16. 9. 2024
Podle navrhovaného šestitýdenního příměří výměnou za propuštění izraelských rukojmích se IDF bude muset stáhnout z koridoru. To však vyvolává otazník. Vyprázdněte linii a bude to znovu déja vu. Hamás se znovu ustaví a znovu vyzbrojí a bude čekat na lepší den, aby mohl znovu jít po ďábelském Jahudovi (židovi). A Izrael se vrátí na začátek.
To je konec konců poučení z historie. IDF, které nechtějí po svém stažení v roce 2005 znovu okupovat celou Gazu, se pravidelně vrací, aby "sekala trávu", jak se říká v izraelském bonmotu, aby omezila válečný potenciál Hamásu. Přesto tráva rychle dorůstá. Po každém vpádu IDF se Hamás vzpamatovával s lepší výstrojí a výcvikem. "Hnutí islámského odporu" použilo dýchací přístroje k vybudování opevněných tunelů, které pojmuly nákladní automobily naložené hardwarem přicházejícím přes Egypt. Káhira nemohla nebo nechtěla zastavit tok – stejně jako se to nestane, když se IDF stáhne.
Je kvůli tomu zachování koridoru samozřejmostí? Strategicky řečeno, ano. Ne však v pulzující demokracii, jako je Izrael, kde po chladnokrevné vraždě šesti rukojmích vyšly do ulic statisíce lidí, zatímco 101 jich stále zůstává v Gaze. Není pochyb o tom, že kdyby mezi zavražděnými šesti rukojmími byly mé vlastní děti, vytáhl bych osvobodit zbývající pěšáky Jahji Sinvára. Cokoli, co by je "přivedlo domů hned", jak požadují demonstranti, a odložilo stranou jakékoli strategické priority, které prosazuje Netanjahu.
Přesto spravedlivý hněv nerozlouskne trýznivé dilema Izraele: zachránit životy, nebo oslabit Hamás, zajistit příměří nebo udržet koridor? Nezapomínejme, že Sinvár, vůdce, jehož taktickému důvtipu se vyrovná pouze jeho nelidskost, nečeká na trvalou patovou situaci, natož na modus vivendi. Smyslem je vrátit Hamás k moci.
Na taktické úrovni je krutý bod, který by mohl uniknout zmučenému národu, zřejmý: Hamás nepropustí všech 101 rukojmích. Z toho prostého důvodu, že hodnota každého zbývajícího Izraelce poroste. Pravděpodobnější je, že je bude uvolňovat po částech a zbytek si ponechají jako lidské vyjednávací trumfy, aby udrželi tlak a vyměnili životy za ústupky. Tato hra neskončí.
Navzdory tomu, že to ministr obrany Joav Gallant ví, nadále odmítá strategickou hodnotu koridoru. Generálmajor ve výslužbě, tento starý mazák, by to měl vědět lépe. Podobně opoziční vůdce Benny Gantz tvrdí, že IDF se může vždy vrátit, což je pravda. Ale jak často IDF vtrhla do Gazy zbytečně? "Tráva" vždy znovu dorostla, zatímco brigády Kásam zesílily díky sofistikovanějšímu hardwaru.
Ani historie nepřeje optimistům, kteří jsou přesvědčeni, že dvaačtyřicetidenní příměří zajistí stabilitu. Mnohaleté arabsko-izraelské příměří v roce 1949 poskytlo tomuto prokletému regionu jen krátkou pauzu, která pak přerostla ve tři arabsko-izraelské války v letech 1956, 1967 a 1973. Příměří koneckonců funguje pouze tehdy, když poražený nepřítel již nemůže bojovat, jako tomu bylo v případě Německa v roce 1918. Ještě důležitější je, že "Islámský odpor" nemá zájem na trvalé dohodě, a nemá o ni zájem ani Írán, který používá Hamás, Hizballáh a Húsie jako heilóty v nekonečné válce proti "sionistické entitě".
