Agrese

28. 7. 2017 / Beno Trávníček

 

Jak by šlo stručně popsat to, co se děje v naší malé Čechově praotcovské vnitrozemi v současné době?

AGRESE?
AGRESE na silnicích?
AGRESE v práci?
AGRESE v rodinách?
AGRESE v reklamě?
AGRESE v politice?

Je-li to tak – PROČ?

Zdá se, že už to tu bylo takto vícekrát. I za mého života - pamatuji, že bolševická normalizace vyvolávala u některých lidí depresi u jiných AGRESI - systémovou (negativní) - třeba STB nebo antisystémovou (pozitivní) - třeba petice, protestsongy, samizdaty. Dělo se to hlavně v době, kdy kůň socialistického pseudokomunismu začal definitivně chcípat a podle toho kopal kolem sebe. Současně ale lidé netušili nic jistého o zítřku, který je čeká.

Možná že z toho je odvoditelné, že dneska tu opět chcípá nějaký kůň, což lidi obdobně znervózňuje. V rámci pravidelného levo-pravého dějinného kyvadla by se logicky nabízelo chcípání přebubřelých, zejména nadnárodních, komerčních korporací; ohrožení jejich nadvlády nad samotnými vládami států (viz třeba dieselgate a výsměch společnosti VW Evropanům včetně jejich vlády). Také chcípání filosofie, že stát se má řídit jako firma, kdy občané jsou jenom zaměstnanci bez práv spolumajitele.

Je dost těžko představitelné, že vlády jednotlivých zemí budou schopné svým občanům donekonečna uspokojivě vysvětlovat, že zájmy mezi sebou i s nimi kolaborujících komerčních korporací jsou důležitější než zájmy jejich.

Část společnosti tak může být nervózní (a zčásti i AGRESIVNÍ) zkrátka proto, že ještě ke změně nedošlo a není známo, kdy k ní dojde a zda vůbec / jiná zase proto, že logicky by ke změně dojít mohlo, ale ani přibližně není známo kdy.

Jedna věc je jistá - nadvláda jedné vyvolené strany nebo naopak nadvláda podnikatelských monopolních a kolaborujících korporací nad státem není to, co si běžný člověk přeje.

V jedné svojí písni přání občana směrem ke správcům jeho státu vyjádřil hezky Vladimír Vysockij:

NECHCI, ABYSTE SE MI DO VŠEHO PLETLI, A NECHCI, ABYCH ZŮSTAL NA OCET!

Co z toho plyne?

Rozumní lidé by měli prosazovat a prosadit stát, který nebude vládnout proti svému lidu ani silou jedné zvlčilé pseudostrany ani silou nezdravě nabubřelých komerčních korporací. Stát, který bude mít pod svojí přímou kontrolou základní strategické materie. Stát, který bude (protože to dokáže) sám rozhodovat o tom co bude řešit trh (protože už spolehlivě prokázal, že to umí nejlíp) a co je třeba řešit jinak (jednoznačnou a vymahatelnou legislativou, pomocí chytrých referend ap.).

Pak možná bude u nás více klidu a méně AGRESE(?)

Prvním opravným termínem jsou říjnové parlamentní volby :-)

0
Vytisknout
3439

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2017