25. 7. 2017 / Daniel Veselý
Izraelem okupovaným východním Jeruzalémem v těchto dnech otřásá vlna protestů, jejichž roznětkou se stala instalace detektorů kovu u vchodu do mešity al-Aksá na Chrámové hoře, což mnozí Palestinci vnímají jako znesvěcení třetího nejposvátnějšího místa islámu a zároveň jako snahu izraelské vlády o utužení kontroly nad celým komplexem. Netanjahuův kabinet se k tomuto „bezpečnostnímu opatření“ uchýlil poté, co tři palestinští Izraelci u této mešity zabili dva drúzské strážné. Během následujících nepokojů bylo usmrceno osm osob, převážně Palestinců. Dlouholetý spor o Chrámovou horu však netkví ve vzduchoprázdnu a nelze na něj nahlížet mimo rámec izraelské okupační politiky na palestinských teritoriích.
Český mediální diskurz s gustem opomíjí krušnou realitu izraelské okupace a může tak snadno vzniknout zdání, že násilnosti ve východním Jeruzalémě a na Západním břehu podněcují palestinští extrémisté, zatímco izraelské bezpečnostní síly se snaží nastolit pořádek. Do tohoto zjednodušeného obrazu se pak nevměstná každodenní útisk tamních Palestinců, za nímž stojí nejen politika izraelských okupačních orgánů, ale i fanatické násilí ilegálních izraelských osadníků. Je ale vcelku pozoruhodné, že západní a izraelské sdělovací prostředky o izraelsko-palestinském konfliktu informují s větší vyváženosti než česká média.
Izraelská bezpečnostní služba Šin Bet Netanjahuovu vládu taktně upozornila, že detektory kovu u vchodu do mešity al-Aksá bezpečnost nezajistí, a proto by měly být odstraněny. Izraelská vláda však radu své vlastní bezpečnostní služby ignoruje rostoucím protestům navzdory, a vzniká tak podezření, že tento krok je čistě politickou kalkulací, jež je navíc krajně riskantní. Dlouholetí kritikové izraelské okupační politiky varují před úsilím Tel Avivu o konsolidaci kontroly nad mešitou al-Aksá, jež je po Mecce a Medině třetím nejposvátnějším místem islámu.
Spory o Chrámovou horu si mezitím vyžádaly svou daň také před izraelskou ambasádou v Jordánsku, kde příslušník ostrahy usmrtil dva Jordánce poté, co na něj jeden z nich zaútočil šroubovákem. Izraelští bezpečnostní experti premiéra Netanjahua varují, že krize týkající se Chrámové hory může poškodit vztahy s jordánskou vládou, s níž Tel Aviv v roce 1994 uzavřel mírovou smlouvu. Situace je nyní natolik vážná, že Rada bezpečnosti OSN svolává mimořádné zasedání.
Jak už bylo uvedeno v perexu článku, dlouholetý spor o Chrámovou horu nelze vnímat mimo realitu izraelské okupace. Izrael dobyl východní Jeruzalém v roce 1967 a od té doby zde uplatňuje agresivní kolonizační politiku, jejímž cílem je získat co nejvíce území pro izraelské osadníky na úkor palestinských starousedlíků. A pokud Tel Aviv padesát let systematicky upírá základní lidská práva milionům lidí, nelze očekávat, že se to obejde bez problémů.
Chrámová hora je také neposvátnějším místem judaismu a náboženský význam má i pro některé křesťanské, zvláště pak protestanské kruhy. Je mimo veškerou pochybnost, že příslušníci všech tří abrahámovských náboženství by měli mít neomezený přístup k Chrámové hoře, nicméně restrikce vyplývající z izraelské okupační politiky, jež je zárodkem násilností mezi Izraelci a Palestinci, toto znemožňují.
Mezi mnohými Palestinci navíc panují obavy, že Izraelci hodlají zničit mešitu al-Aksá a vybudovat zde třetí chrám. Chrámová hora je tedy doutnajícím ohniskem sváru, který má náboženské pozadí, a tuto skutečnost lidé žijící na sekulárním Západě často podceňují. Osáma bin-Ládin dokonce izraelskou okupaci východního Jeruzaléma včetně mešity al-Aksá citoval jako jeden z hlavních důvodů teroristického útoku na Světové obchodní centrum v roce 2001.
Krize týkající se Chrámové hory zastínila humanitární katastrofu v pásmu Gazy, kde Izrael ve spolupráci s Palestinskou samosprávou drasticky omezil dodávky elektrické energie ve snaze srazit hnutí Hamás na kolena. Elektřina funguje pouze dvě až čtyři hodiny denně, což výrazně komplikuje činnost čističek odpadních vod a provoz zdravotnických zařízení. Světová zdravotnická organizace (WHO) již v roce 2012 varovala, že Gaza, která se desátým rokem nachází pod izraelskou blokádou, bude do roku 2020 neobyvatelná, nicméně podle OSN se životní podmínky v Pásmu zhoršily rychleji, než se předpokládalo, a oblast je prakticky neobyvatelná již dnes. Podle palestinského právníka Rajiho Souraniho je beznaděj a mizérie Gazy darem z nebes pro náhončí z Daeše, jenž by tak snadno mohl dostat celé Pásmo pod svou kontrolu. Dva miliony lidských bytostí, z nichž většina nemá s Hamásem nic společného, žijí v nelidských podmínkách, aniž by Rada bezpečnosti OSN svolávala mimořádná zasedání.
Zdá se, jako by Netanjahuova vláda tváří v tvář domnělému nepřátelství některých členských států Evropské unie okolo sebe v poslední době stavěla ještě vyšší zdi. Izrael se sbližuje s „evropskými párii“, tedy zeměmi V4, především pak s Maďarskem, a to navzdory antisemitským tendencím Orbánova kabinetu. Tel Aviv rovněž získal mocného spojence ve francouzském prezidentovi Emanuelovi Macronovi, který oportunisticky označil antisionismus, tedy legitimní kritiku izraelské okupační politiky, za novou formu antisemitismu.
Ať tak či onak, letitý spor o Chrámovou horu, nehumánní blokáda Gazy a sílící kritika Izraele ze strany mezinárodního společenství má jednoho společného jmenovatele, a tím je izraelská okupace a kolonizace palestinského území, jež tento rok vstoupila do páté dekády.
Diskuse