Řešit problémy než vzniknou – pomáhá i s populisty

19. 3. 2018 / Vladimír Rott

 A jak jeden z nich,  "Steve homelesák", "ultrapravičák a leninista" navštívil přímou demokracii (aby prorokoval "konečné vítězství všech populistů v Evropě")

Steve Bannon, bývalý strategický šéf prezidenta Trumpa, počátkem března navštívil Itálii, pak curyšský Oerlikon a o víkendu (10./11.3.18) francouzskou FN (nyní RN). V Curychu (6.3.18) chválil Švýcarsko jako "výchozí bod hnutí proti elitám". Ale v zemi přímé demokracie je pomatený obsah jeho bravurní rétoriky spíše k lehkému pousmání.

část první – Steve Bannon prorokuje "konečné vítězství všech populistů v Evropě – na návštěvě v zemi kde i populisté musí pracovat" – upravený překlad zprávy o Bannonově curyšské návštěvě (1) (německy: Steve Bannon prophezeit einen Siegeszug der Populisten in Europa, Andreas Rüesch, NZZ 7.3.18)

část druhá – Tak nám "Steve homelesák" navštívil přímou demokracii – ta ho ale, jako "ultrapravičáka a leninistu", ani zbla nezajímá – poznámky, komentáře, z pohledu občana země přímé demokracie (2)

část třetí – Řešit problémy, než vzniknou – povzbuzení na závěr


I. Steve Bannon prorokuje "konečné vítězství všech populistů v Evropě" – na návštěvě v zemi, kde i populisté musí pracovat

Steva Bannona v Curychu hostil Roger Köppel, vydavatel a spolumajitel curyšské Weltwoche (Ennio Leanza / EPA)

Jak víme, byl Steve Bannon při pádu z jednoho z Olympů americké moci zbaven přístupu do Bílého domu a krátce nato musel odevzdat vedení svého pravicového zpravodajského portálu Breitbart. Ale tohoto muže, kterého někteří považují za architekta vítězné prezidentské kandidatury Donalda Trumpa, jen tak něco nezlomí.

Svou nedávnou týdenní cestu po Evropě zahájil v Itálii. V úterý 6.3.18, čerstvě okřídlen volebními úspěchy tamějších anti-establishmentských stran, vystoupil v Halle 622 v curyšské čtvrti Oerlikonu, ve "velké show" organizované majiteli Weltwoche. S vervou propagoval myšlenky o světových spiknutích, nacionalistické ekonomice a uzavření hranic, před tisícovým publikem nadšených příznivců Blocherovského křídla SVP, čtenářů Weltwoche (rádoby intelektuální "hlásné trouby" onoho křídla SVP) a pár těch, co si tuhle show nenechali ujít (zde je pozvánka, německy: Weltwoche on the Road: Steve Bannon in Zürich).(3) Zatímco venku poklidně demonstrovala stovka lidí (4) proti rasismu, xenofobii, sexismu a vykořisťování.

Proti Bannonovi, Köppelovi & Co., demonstrace skupinky Hnutí za socialismus v Oerlikonu (Melanie Duchene / Keystone) – viz též: Vyprodán a vypískán / Poklidný protest proti Bannonově vystoupení v Oerlikonu, německy: Ausverkauft und ausgepfiffen, Ruedi Baumann, TA 6.3.18 / Friedlicher Protest gegen Auftritt von Steve Bannon in Oerlikon, Alois Feusi, NZZ 6.3.18

"Dějiny jsou na naší straně"

Bannon zdůraznil, že i přes veřejnou roztržku s Trumpem je nadále velkým obdivovatelem amerického prezidenta. Jeho volbu vidí jako "výraz populistického povstání", které "už dávno zachvátilo i velké části Evropy". A kdo by se "domníval, že volby ve Francii a Německu tomuto hnutí zlomily hrot", toho právě o minulém víkendu (3./4.3.18) v Itálii "o pravém opaku poučily úspěchy Cinque Stelle a Lega". "Populistická vlna není u konce, stojí právě na počátku", "Dějiny jsou na naší straně", provolával Bannon. Jak je typické pro demagogy jeho ražení, nedává ani Bannon žádný prostor nějaké diferenciaci. Ve světě jeho představ existují "pouze dvě antagonistické skupiny" – "dělnická třída a establishment". K "osvobození drobného lidu ze spárů vykořisťující vrstvy" je třeba "povstání u volebních uren".(5)

