Krize v Doklamu: Čína a Indie na pokraji ozbrojeného konfliktu

29. 7. 2017 / Karel Dolejší

Planina Doklam leží v horském terénu na hranici tří státních útvarů: Bhútánu, Číny (dříve Tibetu) a Indie (dříve samostatného státu Sikkim). Spor který se zde rozhořel na přelomu června a července hrozí ozbrojeným konfliktem mezi Čínou a Indií - dvěma jadernými mocnostmi a současně nejlidnatějšími státy světa. Argumenty formálně doprovázející krizi se zdánlivě vztahují k nejasnostem v koloniální hraniční smlouvě z roku 1890. Záminka sporu by však v žádném případě neměla zastínit zcela aktuální mocenskou partii, kterou Peking proti Novému Dillí promyšleně rozehrál.

Indie se nevyhnutelně a víceméně bez vlastního přičinění stává hlavním rivalem čínských hegemonistických ambic v Asii - tím zřetelněji poté, co Trumpova administrativa de facto kapitulovala ve věci budoucího uspořádání mezinárodního obchodu v asijskopacifické oblasti.

Čína tedy hledá způsoby, jak Indii oslabit, ponížit a "ukázat jí, kde je její místo". Situace v oblasti planiny Doklam skýtá svým způsobem ideální příležitost pro takový záměr.

Planina Doklam je předmětem územního sporu mezi Bhútánem a Čínou. Bhútán je v současnosti jediným klientským státem Indie, jehož zahraniční a obranná politika plně závisí na Novém Dillí a který navíc leží v oblasti pro Indii mimořádně strategicky důležité.

Jak ukazuje první mapka, z Doklamu je to vzdušnou čarou jen asi 50 km jihozápadním směrem k oblasti zvané Siliguri Corridor, přezdívané v Indii také "kuřecí krk". Tato oblast mezi Nepálem a Bangladéšem měří v nejužším místě jen 32 km a zajišťuje strategické spojení hlavní části indického území se severovýchodní Indií - územím zhruba o velikosti Británie.

Rozdmýchání sporu v Doklamu znamená pro Peking výtečnou příležitost vrazit klín mezi Indii a Bhútán - a současně přiložit nůž na indickou krční tepnu v oblasti "kuřecího krku". Kromě toho se již v radikálnějším čínském tisku objevily i hlasy požadující úplné odtržení celé severovýchodní Indie.

Co se tedy až dosud přihodilo?

16. června bhútánské orgány zaznamenaly přítomnost čínské armády na sporném území, přičemž Číňané se věnovali výstavbě silnice vedoucí z údolí Čambi v Tibetu (viz druhá mapka) do hloubky bhútánského území.

Ze smyčky v oblasti Doka La (viz reliéfní mapka, bílý bod uprostřed) měla komunikace (vyznačená zde tenkou bílou čarou) být protažena na jihozápad, zhruba směrem na bhútánský Gamočen (bílý bod vlevo dole).

Když čínská strana nereagovala na žádost bhútánských orgánů ohledně zastavení výstavby, jež by odpovídalo zásadám dvoustranné hraniční smlouvy ohledně "zachování statu quo" ve sporných územích, po 48 hodinách, 18. června, indické jednotky v bezprecedentním kroku vstoupily na území Bhútánu a zablokovaly Číňany vlastními těly. Stavba silnice byla poté přerušena, nicméně Peking začal stahovat do sporné oblasti motorizované jednotky.

Tak se vytvořila situace zachycená schematicky na dalším obrázku. Na severovýchodě se v území, které je předmětem čínsko-bhútánského sporu, nachází čínský vojenský tábor. Proti němu na jihovýchodě leží indická blokující pozice navazující na vlastní vojenskou infrastrukturu ve státě Sikkim.

Čínské jednotky vyvolaly krizi aktivitami na území, jehož "čínskost" uznává pouze Peking. To ale nebrání propagandě maximálně a zcela jednostranně využívat skutečnosti, že také Indové se nacházejí na území třetí strany. Bhútán, který je na Indii v řadě ohledů závislý, ale současně se snaží vyřešit čínské územní nároky výhradně diplomatickou cestou, je nepochybně nejméně šťastnou stranou sporu. Ocitl se mezi dvěma mlýnskými kameny a ještě ani nemá možnost zvážit "neodolatelnou" čínskou nabídku, kterou nepochybně časem dostane - stažení čínských sil z Bhútánu a nějakou formu ekonomické pomoci výměnou za zpřetrhání svazků s Indií.

Rozhodně však nejde o jedinou překvapenou stranu. Peking je již natolik posedlý supervelmocenskými ambicemi, stejně jako pohrdáním Indií, že nedokázal předem odhadnout indickou reakci. Z jeho rasistického pohledu je indický soused v podstatě "feminní" mocností - a rapidita a agresivita reakce na čínskou provokaci rozhodně šokovala. Po 18. červnu si tedy Peking vybral oddechový čas a snaží se dát dohromady odpověď na situaci, která se vyvinula dost odlišným způsobem, než jak ji předvídala jeho hluboce zakořeněná očekávání.

Zdá se, že zatím má v celé záležitosti ze všech nejjasněji Nové Dillí. Z jeho pohledu jednoduše není kam ustoupit a za žádných okolností nepřipadá v úvahu nechat Číňany dosáhnout na "kuřecí krk" v oblasti koridoru Siliguri. Indie si rozhodně nepřeje válku a ani na ni není připravena - je vojensky slabší než Čína, její doktrína pro boj v horách spoléhá v prvé řadě na dělostřelectvo, které všechny indické vlády za poslední dvě dekády velmi zanedbávaly, a letectvo, jehož role v případném konfliktu s Čínou by ale byla zcela jiná než během bojů s pákistánskými guerillami v závěru 90. let. Na druhé straně se Nové Dillí těžko smíří s jakoukoliv jinou variantou než s návratem před 16. červen.

Je ale velice nepravděpodobné, že by na to Peking přistoupil, aniž se pokusí o nějakou formu eskalace.

***

Vazalské postavení dnešní České republiky vůči Pekingu, stejně jako výběrová pozornost "alternativních" komentátorů zaměřujících se na potvrzování teze, že "za všechno může americký imperialismus", vytvořily společně v ČR atmosféru naplněnou ostentativním nezájmem o doklamskou krizi, jejíž hlavní příčinu je třeba vidět v sílící čínské rozpínavosti.

Doufejme, že průběh událostí v krizové oblasti ani v příštích dnech alibistické strkání hlav do písku příliš důrazně nenaruší.

Další informace (v angličtině):

ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE

0
Vytisknout
8379

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2017