Grónsko, 2033

28. 3. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 5 minut
Nakonec šlo o led. Led, ten starý a tichý svědek, viděl mnoho věcí: vikingské lodě unášené jako ztracené hračky, dánské úředníky třesoucí se v kožešinových kabátech a inuitské lovce šeptající modlitby k duchům mrazu. Ale nikdy, za celou svou dlouhou a zmrzlou paměť, led neviděl nic tak absurdního jako Velký Grónský Nákup. Potíže začaly, jak to tak bývá, projevem. Prezident Donald Trump stál na velkém balkóně Mar-a-Lago (nyní oficiálně přejmenovaném na Zimní Bílý Dům) a usmíval se  na dav. „Lidi, děláme něco neuvěřitelného, něco, co si nikdo nemyslel, že je možné. Kupujeme Grónsko! Bude to ohromné! Tolik ledu, tolik země, tolik... potenciálu!“

 
Zastavil se, aby si upravil svou zlatou korunu - no, ne skutečnou korunu, ale podezřele velký golfový kšilt, který byl pozlacen nadšeným asistentem. „A dovolte mi říct, ti Dánové? Milí lidé. Skvělé pečivo. Ale nevědí, co s Grónskem dělají. Nezaslouží si ho. Dáváme jim nabídku, kterou nemohou odmítnout!“ Dánsko, jak se ukázalo, odmítnout mohlo. A také to udělalo. Zpočátku zdvořile. „Grónsko není na prodej,“ řekla premiérka Mette Frederiksen, která byla hrubě vyrušena během své ranní kávy. Ale Trump nebyl muž, který by bral „ne“ jako odpověď. Byl to obchodník, podnikatel, král vyjednávání! „Nechtějí prodat? Fajn. Uděláme to, co jsme udělali s Twitterem - prostě si ho stejně převezmeme.“

Dánsko se v ojedinělém okamžiku vlasteneckého nadšení rozhodlo vzdorovat. Ne že by mělo s čím vzdorovat - dánský vojenský rozpočet se zhruba rovnal ceně středně velké jachty na Floridě. Přesto statečně vyslali tři námořní lodě směrem ke Grónsku, jejich posádky vyzbrojené důrazně formulovanými diplomatickými nótami a několika zbylými torpédy z 50. let.

Samotní Gróňané, pragmatičtí lidé zvyklí na drsné zimy a nechápavé kolonizátory, se také snažili vzdorovat. Rybáři vytvořili improvizované námořnictvo, flotilu malých lodí vyzbrojených rybářskými sítěmi a neobvykle agresivním mrožem jménem Knud. Mezitím byli místní saňoví psi zorganizováni do rychlých úderných týmů, vycvičených k uchvácení amerických vlajek a jejich zakopání hluboko do sněhu.

Na krátký, slavný týden bylo Grónsko v otevřené vzpouře. Americké síly, skládající se převážně z přehnaně nadšených mariňáků a zmatených korporátních manažerů z ExxonMobil, se potýkaly s terénem. Silnice byly ledové, počasí nesnesitelné a nejméně dva generálové museli být zachráněni poté, co se pokusili „prosadit nadvládu“ nad ledovcem. Zdálo se, že Grónsko by na okamžik mohlo skutečně vyhrát.

Pak dorazil Trump. Říkalo se, že když Trumpovo soukromé letadlo přistálo v Nuuku, vystoupil v kožešinovém kabátě, který kdysi patřil lednímu medvědovi (nebo to alespoň tvrdil). Pohlédl na ledovou krajinu a prohlásil: „Krásné místo. Chladné. Ale krásné. Líbí se mi to. Postavíme tu skvělý hotel. Ohromné výhledy. Možná i golfové hřiště.“

Dánská premiérka, stále doufající, že se dosáhne nějakého diplomatického řešení, se mu pokusiladomluvit. „Pane prezidente, Grónsko je autonomní oblast, se svými vlastními lidmi, svými vlastními“; Trump mávl malou rukou. „Fake news.“

„Ale Inuitové... Mám rád Inuity. Skvělí lidé. Houževnatí lidé. Víte, myslím, že mě mají rádi. Opravdu. Říkají mi: ‚Pane prezidente, líbí se nám, co děláte.‘“

„Ale, pane prezidente...“

„Poslyšte, rozumím obchodům, ano? Vy ne. Proto prohráváte. Teď pojďme mluvit o obchodu. Přidám Trump Tower v Kodani. Ne? Fajn. McDonald's. Ne? Dva McDonald's. KONEČNÁ NABÍDKA.“  

Nakonec se odpor ukázal jako marný. Američané, unavení z chladu a netrpěliví s celou záležitostí, prostě své protivníky přečkali. Dánsku došly finance. Rybářům došly ryby. Mrož Knud záhadně přeběhl na americkou stranu poté, co mu byly nabídnuty neomezené škeble.

A tak jednoho mrazivého rána byla nad Nuukem vztyčena americká vlajka, pohled tak surrealistický, že se dokonce i ledovce zdály zmatené. Trump to přirozeně prohlásil za „největší dobytí v historii“ a nařídil postavit nový památník „Trumpův Arktický Triumf.“

Grónsko, nyní přejmenované na „Trumpland“, prošlo rychlými změnami. První Starbucks byl otevřen během týdne. Druhý Starbucks byl otevřen tři stopy od prvního. Ledovce dostaly oficiální jména, většinou variace na „Trump“. Původní jazyk, kalaallisut, byl nahrazen zjednodušenou formou angličtiny, ve které byla všechna přídavná jména buď „skvělá“, „ohromná“ nebo „obrovská“.

Co se týče Gróňanů, přizpůsobili se, jak vždycky. Někteří se zaměstnali jako arktičtí průvodci, specializující se na ukazování návštěvníkům, kde Trump kdysi uklouzl na ledě. Jiní vytvořili nový politický odpor a tiše plánovali návrat k nezávislosti prostřednictvím strategické sabotáže golfových hřišť.

A led? Led zůstal. Viděl vikingské lodě. Viděl dánskou vládu. Nyní viděl zlaté hotely a sochy muže s podivným účesem. Ale věděl něco, co nikdo jiný. Led je koneckonců trpělivý.

Jednoho dne si led všechno vezme zpět.

1
Vytisknout
2781

Diskuse

Obsah vydání | 1. 4. 2025