A je zde také poučení pro Washington, protože íránské ambice převyšují Gazu o řád. Se svými proxies jde Írán po Malém Satanovi Izraeli, ale skutečným cílem je Velký Satan, Amerika. Zasáhněte Izrael, jeho jediného spolehlivého spojence, a poškodíte USA. Gaza není místní mano-a-mano, ale "Velká hra 2.0", abychom připomněli zápas Británie vs. Rusko v 19. století. A přesto USA lobbují za příměří.
Nic z toho neznamená, že Joe Biden nebo jeho nástupce budou mít snadné rozhodování. V zoufalé snaze zůstat u moci a mimo vězení Netanjahu trvá na tom, že se bude držet takových hanebných postav, jako jsou Itamar Ben Gvir a Bezalel Smotrič. První z nich stojí v čele strany "Židovská síla", která by "vyčistila" Západní břeh od Arabů; ten druhý vede "náboženský sionismus" a věří, že vyhladovění dvou milionů Gazanů je "ospravedlnitelné a morální". Ale prokopávání Netanjahuovy domácí agendy nevymaže strategické otázky, na které má Netanjahu platný názor.
Pro účely argumentace načrtněme scénář, ve kterém Izrael vyklidí linii ve Filadelfii. Do pásma by se nalily miliardy dolarů na rekonstrukci. Znovu zakotvený Hamás by určoval, kdo z tohoto rohu hojnosti co získá, aby obnovil kontrolu a loajalitu. S Íránem v zádech by "odpor" znovu vybudoval tunely, znovu se vyzbrojil a připravil se na další útok. Až potud je to pro židovský stát špatné – známý remake.
Nyní to porovnejte s dlouhodobou izraelskou kontrolou nad Philadelphi, s námořnictvem hlídkujícím na pobřeží a letectvem na obloze. Se zajištěným jižním křídlem se armáda mohla soustředit na mnohem silnější hrozbu Hizballáhu na severu. Spolehlivé odstrašení by vedlo k vystřízlivění Hasana Nasralláha v Libanonu a Alího Chameneího v Íránu. To vše je dobré i pro USA.
A co širší arabský svět? Jeho vládci musí dávat pozor na "arabskou ulici", ale není žádným tajemstvím, že chtějí neutralizovat íránské proxies z Hamásu. I když o tom mumlá, Egypt neroztrhá 45 let starou mírovou smlouvu, zatímco "Gulfies" a Rijád netouží rozcupovat Abrahámovské dohody – pojistku proti Íránu. Ani těch 40 000 mrtvých v Gaze, které ministerstvo zdravotnictví Hamásu ohlásilo (a které západní média nekontrolovala), nerozbilo tichou alianci. Taková je ledová logika mocenské politiky. Přesto v demokracii, jako je Izrael, může vyčerpání, úzkost a hněv nad zabitými rukojmími přemoci státní zájem.
Tyranské režimy jako Hamás a Írán žádnými takovými omezeními netrpí. Pohleďte jen na jejich vražednou hru. Hamás chtěl obětovat své vlastní davy, aby vyburcoval svět proti židovskému státu. První část fungovala perfektně: Izrael je izolován, sankcionován a opovrhován. Nyní jsme ve druhé fázi: Hamás vraždí rukojmí, aby demoralizoval a znehybnil Izrael. Tento smrtící gambit také přináší ovoce. Ale jak se mohl Izrael podvolit?
"Stát je nejchladnější z chladných monster," napsal jednou Nietzsche. A žádný stát, nejméně ze všech sužovaný Izrael, nepokleká před Bohem dobroty. Musí jednat morálně, když může, a vyhýbat se pošetilým válkám, když musí. Nic není důležitější než strategická nutnost, když je v sázce bezpečnost národa. A nemusíte být Clausewitz, abyste zjistili, proč je maličký Filadelfský koridor v této nové Velké hře tak důležitý.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse