Řešit problémy než vzniknou – pomáhá i s populisty
19. 3. 2018
/
Vladimír Rott
čas čtení
23 minut
A jak jeden z nich, "Steve homelesák",
"ultrapravičák a leninista" navštívil přímou
demokracii (aby prorokoval "konečné vítězství všech
populistů v Evropě")
Steve
Bannon, bývalý strategický šéf prezidenta Trumpa, počátkem
března navštívil Itálii, pak curyšský Oerlikon a o víkendu
(10./11.3.18)
francouzskou FN (nyní RN). V Curychu (6.3.18)
chválil Švýcarsko jako "výchozí bod hnutí proti elitám".
Ale v zemi přímé demokracie je pomatený obsah jeho bravurní
rétoriky spíše k lehkému pousmání.
část první –
Steve Bannon prorokuje
"konečné vítězství všech populistů v Evropě – na
návštěvě v zemi kde i populisté musí pracovat" –
upravený překlad zprávy o Bannonově curyšské návštěvě
(1) (německy: Steve
Bannon prophezeit einen Siegeszug der Populisten in Europa,
Andreas Rüesch, NZZ
7.3.18)
část druhá –
Tak nám "Steve
homelesák" navštívil přímou demokracii – ta ho ale, jako
"ultrapravičáka a leninistu", ani zbla nezajímá
– poznámky, komentáře, z pohledu občana země přímé
demokracie (2)
část třetí –
Řešit problémy, než
vzniknou – povzbuzení na závěr
I.
Steve Bannon prorokuje "konečné vítězství všech populistů
v Evropě" – na návštěvě v zemi, kde i populisté musí
pracovat
Steva
Bannona v Curychu hostil Roger Köppel, vydavatel a spolumajitel
curyšské Weltwoche (Ennio
Leanza / EPA)
Jak
víme, byl Steve Bannon při pádu z jednoho z Olympů americké moci
zbaven přístupu do Bílého domu a krátce nato musel odevzdat
vedení svého pravicového zpravodajského portálu Breitbart.
Ale tohoto muže, kterého někteří považují za architekta
vítězné prezidentské kandidatury Donalda Trumpa, jen tak něco
nezlomí.
Svou
nedávnou týdenní cestu po Evropě zahájil v Itálii. V úterý
6.3.18, čerstvě
okřídlen volebními úspěchy tamějších anti-establishmentských
stran, vystoupil v Halle
622 v curyšské čtvrti Oerlikonu, ve "velké
show" organizované majiteli Weltwoche.
S vervou propagoval myšlenky o světových spiknutích,
nacionalistické ekonomice a uzavření hranic, před tisícovým
publikem nadšených příznivců Blocherovského křídla SVP,
čtenářů Weltwoche
(rádoby intelektuální "hlásné trouby" onoho křídla
SVP) a pár těch, co si tuhle show nenechali ujít (zde je pozvánka,
německy: Weltwoche
on the Road: Steve Bannon in Zürich).(3)
Zatímco venku poklidně demonstrovala stovka lidí (4)
proti rasismu, xenofobii, sexismu a vykořisťování.
Proti
Bannonovi, Köppelovi & Co., demonstrace skupinky Hnutí
za socialismus v Oerlikonu (Melanie
Duchene / Keystone) –
viz též: Vyprodán a vypískán
/ Poklidný protest proti Bannonově vystoupení v Oerlikonu,
německy: Ausverkauft
und ausgepfiffen, Ruedi Baumann, TA
6.3.18 / Friedlicher
Protest gegen Auftritt von Steve Bannon in Oerlikon,
Alois Feusi, NZZ 6.3.18
"Dějiny
jsou na naší straně"
Bannon
zdůraznil, že i přes veřejnou roztržku s Trumpem je nadále
velkým obdivovatelem amerického prezidenta. Jeho volbu vidí jako
"výraz populistického povstání", které "už dávno
zachvátilo i velké části Evropy". A kdo by se "domníval,
že volby ve Francii a Německu tomuto hnutí zlomily hrot",
toho právě o minulém víkendu (3./4.3.18)
v Itálii "o pravém opaku poučily úspěchy Cinque
Stelle a Lega".