Řečník dále vysoce chválil Švýcarsko – neboť zde "začala populistická vzpoura", v roce 1992 kdy lidé v hlasování odmítli účast v Evropském hospodářském prostoru.(6) "Doktor Blocher",(7) "velitel" kampaně za Ne, "který se, zcela sám ('one man alone'), postavil estabishmentu" (8) byl "Trumpem před Trumpem", Švýcarsko se v té době "stalo světovým majákem", podlézal dále svým hostitelům. Jeho hostitel, šéfredaktor a spolumajitel Weltwoche a Blocherův stranický kolega, Roger Köppel, neskrýval své nadšení nad tím, že dostal tak prominentního Američana do Curychu. Köppelovy otázky, které prohlašoval za "těžké a tvrdé" ("tough questions"), nebyly ale nic víc než chlapské něžnosti, Bannona doprovázející v proslovu na oblíbená témata.

Video (1¼ min.): Steve Bannon: "Doctor Blocher stood up, one man alone, against the establishment", sda/ats/Sarah Ennemoser, (St. Galler) Tagblatt 6.3.18

Zmatečné "koncepty" – ale neva, nejde přece o věc:)

Nicméně byla ta jedna a čtvrt hodina poučná – čtyřiašedesátiletý bývalý investiční bankéř (9) se předvedl jako muž vysoké rétorické palebné síly, jakkoliv dosti omezeného intelektuálního kalibru. Bannonovy stížnosti na negativní symptomy globalizace jsou zcela legitimní, bohužel ale mnohé jeho myšlenky zní značně zmateně.

Základem jeho "konceptu řešení" je výzva, ukončit "trojité ponížení člověka" – "centrálními bankami, centralistickými vládami a data shromažďujícími koncerny". Řešení vidí mj. v kryptoměnách (cryptocurrencies), "zbrani proti establishmentu", dosti slabý návrh pro člověka, který se cítí dost silný na to aby takové téma otvíral (viz též: Bannon považuje kryptoměny za zbraň proti establishmentu, v němčině: Bannon sieht Kryptowährungen als Waffe gegen das Establishment, 7.3.18, dpa/NZZ). Bannon také nedovede řešit očividný rozpor, že na jedné straně ostře kritizuje zadlužování Spojených států jako podvod na obyčejném člověku, ale na druhé straně zastupuje Trumpovu politiku deficitů. Stejně nepochopitelné je také, proč Trump je nejméně populárním americkým prezidentem novějších dějin, když on a Bannon "mají tak blízko k lidu", jak i v Oerlikonu zdůraznil.

Bannon se v Curychu outoval také jako stoupenec ne zrovna příliš inteligentní "historické teorie" (ironické uvozovky, ne jako citování Bannona), podle níž dějiny probíhají v pravidelných cyklech (pro fundamentalisty onoho vyznání navíc v přesných datech). Odpovídajícně pak prorokuje "velký převrat" v příštích deseti až dvaceti letech, na který se Amerika "musí nastavit". Tohle je pusté politické šarlatánství, jedno v jakém už kostýmu.

"Homelesák Steve" ("Sloppy Steve"), tituloval Trump svého neoholeného, neupraveného spojence. "Homelesák Steve přišel o rozum", řekl dále nedávno a na oplátku, neboť Bannon masivně urážel koho jen mohl z prezidentovy rodiny v rozhovoru s Michaelem Wolffem (Fire and Fury – a, mimochodem, kdo z nich má více, či méně rozumu je náročnější téma:). Ale v nacionalisticky populistických kruzích křižák Steve, bravurně surfující na vlně anti-globalizace, svou auru neztratí až tak rychle.

