Proč dnes selhává osvícenský boj proti předsudkům

19. 3. 2018 / Boris Cvek

Nevěřím tomu, že současná „vzpoura proti elitám“, jak ji můžeme vidět téměř všude v tzv. vyspělém světě, je dána chudobou. Je naopak dána pocitem, že současné elity jsou pilířem špatného systému, v němž je jedinou faktickou normou vlastní bydlo a vlastní zisk.

Např. v souvislosti se soudními procesy můžeme slyšet o tom, jak „experti“ vytvářejí tu verzi pravdy, která se hodí jejich klientům. Nebo co říci při poslechu zpráv o tom, že navzdory velkým penězům, investovaným do řešení problému tzv. vyloučených lokalit, jich stále přibývá?


V tom je užitečný tradiční pravicový skepticismus vůči různým dotacím, úředníkům, grantům a agenturám. Nicméně naše potíže nejsou řešitelné tím, že rozpustíme státní instituce a místo nich instalujeme soukromé ziskové společnosti. Ostatně i ziskové společnosti mohou vytvářet nová, lepší řešení jen za předpokladu férového konkurenčního prostředí, které garantuje stát. Představte si, že by přestaly platit všechny smlouvy a každý by si je mohl vykládat tak, aby z toho měl co největší zisk.

Např. to, že existují patenty, je státní intervence, právní konstrukt a zákonodárci určují, jak dlouho je pro společnost užitečné, aby existovala patentová ochrana. V době lovců a sběračů nic takové neexistovalo, nevznikli jsme s tím jako druh homo sapiens sapiens. Důvodem pro zavedení patentové ochrany je to, aby vynálezci byli motivovaní vynalézat ziskem, který z vynálezu budou mít. Tedy něco užitečného vynaleznou, lidi si to budou chtít kupovat a budou za to platit, a po nějakou dobu zisky z těchto prodejů půjdou díky patentu výlučně vynálezci. Dobrý, pragmatický přístup. Dnes si ale už nejsme moc jistí tím, jestli lidé skutečně chtějí kupovat ty novinky, které jsou vynalézány, nebo zda nejsou spíše oběti toho či onoho marketingu. A zda jde skutečně o užitečné věci. Dokonce z veřejných peněz platíme lidi za to, že si něco patentují, abychom mohli vykázat, že máme hodně patentů, tedy že jsme stát vynálezců. Patent jako čárka v životopisu – co může být absurdnějšího? Patent má přece přinášet zisk svému vlastníku tím, že se prosadí v tržním prostředí.

To, co nám chybí, je náraz do reality, zpětná vazba, mez libovolného a podle mnohých také žádoucího, správného zneužívání systému pro vlastní prospěch. To je ten nejhorší omyl tzv. neoliberalismu, že vytvořil pocit, že sledování vlastního zisku jen tak beze všeho vytváří ten nejlepší ze všech možných světů. Na druhou stranu deregulovaný svět se paradoxně v houšti právního nihilismu stává tak komplikovaně plným různých „skořápek“ a machinací, že běžní lidé utíkají do více či méně vzdálené minulosti, kdy všechno bylo přehlednější.

Co vlastně mají chtít? Právo a spravedlnost, abychom si přivolali na pomoc název vládnoucí politické strany v Polsku. A když je svět nesrozumitelně složitý a názory expertů jsou jen mimikry pro finanční zájmy, staré dobré jistoty typu „za všechno mohou židi“ získávají zase na síle. Osvícenský projekt boje proti předsudkům nikdy nestál na tom, že by lidé měli zahodit své hloupé názory prostě proto, že neodpovídají realitě – stál naopak na tom, že takto se mohou podílet na vytváření světa lepšího, svobodnějšího, efektivnějšího.

A v tomto ohledu se vždycky srovnává: osvícenci měli srovnání s podobou společnosti, která byla poddanská, negramotná, takže bylo jasné, co vlastně nechtějí. Dnešní Rusové mají srovnání s dobou vlády Borise Jelcina, a proto se i mladý, progresivním Rusům zdá Putin jako pokrok. My – jako západní svět – máme srovnání s dobou po pádu komunistického bloku, kdy se vyhlašoval „konec dějin“, vítězství liberální demokracie a svobody. My – jako postkomunistický svět – máme srovnání s dobou privatizace a pravdy a lásky, které nám přinesou rozkvět. A dnes? Myslím, že bychom byli vděční byť jen za to právo a spravedlnost, jichž se – nota bene – Rusové minimálně v dohledné době nemají šanci dočkat. 

1
Vytisknout
3762

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2018