"Populistická vlna není u konce, stojí právě na počátku",
"Dějiny jsou na naší straně", provolával Bannon. Jak
je typické pro demagogy jeho ražení, nedává ani Bannon žádný
prostor nějaké diferenciaci. Ve světě jeho představ existují
"pouze dvě antagonistické skupiny" – "dělnická
třída a establishment". K "osvobození drobného lidu ze
spárů vykořisťující vrstvy" je třeba "povstání u
volebních uren".(5)
Řečník
dále vysoce chválil Švýcarsko – neboť zde "začala
populistická vzpoura", v roce 1992 kdy lidé v hlasování
odmítli účast v Evropském hospodářském prostoru.(6)
"Doktor Blocher",(7)
"velitel" kampaně za Ne, "který se, zcela sám ('one
man alone'),
postavil estabishmentu" (8)
byl "Trumpem před Trumpem", Švýcarsko se v té době
"stalo světovým majákem", podlézal dále svým
hostitelům. Jeho hostitel, šéfredaktor a spolumajitel Weltwoche
a Blocherův stranický kolega, Roger Köppel, neskrýval své
nadšení nad tím, že dostal tak prominentního Američana do
Curychu. Köppelovy otázky, které prohlašoval za "těžké a
tvrdé" ("tough
questions"), nebyly ale nic víc než chlapské něžnosti,
Bannona doprovázející v proslovu na oblíbená témata.
Video
(1¼ min.): Steve
Bannon: "Doctor
Blocher stood up, one man alone, against the establishment",
sda/ats/Sarah Ennemoser, (St.
Galler) Tagblatt 6.3.18
Zmatečné
"koncepty" – ale neva, nejde přece o věc:)
Nicméně
byla ta jedna a čtvrt hodina poučná – čtyřiašedesátiletý
bývalý investiční bankéř
(9)
se předvedl jako muž vysoké rétorické palebné síly, jakkoliv
dosti omezeného intelektuálního kalibru. Bannonovy stížnosti na
negativní symptomy globalizace jsou zcela legitimní, bohužel ale
mnohé jeho myšlenky zní značně zmateně.
Základem
jeho "konceptu řešení" je výzva, ukončit "trojité
ponížení člověka" – "centrálními bankami,
centralistickými vládami a data shromažďujícími koncerny".
Řešení vidí mj. v kryptoměnách (cryptocurrencies),
"zbrani proti establishmentu", dosti slabý návrh pro
člověka, který se cítí dost silný na to aby takové téma
otvíral (viz též: Bannon
považuje kryptoměny za zbraň proti establishmentu,
v němčině: Bannon
sieht Kryptowährungen als Waffe gegen das Establishment,
7.3.18, dpa/NZZ).
Bannon také nedovede řešit očividný rozpor, že na jedné straně
ostře kritizuje zadlužování Spojených států jako podvod na
obyčejném člověku, ale na druhé straně zastupuje Trumpovu
politiku deficitů. Stejně nepochopitelné je také, proč Trump je
nejméně populárním americkým prezidentem novějších dějin,
když on a Bannon "mají tak blízko k lidu", jak i v
Oerlikonu zdůraznil.
Bannon
se v Curychu outoval
také jako stoupenec ne zrovna příliš inteligentní "historické
teorie" (ironické uvozovky, ne jako citování Bannona), podle
níž dějiny probíhají v pravidelných cyklech (pro
fundamentalisty onoho vyznání navíc v přesných datech).
Odpovídajícně pak prorokuje "velký převrat" v příštích
deseti až dvaceti letech, na který se Amerika "musí
nastavit". Tohle je pusté politické šarlatánství, jedno v
jakém už kostýmu.
"Homelesák
Steve" ("Sloppy
Steve"),
tituloval Trump svého neoholeného, neupraveného spojence.
"Homelesák Steve přišel o rozum", řekl dále nedávno a
na oplátku, neboť Bannon masivně urážel koho jen mohl z
prezidentovy rodiny v rozhovoru s Michaelem Wolffem (Fire
and Fury – a, mimochodem, kdo z
nich má více, či méně rozumu je náročnější téma:). Ale v
nacionalisticky populistických kruzích křižák Steve, bravurně
surfující na vlně anti-globalizace, svou auru neztratí až tak
rychle.
II.