II. Tak nám "Steve homelesák" navštívil přímou demokracii – ta ho ale, jako "ultrapravičáka a leninistu", ani zbla nezajímá

část druhá – poznámky, komentáře, z pohledu občana země přímé demokracie (2) k první části – Steve Bannon prorokuje "konečné vítězství všech populistů v Evropě"

(1) Poznámky, komentáře

Jak jsem tak zprávu o Bannonovi v Oerlikonu překládal, tak mě – zase jednou napadlo – že dělit lidí, včetně na "levičáky", "pravičáky", k ničemu není. Navíc, jak víme, jsou dnes takové pojmy už "dávno" zmatečné, zato dobrým obrazem chaosu starého pojetí držení moci. Což potvrzují i tací jako tento "ultrapravičák a leninista" – jak jej nazval Uwe Wendel v NZZ (Stephen K. Bannon: ultrapravičák a leninista – muž se smyslem pro chaos, německy: Ultrarechts und Leninist – Stephen K. Bannon ist ein Mann mit Gespür für das Chaos, NZZ 25.2.17).

Také ironii zprávy v NZZ, lehkou ale zdaleka ne urážlivou, jsem se pokusil přeložit, převést do češtiny. Doslovný překlad může být zavádějící, všude tam, kde zdejší "zkratky", jakkoliv zde trefné a výstižné, jsou jinde chápány jinak, dokonce i opačně (tak třeba už jen barvy, např. za oceánem – rudá je tam barva republikánů a tím, dočasně, i barva Trumpova).

Dobré je, že u nás jsou bannoni spíše figurkami k lehkému pousmání. A že nad takovými jako jejich prezidenty kroutíme hlavou. Podobně jako nad podobnými figurami a figurkami, včetně EUropy staré a nové. Ale, v našem "časoprostoru",(2) máme problémy s těmi "časoprostory" v nichž dělení lidí – včetně "dole", "nahoře" – je samozřejmá věc. A kde se ten či onen pobuda – jedno jak upraven či ne – bez zábran cpe do politiky, která tam zdaleka není věcí všech.

(2) Co je přímá demokracie

To co se nazývá přímá demokracie – dále i, řidčeji, demokracie deliberativní, konsensuální, participativní (participace) a, zejména, konkordantní – je ve Švýcarsku částí toho, jak všichni na politice zúčastnění – lid, jejich zastupitelé, odborné a zájmové spolky, svazy, komory – o společných věcech a řešeních diskutují, jak komunikují, diskusi ovlivňují a jak kolektivně rozhodují. Přičemž lid jsou občané, ale čím dál tím více i obyvatelé, společenství všech k hlasování a volbám způsobilých. Mezi spolky patří jak všemožné odborné a zájmové svazy, komory, NGOs, tak také politické strany, ty ale bez jakýchkoliv privilegií jinde obvyklých, samozřejmé také je, že nejsou placeny z veřejných peněz.

Viz též: Přímá demokracie v dennodenní praxi Švýcarska: Jak funguje a proč může dobře fungovat i jinde – na blogu –vjr– ZDE 5./13.3.18 a nedopsané* na !argument-u ZDE 5.3.18 (*napsáno, poměrně narychlo, na požádání redakce, ta ale příspěvky neaktualizuje).

(3) Světová spiknutí, nacionalismus, i v ekonomice, a uzavření vs. účast ve věcech společných, pluralismus, živá ekonomika, migrace

I toto téma – strachy lidí z bezmocnosti, ztráty jistot – právě proto že důležité, si zaslouží solidnější, kompetentnější přístup než pokřikování, laciná hesla, (ryze) ideologické přístupy k věci, včetně víry na všemožná spiknutí, jak je bannonové propagují. Samozřejmě že si zejména zaslouží i solidní, kompetentní politiku – což není zrovna prioritou (spíše) mocenských systémů, stále ještě obvyklých mnohde po světě.

Diskuse o otevírání, uzavírání hranic – hranic všeho druhu, do jaké míry a proč – probíhá samozřejmě i ve Švýcarsku (kam každý čtvrtý člověk poměrně nedávno či zcela čerstvě přišel). A i zde nabízejí laciná "řešení" tací jako Blocherova SVP, jejíž hlásná trouba Weltwoche hostila Bannona v Oerlikonu. Zdejší účast všech ve všech věcech společných ale i takovým dává příležitost, ne-li povinnost, ukázat jak umí věci řešit – společně s ostatními (příklady z řad SVP ve spolkové vládě jsou Christoph Blocher a Ueli Maurer, první ve vládě pouze trucoval (2003-07), druhý pracuje (od 1990), prvního parlament do vlády znovu nezvolil, druhého volí).

