nepřekvapivě - poukazuje na riziko spočívající v povaze dodavatelů komponent, kteří by s velkou pravděpodobností mohli zneužívat přístupu k datům, případně působit nežádoucím způsobem na funkčnost informačního systému, na němž jsou současné rozvinuté společnosti plně závislé.

Opakovaně byla v této souvislosti zpravodajskými službami i bezpečnostními experty zmiňována zejména Čína a její technologické společnosti, které nutně musejí kooperovat s totalitním politickým režimem.

V podstatě ve stejný čas vstupuje Univerzita Karlova, největší a nejstarší vysoká škola v ČR, do partnerství se společností Home Credit, která patří do skupiny, jež čínskou hrozbu různými způsoby aktivně relativizuje, neboť na čínském trhu působí. Zároveň některé společnost této skupiny čínských technologií aktivně využívají.

Spolupráce založená na "všimném" v hodnotě 1,5 milionu korun pro univerzitu s miliardovým rozpočtem nedává žádný jiný smysl, než evidentní snahu zlepšovat veřejný obraz společnosti považované v bezpečnostních kruzích za velké riziko. Propůjčovat jméno instituce s vysokou společenskou reputací k takovým účelům je více než lehkomyslné. Notabene pokud se "úctyhodná" společnost podílí na ohrožujícím zadlužování a na exekučním schématu.

Znáte to sisyfovské zadání, když máte vylévat vodu z vědra děravým sítem. Podobně působí současná snaha lidí, kteří hodnotí bezpečnostní rizika v ČR. Můžete vydat nekonečné množství zpráv o tom, kterak je nutné z hlediska budoucí bezpečnosti hlídat, kdo má možnost podílet se na budování informační sítě, pokud ovšem nějaká společenská autorita těžké váhy dává najevo, že je všechno v pořádku, těžko v takové situaci stavět na expertním posouzení stavu. 

Navíc jde o problematiku, která je pro většinu společnosti nikoliv nepochopitelná, ale velmi vzdálená. Pokud se média nechopí potřeby rozkrýt souvislosti, jako je právě příslušnost společnosti "podporující" UK k podnikatelskému projektu spolupracujícímu s autoritářskými zeměmi (nejen Čína, ale i Rusko), těžko předpokládat, že to znepokojí rozhodující část společnosti.

Každý další podobný úspěch při legitimizaci kontroverzního businessu vzdaluje ČR od jakékoliv možnosti zajistit či jen predikovat bezpečnostní vývoj. Přežívající vůdčí paradigma pomalu se adaptující společnosti, která si neuvědomuje rizika vyplývající z rychle postupujícího vlivu technologií, nedovoluje vytvořit dostatečně široký diskurz, v němž by bylo možné rizika odkrýt a následně přijmout potřebná opatření na politické úrovni. Vše se odehrává ve více méně uzavřeném kruhu znalých, bez reálného přenosu na celospolečenskou úroveň. 

Je ovšem s podivem, že ani taková fakta, jako je podíl na nebankovních půjčkách, zadlužení velké části společnosti a s tím souvisejícím exekučním schématem nedokáže vzbudit dostatečný odpor ze strany občanské veřejnosti proti tomu, aby tak významná společenská instituce, jakou nepochybně je Univerzita Karlova, obezřetněji zacházela se svým jménem a svou reputací. Jsem na vážných pochybách, zda byl tento aspekt této kontroverzní spolupráce nějak hodnocen. Univerzita Karlova, financovaná nikoliv z oligarchických fondů, nýbrž z veřejných prostředků, by to měla transparentně vysvětlit.

0
Vytisknout
8366

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2019