Tak nám "Steve homelesák" navštívil přímou demokracii
– ta ho ale, jako "ultrapravičáka a leninistu", ani
zbla nezajímá
část druhá –
poznámky, komentáře, z pohledu občana země přímé
demokracie (2) k první části
– Steve Bannon prorokuje
"konečné vítězství všech populistů v Evropě"
(1) Poznámky,
komentáře
Jak
jsem tak zprávu o Bannonovi v Oerlikonu překládal, tak mě –
zase jednou napadlo – že dělit lidí, včetně na "levičáky",
"pravičáky", k ničemu není. Navíc, jak víme, jsou
dnes takové pojmy už "dávno" zmatečné, zato dobrým
obrazem chaosu starého pojetí držení moci. Což potvrzují i tací
jako tento "ultrapravičák a leninista" – jak jej nazval
Uwe Wendel v NZZ (Stephen K.
Bannon: ultrapravičák a leninista – muž se smyslem pro chaos,
německy: Ultrarechts
und Leninist – Stephen K. Bannon ist ein Mann mit Gespür für das
Chaos, NZZ
25.2.17).
Také
ironii zprávy v NZZ, lehkou ale zdaleka ne urážlivou, jsem se
pokusil přeložit, převést do češtiny. Doslovný překlad může
být zavádějící, všude tam, kde zdejší "zkratky",
jakkoliv zde trefné a výstižné, jsou jinde chápány jinak,
dokonce i opačně (tak třeba už jen barvy, např. za oceánem –
rudá je tam barva republikánů a tím, dočasně, i barva
Trumpova).
Dobré
je, že u nás jsou bannoni spíše figurkami k lehkému pousmání.
A že nad takovými jako jejich prezidenty kroutíme hlavou. Podobně
jako nad podobnými figurami a figurkami, včetně EUropy staré a
nové. Ale, v našem "časoprostoru",(2)
máme problémy s těmi "časoprostory" v nichž dělení
lidí – včetně "dole", "nahoře" – je
samozřejmá věc. A kde se ten či onen pobuda – jedno jak upraven
či ne – bez zábran cpe do politiky, která tam zdaleka není věcí
všech.
(2) Co
je přímá demokracie
To
co se nazývá přímá demokracie – dále i, řidčeji, demokracie
deliberativní, konsensuální, participativní (participace) a,
zejména, konkordantní – je ve Švýcarsku částí toho, jak
všichni na politice zúčastnění – lid, jejich zastupitelé,
odborné a zájmové spolky, svazy, komory – o společných věcech
a řešeních diskutují, jak komunikují, diskusi ovlivňují a jak
kolektivně rozhodují. Přičemž lid jsou občané, ale čím
dál tím více i obyvatelé, společenství všech k hlasování a
volbám způsobilých. Mezi spolky patří jak všemožné odborné a
zájmové svazy, komory, NGOs, tak také politické strany, ty ale
bez jakýchkoliv privilegií jinde obvyklých, samozřejmé také je,
že nejsou placeny z veřejných peněz.
Viz
též: Přímá demokracie v
dennodenní praxi Švýcarska: Jak funguje a proč může dobře
fungovat i jinde – na blogu
–vjr– ZDE
5./13.3.18 a nedopsané*
na !argument-u ZDE
5.3.18 (*napsáno,
poměrně narychlo, na požádání redakce, ta ale příspěvky
neaktualizuje).
(3) Světová
spiknutí, nacionalismus, i v ekonomice, a uzavření vs. účast ve
věcech společných, pluralismus, živá ekonomika, migrace
I
toto téma – strachy lidí z bezmocnosti, ztráty jistot – právě
proto že důležité, si zaslouží solidnější, kompetentnější
přístup než pokřikování, laciná hesla, (ryze) ideologické
přístupy k věci, včetně víry na všemožná spiknutí, jak je
bannonové propagují. Samozřejmě že si zejména zaslouží i
solidní, kompetentní politiku – což není zrovna prioritou
(spíše) mocenských systémů, stále ještě obvyklých mnohde po
světě.
Diskuse
o otevírání, uzavírání hranic – hranic všeho druhu, do jaké
míry a proč – probíhá samozřejmě i ve Švýcarsku (kam každý
čtvrtý člověk poměrně nedávno či zcela čerstvě přišel). A
i zde nabízejí laciná "řešení" tací jako Blocherova
SVP,
jejíž hlásná trouba Weltwoche
hostila Bannona v Oerlikonu. Zdejší účast všech ve všech věcech
společných ale i takovým dává příležitost, ne-li povinnost,
ukázat jak umí věci řešit – společně s ostatními (příklady
z řad SVP ve spolkové vládě jsou Christoph
Blocher a Ueli
Maurer, první ve vládě pouze trucoval (2003-07),
druhý pracuje (od 1990), prvního parlament do vlády znovu
nezvolil, druhého volí).