(4) Od demonstrací, protestů k participaci, účasti na věcech společných

Demonstrace, protesty, jsou někde důležitá věc. Zde ztratily na významu s postupujícím vývojem (přímé) demokracie (viz úvod k heslu Demokracie, na vjrott.com ZDE), zavedením odpovídajících politických práv a rostoucí účastí lidí na věcech společných. Přechod a vývoj od, v podstatě nemohoucích, demonstrací, protestů k mocné spoluúčasti na věcech společných a rozhodování o nich docela dobře vystihla moje dcera, když poprvé, krátce po svých osmnáctých, otevírala obálku s hlasovacími tématy:

"To bychom byli na hlavu padlí, abychom ztráceli čas nějakými 'demos' s těmi prcky, když máme takovou báječnou možnost."

– K.R.

(vysvětlivky k citátu: "ztráceli čas" = "ztráceli náš drahocenný čas", "demos" = demonstrace (množné číslo, od demo), "prcci" = v mládí je přece co ročník to generace:), "báječnou možnost" = "báječnou možnost (spolu)rozhodovat")

(5) Prázdná hesla, i prázdná hesla Bannonova

Bannon, stejně jako řada jemu podobných, plamenně řeční, hlásá o "konečném vítězství", "pouze dvou", "antagonistických skupinách", "dělnické třídě", "establishmentu", "osvobození", "drobném lidu", "spárech", "vykořisťujících vrstvách", "povstání", "dějinách na naší straně". Postrádám "tvrdou pěst", "tvrdě ale spravedlivě", "udeří"atd. Ale k věci. I Bannon surfuje na vlně toho či onoho, jedno odkud přijde – zleva, zprava, padni komu padni. Není divu. Všude tam kde neznají skutečnou společenskou a politickou zodpovědnost – jakkoliv je tento základní nedostatek "pravý" či "levý" nebo "establishment" či "anti". Všude tam kde prázdná hesla nahrazují činy. Kde v politice jde (zejména) o to, jak se dostat k moci. Jak vyhovět – po čas volebního-nevolebního předvádění se – nadějím, citům voličů, "oslovit" je. Tam kde k moci vedou volby-nevolby. Kde se k moci dostávají tací jako například Trump či Putin (první dočasně, druhý "na věky"). Nebo klauzemanové či babimurové (a, mimochodem: zvládne, ten mura, svou cestu na vrcholek české moci?).

Ale pro "skutečně" mocné, nebo ty za mocí se deroucí, je docela příjemné nemuset se při držení moci zdržovat nějakými volbami, nebo už i jen hrou na ně. A s úděsem sleduji masové vrahy, "mistry" čisté moci, kteří, aby si ji udrželi, s neuvěřitelnou lehkostí své "poddané" ve velkém vraždí. Ještě větší úděs pak patří těm všem u moci po celém světě, co je jim to šuma fuk – tedy co se činů týče (slova by tady už byla). I těm co jak taková vraždění, tak i jiných než vlastních utlačovaných, podporují. Nebo z nich "pouze" profitují, nejen kšefty ze zbraněmi (k nim viz též: weapons sales worldwide).

(6) Ono hlasování o připojení, či nepřipojení se k EHS, co Bannon za povstání prohlašuje

Ono, poměrně dávné, hlasování k jednomu z témat posledního čtvrtletí onoho roku 1992, dopadlo 50,3 % proti připojení se k EHS (viz zde: de, fr, it, na admin.ch). Přičemž, samozřejmě, i toto rozhodnutí znamená závazné zadání našim reprezentantům (zastupitelům), uvést záměr do praxe, do života. Nebo zjistit, jestli to jde, jak by to mohlo jít. Společně se všemi. A takové "nerozhodně", 1:1, je docela běžné u témat, která ještě nejsou vyřešená a zůstávají v diskusi (viz též (2) nahoře). V diskusi neutuchající o tom jak uspořád(áv)at vztahy s jinými, v tomto případě zejména s EU (viz též: bilaterální smlouvy Švýcarsko-EU). Něco, co bannonům apod. zcela uniká.(6a)

(6a) Čeho si Steve "tak nějak" nevšiml, neb ho to pranic nezajímá

Steve si "tak nějak" nevšiml, že pravidelně hlasujeme o všem možném, občas i nemožném. I o naších vztazích s EU, o smlouvách s ní, o (veřejných) financích, kterými EU či, raději, přímo její země podporujeme. Není divu že si nevšiml, neb se o to pranic nezajímá – je to tím, že by bylo k věci?

