Ne práce, ale původ je cestou k dobrému životu v ČR

1. 9. 2024 / Boris Cvek

Ještě více mě pan ekonom Havránek, který ve zmíněném pořadu diskutoval s odborářem Středulou a ministrem Jurečkou, překvapil tím, že podle něj platy ve státní sféře jsou neudržitelně nízké ve srovnání se sférou soukromou. U nás se většinou opakuje pořád dokola pravý opak. Havránek několikrát opakoval, že by bylo dobré ty státní zaměstnance hodnotit pomocí dotazníků, aby bylo jasné, komu dát více. Na druhou stranu je potřeba vůbec nějaké ty zaměstnance mít, což je, jak uznal sám ministr Jurečka, často problém, a to právě proto, že stát nedokáže nabídkou platů soutěžit se soukromým sektorem.

Otázka je také, kdo je vlastně státní zaměstnanec. Ministr Jurečka by do toho čísla nepočítal třeba učitele, jejichž množství, zejména v době rostoucího počtu žáků, prý nelze redukovat. Na druhou stranu Jurečka tvrdil, že na svém ministerstvu úspěšně snižuje počty zaměstnanců, aby mohl ty zbylé platit lépe. Určitě nejvyšší platy tam budou, až tam nebude nikdo.

Pan ministr připustil, že navýšení prostředků pro státní zaměstnance je podle současného návrhu nízké. Prý byl při jednání na vládě velmi naštvaný. Moderátor se ho zeptal, proč v té vládě lidovci vlastně zůstávají. Ale Jurečka má vládu za sociální, jak deklaroval už na začátku pořadu, a za velmi úspěšnou dokonce i v této oblasti. Jako důkaz udával údajně historický růst minimální mzdy v příštím roce.

Ulevilo se mi, že podle Havránka k růstu mezd bude muset dojít jaksi zákonitě. Prý to musí uznat i pravicový volič. Škoda že ten přírodní zákon o růstu mezd neplatil už za inflace, když došlo k historickému poklesu mezd. Potěšilo mě taky, že pan Středula chválil úřady práce, jak fantasticky fungují, a dokonce i pana ministra. Ale Středula si rozhodně nemyslí, že by vláda byla sociální a že vládní politika, jak dnes vypadá, může vést k sociálnímu smíru. S jistým pobavením jsem sledoval, jak šéf odborů zdůrazňoval, že ze země odcházejí stovky miliard, které se tu vydělají, a že je třeba s tím něco dělat. Neměly by s tím „něco dělat“ na prvním místě odbory?

Když byl Středula na začátku pořadu dotázán, zda hrozí masové protesty, odpověděl, že to záleží na zaměstnancích. To bylo výstižné přiznání, že odbory vlastně nevědí, jestli jim někdo na demonstrace nebo do stávek vůbec přijde. Zajímavější byla shoda mezi Středulou a Havránkem, že kdyby u nás daně byly stejně vysoké jako „na západě“, měli bychom nějakých 200 miliard ve státní kase více (myslím, že to je ale vlastně banální, protože jen návrat k výši daní před reformou v režii ANO-ODS-SPD by přinesl přes 100 miliard). Havránek ale tvrdil, že by to zase odnesli zaměstnanci (tím nepřímo potvrdil Středulovo tvrzení, že rozpočet plní z velké většiny zaměstnanci a důchodci) a že je třeba najít jiné zdroje, ideálně z nové investiční politiky ČNB, která má obrovské množství volných prostředků (a to se prý už děje).

V druhé hodině pořadu na mě zapůsobila debata o sociálních dávkách. Už jsou zase špatně. Několik minulých let jsme slyšeli, že lidé se nemají stydět žádat si o dávky, přičemž naprostá většina lidí, kteří mají na dávky nárok, si o ně ani nepožádá. Havránek má naopak strach, že by nedej Bože mohl růst počet žadatelů a výslovně řekl, že je dobře, že se lidé stydí si o dávku požádat. Středula samozřejmě akcentoval případy, kdy lidé pracují, a přesto musejí být na dávkách. Jurečka nás ale uklidnil, že dalšími reformami, které se nestihnou, bude vše vyřešeno.