Gruzie a Ukrajina jako paradigma: Čelit ruské agresi v 21. století

22. 3. 2018

  V tomto článku shrnujeme hlavní závěry nedávno publikované studie Institutu pro moderní válku Contemporary Battlefield Assessment (CBA). CBA zkoumá moderní konfliktní zóny z použitím výzkumu přímo v místě - včetně hloubkových rozhovorů s klíčovými účastníky a očitými svědky, terénní analýzy a autorského cestování, aby informovala současnou americkou vojenskou doktrínu a strategii. Cílem těchto zpráv je sloučit výsledky získané antropologií, politologií (mezinárodními vztahy, komparativní politikou) a vojenskou vědou, aplikovat naše teorie válčení na soudobý konflikt a pochopit tak měnící se charakter války.

  V létě roku 2017 tým z West Pointu procestoval bojiště v Gruzii, provedl rozhovory s desítkami vojáků, politiků, opozičních představitelů, akademiků, novinářů a místních obyvatel. Hlavní zjištění letošního CBA byla dvě: Za prvé, ruská válka v roce 2008 proti Gruzii poskytuje vzor pro to, co následovalo na Ukrajině - a kdyby američtí a evropští vojenští představitelé věnovali této válce více pozornosti, byli by lépe připraveni reagovat na ruskou anexi Krymu v roce 2014 a následující válku v Donbasu. Za druhé, Rusko-gruzínská válka, ačkoliv šlo o válku omezenou a vybojovanou ve vzdálené části světa, představuje první případ ruské "války nové generace". Byla vybojována napříč více doménami, byla zčásti válkou občanskou, zčásti mezistátním konfliktem. Použity byly konvenční síly stejně jako nekonvenční proxies a neoznačení žoldnéři, došlo k integraci kybernetické, psychologické, elektronické a informační války.

  Ruská schopnost dosáhnout operačního a strategického úspěchu na své hranici je přímým důsledkem toho, co se Moskva naučila a přivedla k dokonalosti ve válce z roku 2008. Zde jsou některé z lekcí, které lze odvodit z tažení v Gruzii a následně na Ukrajině.

  Strategické přípravy. Schopnost Ruska obsadit Krym bez výstřelu byla brilantní, ale mohlo se to nepovést, pokud by přípravy přímo v místě neprobíhaly měsíce a léta dopředu. Kromě operačního plánování a umístění jednotek na hranici coby silného deterentu provádělo Rusko subverzi dávno předtím, než použilo "zelené mužíky". Identifikovalo zranitelná místa v ekonomice, ozbrojených silách a státní administrativě a použilo úplatky nebo obtěžování, aby místní představitele přimělo ke spolupráci. Navíc podporovalo a financovalo politické a kulturní organizace loajální k Rusku a použilo svá média k vytvoření narativů příznivých pro Rusko, podkopávajících postavení ukrajinské vlády.

  Strategické zájmy. V letech 2008 a 2014 Rusko prokázalo, že je ochotno použít sílu, aby předešlo vstupu svých bývalých republik do NATO a EU. Ačkoliv anexe určitého teritoria (Krym) je zřejmou výjimkou, strategická hodnota základny a okolního území u Černého moře jsou unikátní. Ruské akce na Donbasu ukazují, že obecně není anexe preferována - místo ní se upřednostňuje poloautonomní separatistický region na Ukrajině, podobně jako v Gruzii. To znamená, že vstup do organizace typu NATO se pak stává téměř nemožným. Členský stát musí splňovat podmínku teritoriální integrity.

  Eskalační dominance. Tak jako Gruzie, i Ukrajina ukazuje ruskou schopnost dosáhnout eskalační dominance na své hranici a učinit tak velmi rychle, pokud je třeba. Rusko překonalo mentalitu sovětských dob a ve svém operačním umění pokročilo. Nicméně stále závisí na značném počtu záložníků, údajně s nízkou morálkou. To částečně vysvětluje preferenci nekonvečních prostředků.

  Vojenská profesionalizace. Z vojenského pohledu je Rusko menší, flexibilnější a profesionálnější než SSSR. Zmenšilo svou armádu i generální štáb, aby se stalo agilnějším a adaptivnějším. Ke zlepšení mobility závisí primárně na brigádách vybavených pokročilou protitankovou výzbrojí, zavedlo novou řadu těžkých obrněných vozidel. Vyšší kádry očekávají, že jakákoliv příští ozbrojená konfrontace bude smrtící, rychlá a nahraje tomu, kdo udeří první. Nedávná studie RAND zjistila, že by Rusko převálcovalo síly NATO umístěné v Pobaltí v řádu hodin.