(6b) Jo, co s tou Evropou? Zejména všude v EUropě?

K tomu stručný citát, z EUropy:

"Evropa je příliš důležitá na to, abychom ji přenechali EUrokratům."

– Andreas Oldag, Hans-Martin Tillack (viz: Kolaps Evropské unie za dveřmi – a jak z toho ven, VR 20.5.03, vyšlo na Blistech ZDE)

(7) "Doktor Blocher"

Ono titulování, mnohde jinde (ach, božemůj:) tak obvyklé, nám připadá docela dost směšné. Švýcaři se oslovují (pouze) jmény. To ale vůbec nevylučuje, že se i u nás setkáte s těmi, kteří rádi titulují a rádi se nechají titulovat. Pokud ale chcete, v tomto ohledu, oddělit zrno od plev, doporučuji tituly vynechávat. (Mimochodem, vzpomínám na jednu veřejnou diskusi, kdysi na ETH, o šancích právě čerstvě svému osudu přenechaných lidí v právě čerstvě bývalých "kolonií" těsně ještě SSSR, kdy jsem pana Sch./Š.-a oslovil pane Sch./Š.-u, a starší pár mě nesouhlasně osyknul, aby brzy na to předem připravenou "otázkou" řečníka oslovil "Vaše Jasnosti" a... jemné pobavení zašumělo Audimaxem.)

(8) "zcela sám ('one man alone')", "se establishmentu postavil"

Zde se, opět, setkáváme s typickým úkazem všech "populistů" u moci, i u těch teprve se k moci deroucím – podlézat "prostému lidu". Čímkoliv, jakkoliv. (Mimochodem, ten (s)prostý lid ti mocní, k moci se deroucí, nazývají také "volební stádo", zvyk ještě z dob první republiky, vsadím se že i z dob mocnářství.)

Milý Steve, Christoph Blocher je ale přece jeden z miliardářů – a vrcholný člen tzv. "establishmentu", byť jen lokálního, ale čile se pohybujícího po světě. (Mimochodem, pokecali jsme si s ním kdysi se skupinkou kolegů, krátce, na ruzyňském letišti, v dobách kdy oťukával čerstvě bývalé "kolonie" bývalého Sovětského svazu.(8a).) Milý Steve, pokud byste tohle kdy čet': Christoph Blocher nebyl a není sám, a se svým "establishmentem" jede plnou parou. Naštěstí jsou, jak on, tak "establishment", ale pod docela silnou kontrolou toho, čemu se říká přímá demokracie.(2)

(8a) ČxyR... ČR – kolonie za každou cenu?!

Jo a – proč musíme být za každou cenu být kolonií?! Tyto naše sklony bezvadně rozebírá Ilona Švihlíková ZDE všude. Máme to zapotřebí? Chceme to?

(9) Investiční bankéř, část neřešených problémů

"Investiční", "bankéř", část jednoho z hlavních problémů naší doby – neřestně řádícího "finančního průmyslu"(9a) – které ale neřešíme,(9b) a jejichž řešení je možné pouze či zejména na globální úrovni.