(4) Od
demonstrací, protestů k participaci, účasti na věcech společných
Demonstrace,
protesty, jsou někde důležitá věc. Zde ztratily na významu s
postupujícím vývojem (přímé) demokracie (viz úvod k heslu
Demokracie,
na vjrott.com ZDE),
zavedením odpovídajících politických
práv a rostoucí účastí lidí na věcech
společných. Přechod a vývoj od, v podstatě nemohoucích,
demonstrací, protestů k mocné spoluúčasti na věcech společných
a rozhodování o nich docela dobře vystihla moje dcera, když
poprvé, krátce po svých osmnáctých, otevírala obálku s
hlasovacími tématy:
"To
bychom byli na hlavu padlí, abychom ztráceli čas nějakými
'demos' s těmi prcky, když máme takovou báječnou možnost."
– K.R.
(vysvětlivky
k citátu: "ztráceli čas"
= "ztráceli náš drahocenný
čas", "demos" = demonstrace (množné číslo,
od demo), "prcci"
= v mládí je přece co ročník to generace:), "báječnou
možnost" = "báječnou
možnost (spolu)rozhodovat")
(5) Prázdná
hesla, i prázdná hesla Bannonova
Bannon,
stejně jako řada jemu podobných, plamenně řeční, hlásá o
"konečném vítězství", "pouze dvou",
"antagonistických skupinách", "dělnické třídě",
"establishmentu", "osvobození", "drobném
lidu", "spárech", "vykořisťujících
vrstvách", "povstání", "dějinách na naší
straně". Postrádám "tvrdou
pěst", "tvrdě
ale spravedlivě", "udeří"atd. Ale k
věci. I Bannon surfuje na vlně toho či onoho, jedno odkud přijde
– zleva, zprava, padni komu padni. Není divu. Všude tam kde
neznají skutečnou společenskou a politickou zodpovědnost –
jakkoliv je tento základní nedostatek "pravý" či "levý"
nebo "establishment" či "anti". Všude tam kde
prázdná hesla nahrazují činy. Kde v politice jde (zejména) o to,
jak se dostat k moci. Jak vyhovět – po čas volebního-nevolebního
předvádění se – nadějím, citům voličů, "oslovit"
je. Tam kde k moci vedou volby-nevolby. Kde se k moci dostávají
tací jako například Trump či Putin (první dočasně, druhý "na
věky"). Nebo klauzemanové či babimurové (a, mimochodem:
zvládne, ten mura, svou cestu na vrcholek české moci?).
Ale
pro "skutečně" mocné, nebo ty za mocí se deroucí, je
docela příjemné nemuset se při držení moci zdržovat nějakými
volbami, nebo už i jen hrou na ně. A s úděsem sleduji masové
vrahy, "mistry" čisté moci, kteří, aby si ji udrželi,
s neuvěřitelnou lehkostí své "poddané" ve velkém
vraždí. Ještě větší úděs pak patří těm všem u moci po
celém světě, co je jim to šuma fuk – tedy co se činů týče
(slova by tady už byla). I těm co jak taková vraždění, tak i
jiných než vlastních utlačovaných, podporují. Nebo z nich
"pouze" profitují, nejen kšefty ze zbraněmi (k nim viz
též: weapons
sales worldwide).
(6) Ono
hlasování o připojení, či nepřipojení se k EHS, co Bannon za
povstání prohlašuje
Ono,
poměrně dávné, hlasování k jednomu z témat posledního
čtvrtletí onoho roku 1992, dopadlo 50,3 % proti připojení se
k EHS (viz zde: de,
fr,
it,
na admin.ch).
Přičemž, samozřejmě, i toto rozhodnutí znamená závazné
zadání našim reprezentantům (zastupitelům), uvést záměr do
praxe, do života. Nebo zjistit, jestli to jde, jak by to mohlo jít.
