Ohlédnutí za politickým působením Bohuslava Sobotky

23. 3. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 6 minut
Bohuslava Sobotku si poprvé vybavuji jako pro mne překvapivého, do té doby neznámého ministra financí Špidlovy vlády. Pak byl v letech 2005-2011 – za Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka – poměrně nevýrazným statutárním místopředsedou ČSSD. Když byl jen těsnou většinou zvolen v březnu 2011 za předsedu této strany – a na jeho místo nastoupil jeho konkurent Michal Hašek – měl obrovské štěstí v tom, že socialisté představovali hlavní a přirozenou opozici Nečasově vládě. Postupná sebedestrukce této vlády dávala ještě v létě 2013 levici – ČSSD spolu s komunisty – v průzkumech jasnou většinu ve Sněmovně.

 

Tragédií pro sociální demokracii a českou levici vůbec bylo zvolení Miloše Zemana za prezidenta České republiky. Sobotkova ČSSD nominovala Jiřího Dienstbiera, kandidáta typu západní levice. Hlasy se ovšem v prvním kole prezidentské volby roztříštily a proti Zemanovi nastoupil exponent Nečasovy vlády za TOP09. Vynikající příležitost pro Zemana definovat se jako „levicový prezident“, což by proti kandidátovi ČSSD mohl jen těžko, semknout kolem sebe levici, vymezit se jako bojovník proti Nečasově vládě – a vyhrát. Výsledek prvního kola prezidentské volby byl taky poslední úspěch TOP09.

A vznikla otázka: kdo je vlastně levice? Ta sociální demokracie, jež kandidovala Dienstbiera, nebo prezident Zeman? A ať už Zeman pokročil ve svém myšlení kamkoli, třeba k chvále Donalda Trumpa, byl to on, kdo se stal etalonem české levice. Nicméně v roce 2013 ta hlavní krize neproběhla na levici. Sociální demokracie sice nevyhrála volby tak, jak se očekávalo, ale drastický propad zažila pravice, zejména ODS. Její voliči přešli k Andreji Babišovi (a většina z nich je tam dodnes) a umožnili neočekávaný úspěch ANO.

Tím se blížila Sobotkova slavná chvíle a zároveň začátek jeho konce. Pokus dostat ČSSD pod taktovku prezidenta tím, že Sobotka bude vyhozen na smetiště dějin a místo něho se stane premiérem Michal Hašek, nakonec nevyšel. Jsem přesvědčen, že kdyby Andrej Babiš tehdy chtěl Haška premiérem, tak Hašek premiérem skutečně bude. Tehdy ovšem ještě Zeman a Babiš nebyli zdaleka tak blízcí spojenci, jako jsou dnes. Zeman měl v politické soutěži svého koně, Stranu přátel občanů – zemanovci (SPOZ), s níž se počítalo do levicové vlády ČSSD a KSČM. Místo toho ovšem, aby SPOZ zaplnila mezeru, která levici vznikla (socialisté spolu s komunisty měli jen 83 mandátů), získala ve sněmovních volbách pouhé jedno a půl procenta hlasů.

Až už tak či onak, Sobotka zemanovský puč proti sobě ustál. Statutárním zástupcem se stal Milan Chovanec, jeden z pučistů, který včas otočil. Michal Hašek se politicky znemožnil. Sobotkova vláda na půdorysu ČSSD-ANO-KDU-ČSL byla poměrně oblíbená a zažila to, co nikdo před ní: vládní strany vyhrály krajské volby, poprvé nedošlo k žádnému opozičnímu tsunami. ČSSD nerostla, ale na to, že to byla tradiční strana s velmi pochybnou minulostí a že měla v čele Milana Chovance, který se nechal vyfotit s puškou na hrudi a oplýval xenofobní mentalitou, to nebylo úplně špatné. Zejména ve srovnání s tím, co víme dnes. Tehdy si jistě nikdo nedokázal představit, že ČSSD ve sněmovních volbách klesne pod 8%.

Nicméně bylo stále zřejmější, tím spíše s blížícími se volbami, že mezi ANO a ČSSD vzniká silné napětí a že ANO má mnohem větší potenciál k růstu. Pravice v době Sobotkovy vlády všelijak rozvíjela a brousila svou metodu, jak co nejvíce očernit Andreje Babiše, a tím získat zpátky své voliče. Čím více se o to snažila, tím méně to fungovalo. Přes sněmovní usnesení se jí na jaře 2017 podařilo vehnat Sobotku do přímého střetu s Babišem. A Sobotka si velmi dobře uvědomoval, že nemůže Babiše jen tak odvolat, „udělat z něho mučedníka“ a dát mu prostor k předvolební kampani. O mučedníkovi mluvil na tiskové konferenci, kde ohlašoval svou demisi a s ní i demisi celé vlády. V takových předčasných volbách by zřejmě sociální demokracie dopadla o něco lépe než pak na podzim. Ale kdo by pokládal případný výsledek předčasných červnových voleb na 15% u ČSSD za úspěch, když by nemohl vědět, že to může být ještě daleko horší?

Demise vlády nakonec neproběhla. Tehdy došlo k první velmi silné kooperaci prezidenta a vlastníka Hnutí ANO. Babiš odešel z ministerstva financí a mohl se věnovat kampani. ČSSD se naopak začala v průzkumech propadat. Reagovala rezignací Sobotky na volebního lídra i předsedu strany. Babišovi se postavil Zaorálek a stranu ztělesňoval Chovanec. Přes policejní obvinění vůči Babišovi, které se před volbami pak objevilo, ANO suverénně vyhrálo volby a roste dodnes. Levice utrpěla drastickou porážku a stále klesá. ČSSD i KSČM pojaly odpověď na svůj debakl stejně: nadbíhat miliardářovi, který je stejně nechce.

Bude se někdo divit, že Sobotka z vysoké politiky za takové situace odchází? Asi by to tu všechno vypadalo jinak – zejména pro levici – kdyby mu vyšel jeho „tah Dienstbierem“. V současnosti za všechno špatné v ČSSD může samozřejmě on, tak se to hodí. Nicméně sám za sebe mohu říci, že v roce 2013 na podzim jsem ČSSD volil kvůli Sobotkovi, ale když se proti němu postavil Hašek a spol., zlomil jsem nad tou stranou hůl. Vzestup Chovance byl pak snad ještě větší tragédií toho tzv. lánského puče než samotné přiznání mocenského rozkolu uvnitř strany.



1
Vytisknout
10098

Diskuse

Obsah vydání | 27. 3. 2018