(9a) "Finanční průmysl"

Hmm..."finanční"... "průmysl"... Ve Švýcarsku (sice) máte možnost, se tomuhle problému vyhnout, díky poměrně slušně sdílenému bohatství společnosti. Ať už pracujete či podnikáte v klasičtěji strukturovaných podnicích nebo v partnerstvích, kolektivech, družstvech (v podstatě to samé, rozdíl je v míře přímé zodpovědnosti, včetně finanční a mj. i v dělení zisků či ztrát). Mnohé z těch malých a středních také pracují výhradně se solidními finančními institucemi, které se vyhýbají tzv. "investičnímu bankéřství". Pak jsou, samozřejmě, všichni ti kteří vesele spekulují. Ať jako jednotlivci ("rentiéři"). Nebo v tzv. "investičních bankách" (poznámka: ty mnohde známé coby švýcarské jsou ale, dnes dávno už, ty z těch globálních, jakkoliv často zcela mylně považovaných za lokální, obdobně těm, v EUropě, např. britským, německým, nizozemským, lucemburským, mocným to "daňovým rájům", viz též FinancialSecrecyIndex.com, TaxJustice.net).

Dotaz, "bokem" – A co doma, v Česku, jak řešíme takové věci, jako např. ono řádění exekutorů, "drobné" to loupežení, v rámci "zákona" psaného výlučně ve vlastní prospěch, všech těch, co nemají na loupežení ve velkém? Řešíme? Neřešíme?! (poznámka: k (vel)mistrům loupežení viz též, mj. kmotři v Česku)

(9b) Problémy neřešíme, čekáme až to praskne...

Historickým, ale dodnes bohužel aktuálním, příkladem neřešení problémů, tedy jejich řešení až teprve po katastrofě, je sílící militarismus 19. a 20. století, který mocenské elity všech těch říší (ať "zla" či "dobra") považovaly za výbornou věc. A do nebes volající jsou jeho důsledky – miliony, desetimiliony mrtvých, rozsáhlá devastace, pouze o fous totální. V našich krajinách, tehdejším globálním prostoru post/monarchistické Evropy, ona druhá třicetiletá válka (od první poloviny třicátých let do roku 1945, viz: second thirty years' war). Evropu obdobně devastující jako třicetiletá válka první (1618 až 1648), v globálním prostoru středověké Evropy, o níž historici píší že se z ní Evropa vzpamatovávala nejméně stovku let.

Jak po té první, tak po té druhé se mocenské elity domluvily na tom, že přestanou mezi sebou válčit (Vestfálský mír a poválečné uspořádání části Evropy). Z poválečného uspořádání části Evropy tehdejšími elitami se, jak víme, vyvinula EU (dnes s řadou problémů, které zastiňují dobré věci víc než by bylo zdrávo, a i zde chybí účinná spoluúčast EUropanů a zodpovědnost).

(9c) ...a co na to přímá demokracie

Elity Švýcarska přestaly válčit o století dříve, 1847/48, nejen mezi sebou ale i všude jinde (kdy bude EUropa tak daleko?). Z čehož se vyvinulo, a dále vyvíjíme, Švýcarsko. Včetně toho, jak zaručit bezpečnost bez válek a budování státu, státu společného. Včetně toho, přispět k řešení konfliktů a podpory takových snažení všude tam, kde je o to zájem. (poznámka: constructive) conflict transformation, inclusive peace & transition, dva z názvů pro řemeslo, kterému se učí všude po světě, jak z násilných i nenásilných konfliktů a jejich příčin ven)

K tomu dennodennímu umění jak na to poznamenává jeden z druhé generace ("secondo") do Švýcarska přišlých (jak již zmíněno, každý čtvrtý člověk ve Švýcarsku poměrně nedávno či zcela čerstvě přišel):

"Ve Švýcarsku jsou všechny problémy vyřešeny již předtím, než se objeví. Tady ale nic (takového) není. Tady je všechno na začátku."

– Ilir Hasanaj, filmař a informatik, navrátilec (do Kosova, citát z reportáže: Vyrostli ve Švýcarsku, ale Kosovo je ne(o)pouští, německy: Sie sind in der Schweiz gross geworden, aber Kosovo lässt sie nicht los, Andreas Babst, Stefanie Hasler, Tobias Ochsenbein, NZZ 16.2.18)

III. Řešit problémy než vzniknou – povzbuzení na závěr:)

Jak je dobré, i populisty zapojit do práce! A soudit i je podle činů. Viz též příklad těch dvou z SVP nahoře.(3) Na to ovšem potřebujete přímou demokracii, tu skutečnou,(2) co umožňuje řešit problémy než vzniknou.(9c)

0
Vytisknout
3397

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2018