Kam kráčí české zdravotnictví

25. 7. 2017 / Kateřina Duchoňová


V současné době chybí v českých nemocnicích zhruba 3000 lékařů. Kvůli nedostatku personálu se průběžně uzavírají oddělení. V letních měsících je krize obzvláště tíživá.

Především v regionech se péče začíná omezovat na řešení jen akutních případů. Zákroky, které ještě lze odložit, se odkládají, čekací doby jsou dlouhé.

Praktičtí lékaři často nacházejí na stolech obálku s žádostí od primářů oddělení, aby se snažili maximum zdravotních potíží vyřešit ve svých ambulancích a pokud možno dále nezatěžovali už tak přetížená nemocniční oddělení.



Praktiků na venkově a v odlehlejších částech republiky je přitom také nedostatek, jejich průměrný věk je dle předsedy ČLK Milana Kubka 55 let a noví lékaři nepřibývají.

Zhruba pětina absolventů našich lékařských fakult odchází do ciziny ihned po promoci, ale není výjimkou, že odcházejí i zkušenější lékaři s letitou praxí.

Ve státních nemocnicích se nedostává lékařů střední generace, nemocnice táhnou absolventi a lékaři důchodového věku.

Většina absolventů kromě špatných finančních podmínek, které jsou pro mladé lidi s přáním založit rodinu pochopitelně také důležité, klade na první místo v žebříčku nespokojenosti chaotický vzdělávací systém a z toho plynoucí potíže s dosažením dostatečné kvalifikace.

Platí zde snad více než jindy, že co si člověk nenastuduje a nezaplatí v rámci vzdělávání sám, tak později v praxi chybí.

To ovšem zjevně netrápí naše politiky. Ti se zřejmě rozhodli záplatovat roky trvající krizi ve zdravotnictví bizarními způsoby jako například začleněním tradiční čínské medicíny do státních nemocnic.

Osobně proti čínské medicíně a zvláště proti některým jejím směrům, jako je například akupunktura, nic nemám, mohou v určitých indikovaných případech pomoci.

Ale mělo by se tak dít v samostatných institutech, kde by bylo jasně vymezeno, k čemu jsou určeny a že se jedná o alternativní metodu léčby.

V aktuálních podmínkách myslím není na místě přispívat ze státních peněz i na léčebné přístupy, které nejsou vědecky podložené (s výjimkou již výše zmíněné akupunktury, která má i určité neurofyziologické opodstatnění) a jejichž praktikanti navíc nemají řádné lékařské vzdělání, ani neprošli žádnými srovnávacími zkouškami.

Navíc se současné čínské léčitelství začíná značně lišit od toho skutečně tradičního , začíná se stávat předmětem byznysu.

Při nedávném pobytu na Srí Lance jsem navštívila centrum tradiční ayurvédské medicíny, kde turistům toužícím po nějaké alternativě nabízeli předražené preparáty na obezitu, celulitidu, proti plešatění a podobně, zkrátka přišli na to, po čem západní turista touží.

Samozřejmě nechci tímto tvrdit, že by ayurvéda byla zcela neúčinná, pokud lidé dobře znají tradiční byliny a jejich použití, tak může u některých chronických nebo jednodušších onemocnění pomoci, ale pokud se jedná o složitější nebo akutní onemocnění, tak se i v tradičních společnostech doporučuje vyhledat nemocnici stavěnou na principech západní medicíny.

U nás na druhou stranu i lidé, kteří jsou frustrovaní přetíženými a někdy i nevrlými zdravotníky v nemocnicích, případně i ti vyčerpaní dlouhou léčbou bez pozitivní prognózy nebo lidé hledající v terapii rychlou zkratku, vyhledávají různé léčitele slibující přímo zázraky na počkání a často za značný obnos.

Města se jimi jen hemží, tu je reklama slibující odčervení organismu, jinde andělská terapie.

Někdy je vyhledávají i lidé vzdělaní a jindy racionálně uvažující, ale v případě nemoci se již chytají každého stébla.

Občas tyto praktiky provozují i vystudovaní lékaři, je to zřejmě výnosnější než trávit hodiny ve službách v nemocnici.

Jistě, každý člověk se může pro způsob léčby svobodně rozhodnout, velkým problémem je chybějící trestní odpovědnost těchto léčitelů.

Kromě toho jsou tu i další hrozby jako například další privatizace nemocnic, aktuálně se na náš trh s větší vervou chystá třeba společnost Penta, která chce pacienty i zdravotníky nalákat na vábničku lepší péče i vybavenosti a menšího zatížení administrativou.

Je potřeba připomenout, že tato a jiné soukromé společnosti často vyžadují příplatky za nadstandardní péči, která ale ve skutečnosti o tolik lepší být nemusí, a pokud by byl pacient opravdu těžce nemocný a jeho léčba by se jim nevyplatila, tak zřejmě opět poputuje do podfinancované státní nemocnice. Dokonce v soukromé nemocnici navrhuje nahradit část zdravotníků umělou inteligencí, i to je originální řešení nedostatku zdravotnického personálu.

Samozřejmě soukromí investoři se zaměřují především na lukrativní obory, které přinášejí zisk. Dalším hráčem na poli soukromých zdravotnických zařízení v ČR je například společnost Agel, ale pozadu nezůstává ani Andrej Babiš s vlastnictvím klinik asistované reprodukce. Jeho FutureLife je čím dál úspěšnější, investovat do dlouhodobě a vážně nemocných pacientů se ale zjevně nechystá.

Doufejme, že se podaří najít rozumnou střední cestu mezi pochybnými léčiteli bez zodpovědnosti a privatizací nemocnic.Pro těžce nemocné ani jiná cesta není.





0
Vytisknout
5789

Diskuse

Obsah vydání | 28. 7. 2017