  Měkká moc. Rusko bude pokračovat ve hře na kartu pravoslaví a sociálního konzervativismu. Putin se vykresluje jako obránce tradičních hodnot proti dekadentnímu Západu, aby získal podporu lidí v postsovětském prostoru. Nicméně může se přitom mnohem většímu segmentu obyvatelstva odcizit.

  Informační operace. Poté co v Gruzii informační válku prohrálo, Rusko investovalo do těchto kapacit. Kombinuje "utajování, klamání, hrozby a obviňování" při tvorbě narativu určeného mezinárodnímu společenství. Systematicky popírá zapojení do konfliktu. Mnohé z prvních cílů ruských agentů na Krymu a v Donbasu představovala média, což umožnilo nahradit ukrajinské vysílání ruskou televizí a získat informační monopol. Na Krymu Rusové takřka eliminovali veškeré ukrajinské služby v oblasti pozemních linek, internetu a mobilních služeb.

  Kybernetické operace. Rusko rozšiřuje své kybernetické kapacity a účinně nasadilo kybernetické operace na taktické úrovni. Rusové údajně použili malware ke sledování a zaměření ukrajinských dělostřeleckých jednotek. Kromě toho provedli kybernetický útok na energetickou síť.

  Elektronický boj. Rusko rozšiřuje použití prostředků REB, včetně rušičů, aby poškodilo nebo zničilo sítě řízení a velení, zmátlo radarové systémy a vypnulo signál GPS. Existuje řada zpráv o hackingu bezpilotních prostředků. Navíc Rusko proniklo do mobilních sítí a zasílalo textové zprávy jednotlivým velitelům i vojákům ukrajinské armády, často v přímé spojitosti s informačními operacemi zaměřenými na podkopání nepřátelské morálky.

  Vyhýbání se přímému užití ozbrojené síly. Rusko s každým dalším konfliktem snižuje roli otevřeného použití ozbrojených sil, protože si uvědomuje politické náklady. Během intervence v Litvě v roce 1991 použilo ostré náboje proti civilistům a přejelo demonstranty tanky, což vedlo k úmrtí 14 civilistů. Následoval silný politický tlak. V Gruzii Rusové počkali s odpovědí, dokud Gruzínci nezačali ostřelovat Jižní Osetii. Na Krymu místo konvenčních sil použili "zelené mužíky" a tvrdili, že nejde o ruské operativce. Na Donbasu místo použití velkých formací hranici překračovaly menší jednotky, o nichž se tvrdilo, že jsou to vojáci na dovolené. Podobné použití neoznačených kombatantů se objevuje v Sýrii a na jiných bojištích. Poskytuje to Moskvě výhodu přijatelné popíratelnosti (plausible deniability).

  Další taktické změny. Rusko výrazně rozšířilo použití bezpilotních létajících prostředků (UAVs) na Ukrajině. Primárně je využívá k průzkumu, sběru informací, často v přímé spojitosti s řízením dělostřelecké palby a vyhodnocením její účinnosti. Současně je málo vyvinutá technologie boje proti UAV. Pokud jde o dělostřelectvo, Rusové preferují mnohonásobné raketomety před přesnou municí, často je nasazují z obydlených oblastí, kde vědí, že oponent bude muset reagovat opatrně. Rusové decentralizovali dělostřelectvo až na úroveň manévrového praporu, aby dosáhli lepší schopnosti reakce, a usilují o děla a munici s větším dosahem. Zvýšená letalita vede ke zvýšenému důrazu na kontrabaterijní radar. Nakonec, moderní ruské tanky jsou dost málo zranitelné, s výjimkou pokročilých protitankových raket jako americký Javelin, který Ukrajincům chybí.

  Putin nedávno přišel s odvážnými tvrzeními ohledně rostoucí konvenční a jaderné kapacity. Ale preferovaným ruským způsobem válčení není ani konvenční, ani jaderný boj - je to nekonvenční a často nekinetická válka, která zahrnuje psychologické a kybernetické válčení. Zde Putin za každý rubl získá největší výhodu. Této lekci se naučil v srpnu 2008.

Zdroj v angličtině: ZDE