Společně se všemi. A takové "nerozhodně", 1:1, je
docela běžné u témat, která ještě nejsou vyřešená a
zůstávají v diskusi (viz též (2)
nahoře). V diskusi neutuchající o tom jak uspořád(áv)at vztahy
s jinými, v tomto případě zejména s EU (viz též: bilaterální
smlouvy Švýcarsko-EU). Něco, co bannonům
apod. zcela uniká.(6a)
(6a) Čeho
si Steve "tak nějak" nevšiml, neb ho to pranic nezajímá
Steve
si "tak nějak" nevšiml, že pravidelně hlasujeme o všem
možném, občas i nemožném. I o naších vztazích s EU, o
smlouvách s ní, o (veřejných) financích, kterými EU či,
raději, přímo její země podporujeme. Není divu že si nevšiml,
neb se o to pranic nezajímá – je to tím, že by bylo k věci?
(6b) Jo,
co s tou Evropou? Zejména všude v EUropě?
K tomu stručný
citát, z EUropy:
"Evropa
je příliš důležitá na to, abychom ji přenechali EUrokratům."
– Andreas
Oldag, Hans-Martin Tillack (viz: Kolaps
Evropské unie za dveřmi – a jak z toho ven,
VR 20.5.03, vyšlo na
Blistech ZDE)
(7) "Doktor
Blocher"
Ono
titulování, mnohde jinde (ach, božemůj:) tak obvyklé, nám
připadá docela dost směšné. Švýcaři se oslovují (pouze)
jmény. To ale vůbec nevylučuje, že se i u nás setkáte s těmi,
kteří rádi titulují a rádi se nechají titulovat. Pokud ale
chcete, v tomto ohledu, oddělit zrno od plev, doporučuji tituly
vynechávat. (Mimochodem, vzpomínám na jednu veřejnou diskusi,
kdysi na ETH, o šancích právě čerstvě svému osudu přenechaných
lidí v právě čerstvě bývalých "kolonií" těsně
ještě SSSR, kdy jsem pana Sch./Š.-a oslovil pane Sch./Š.-u, a
starší pár mě nesouhlasně osyknul, aby brzy na to předem
připravenou "otázkou" řečníka oslovil "Vaše
Jasnosti" a... jemné pobavení zašumělo Audimaxem.)
(8) "zcela
sám ('one
man alone')",
"se establishmentu postavil"
Zde
se, opět, setkáváme s typickým úkazem všech "populistů"
u moci, i u těch teprve se k moci deroucím – podlézat "prostému
lidu". Čímkoliv, jakkoliv. (Mimochodem, ten (s)prostý lid ti
mocní, k moci se deroucí, nazývají také "volební stádo",
zvyk ještě z dob první republiky, vsadím se že i z dob
mocnářství.)
Milý
Steve, Christoph
Blocher je ale přece jeden z miliardářů – a
vrcholný člen tzv. "establishmentu", byť jen lokálního,
ale čile se pohybujícího po světě. (Mimochodem, pokecali jsme si
s ním kdysi se skupinkou kolegů, krátce, na ruzyňském letišti,
v dobách kdy oťukával čerstvě bývalé "kolonie"
bývalého Sovětského svazu.(8a).)
Milý Steve, pokud byste tohle kdy čet': Christoph Blocher nebyl a
není sám, a se svým "establishmentem" jede plnou parou.
Naštěstí jsou, jak on, tak "establishment", ale pod
docela silnou kontrolou toho, čemu se říká přímá
demokracie.(2)
(8a) ČxyR...
ČR – kolonie za každou cenu?!
Jo
a – proč musíme být za každou cenu být kolonií?! Tyto naše
sklony bezvadně rozebírá Ilona Švihlíková ZDE
všude. Máme to zapotřebí? Chceme to?
(9) Investiční
bankéř, část neřešených problémů
"Investiční",
"bankéř", část jednoho z hlavních problémů naší
doby – neřestně řádícího "finančního průmyslu"(9a)
– které ale neřešíme,(9b)
a jejichž řešení je možné pouze či zejména na globální
úrovni.
(9a) "Finanční
průmysl"
Hmm..."finanční"...
"průmysl"... Ve Švýcarsku (sice) máte možnost, se
tomuhle problému vyhnout, díky poměrně slušně sdílenému
bohatství společnosti. Ať už pracujete či podnikáte v
klasičtěji strukturovaných podnicích nebo v partnerstvích,
kolektivech, družstvech (v podstatě to samé, rozdíl je v míře
přímé zodpovědnosti, včetně finanční a mj. i v dělení zisků
či ztrát). Mnohé z těch malých a středních také pracují
výhradně se solidními finančními institucemi, které se vyhýbají
tzv. "investičnímu bankéřství". Pak jsou, samozřejmě,
všichni ti kteří vesele spekulují. Ať jako jednotlivci
("rentiéři"). Nebo v tzv. "investičních bankách"
(poznámka: ty mnohde známé coby švýcarské jsou ale, dnes dávno
už, ty z těch globálních, jakkoliv často zcela mylně
považovaných za lokální, obdobně těm, v EUropě, např.
britským, německým, nizozemským, lucemburským, mocným to
"daňovým rájům", viz též FinancialSecrecyIndex.com,
TaxJustice.net).
Dotaz,
"bokem" – A co doma, v Česku, jak řešíme takové
věci, jako např. ono řádění
exekutorů, "drobné" to loupežení, v
rámci "zákona" psaného výlučně ve vlastní prospěch,
všech těch, co nemají na loupežení ve velkém? Řešíme?
Neřešíme?! (poznámka: k (vel)mistrům loupežení viz též, mj.
kmotři
v Česku)
(9b) Problémy
neřešíme, čekáme až to praskne...
Historickým,
ale dodnes bohužel aktuálním, příkladem neřešení problémů,
tedy jejich řešení až teprve po katastrofě, je sílící
militarismus 19. a 20. století, který mocenské elity všech těch
říší (ať "zla" či "dobra") považovaly za
výbornou věc. A do nebes volající jsou jeho důsledky –
miliony, desetimiliony mrtvých, rozsáhlá devastace, pouze o fous
totální. V našich krajinách, tehdejším globálním prostoru
post/monarchistické Evropy, ona druhá třicetiletá válka (od
první poloviny třicátých let do roku 1945, viz: second
thirty years' war). Evropu obdobně devastující
jako třicetiletá válka první (1618 až 1648), v globálním
prostoru středověké Evropy, o níž historici píší že se z ní
Evropa vzpamatovávala nejméně stovku let.
Jak
po té první, tak po té druhé se mocenské elity domluvily na tom,
že přestanou mezi sebou válčit (Vestfálský mír a poválečné
uspořádání části Evropy). Z poválečného uspořádání části
Evropy tehdejšími elitami se, jak víme, vyvinula EU (dnes s řadou
problémů, které zastiňují dobré věci víc než by bylo zdrávo,
a i zde chybí účinná spoluúčast EUropanů a zodpovědnost).
(9c) ...a
co na to přímá demokracie
Elity
Švýcarska přestaly válčit o století dříve, 1847/48, nejen
mezi sebou ale i všude jinde (kdy bude EUropa tak daleko?). Z čehož
se vyvinulo, a dále vyvíjíme, Švýcarsko. Včetně toho, jak
zaručit bezpečnost bez válek a budování státu, státu
společného. Včetně toho, přispět k řešení konfliktů a
podpory takových snažení všude tam, kde je o to zájem.
(poznámka: constructive) conflict
transformation, inclusive peace & transition, dva z názvů
pro řemeslo, kterému se učí všude po světě, jak z násilných
i nenásilných konfliktů a jejich příčin ven)
K tomu
dennodennímu umění jak na to poznamenává jeden z druhé generace
("secondo")
do Švýcarska přišlých (jak již zmíněno, každý čtvrtý
člověk ve Švýcarsku poměrně nedávno či zcela čerstvě
přišel):
"Ve
Švýcarsku jsou všechny problémy vyřešeny již předtím, než
se objeví. Tady ale nic (takového) není. Tady je všechno na
začátku."
– Ilir
Hasanaj, filmař a informatik, navrátilec (do Kosova, citát z
reportáže: Vyrostli ve
Švýcarsku, ale Kosovo je ne(o)pouští, německy: Sie
sind in der Schweiz gross geworden, aber Kosovo lässt sie nicht los,
Andreas Babst, Stefanie Hasler, Tobias Ochsenbein, NZZ
16.2.18)
III.
Řešit problémy než vzniknou – povzbuzení na závěr:)
Jak je dobré, i
populisty zapojit do práce! A soudit i je podle činů. Viz též
příklad těch dvou z SVP nahoře.(3)
Na to ovšem potřebujete přímou demokracii, tu skutečnou,(2)
co umožňuje řešit problémy než vzniknou.(9c)
12623
Diskuse