Chránili bychom, jen kdyby to nevyžadovalo chránění
12. 6. 2024 / Beno Trávníček Brodský
Asi už docela dobře víme, jak jsme na tom s klimatickou změnou, tedy oteplováním planety a jeho fyzikálními a chemickými příčinami a důsledky. Rozumní lidé už většinou nerozporují významný, ale přesně neurčený podíl současné civilizace na tomhle průšvihu a chtějí se alespoň trochu držet principu předběžné opatrnosti – minimálně potud, pokud se s nimi o tom bavíte (tedy na úrovni teorie). Současně víme, že na tenhle stav má krom jiného významný vliv množství a kvalita zeleně, a to jak lokálně tak globálně - na tom se s kde kým v hovoru shodnete snad nejlíp.
Když ale vznikne konkrétní situace, kdy se třeba plánuje nějaká stavba nikoli v brownfieldu, ale na tzv. zelené louce, a jsou tam třeba kvalitní vzrostlé stromy, dostáváte se jinam. Často je voleným řešením vykácení, tedy „napřed srovnat terén buldozerem“ - po dokončení stavby pak možná něco vysázet, tedy pokud to dovolí sítě, které mají samozřejmě vždycky přednost! Málokdy se ale podaří vysadit tolik, aby to alespoň přibližně a v dohledné době nahradilo kyslíkový, chladící, stínící, protiprašný, větrobrzdící a vododržný výkon zlikvidované zeleně.
Často se u nás tlachá o tom, jak důležitá je výchova, vzdělání. Tady bych si přisadil dvojnásob. Pokud děti chodí popracovat na pěkné školní zahrady nebo ještě lépe, dělají to i doma... a nikdo je k tomu nenutí „klackem“, aby v nich nevzbudil už prvotní odpor, ale najde chytrý způsob jak je k tomu nadchnout - budou mít úplně jiný vztah k rostinám, půdě... než jejich „soudigitální“ vrstevníci. Bohužel třeba u nás v HavlBrodě na rozhraní totáče a novodoby byla v blízkosti městského parku tupě zlikvidována obrovská kvalitní školní zahrada za účelem výstavby řadovek tehdejších prominentů. Nová takového rozsahu už nikdy nevznikla. Důležité zájmy společnosti jsou evidentně jinde.
Jak a kde si pak široká veřejnost má plošně zažít informaci, že než něco vyroste, dá to spoustu práce a než vyroste pořádný strom krajinného významu, trvá to NĚKOLIK DESETILETÍ. Naopak někde něco vybetonovat, vyasfaltovat či vystavět stihneme v řádu týdnů, měsíců, maximálně nižších jednotek let = RYCHLE.
Když tedy někde už rostou solidní stromy a je tam opravdu nezbytné něco stavět, protože to fakt, ale fakt nemůže stát jinde - není přínosnější dobře se zamyslet, jaký tvar a umístění může stavba mít, aby bylo zachováno co nejvíc stávajících stromů? Z HB jsou z doby přelomu režimů i významné dobré příklady. Obchodní dům Alej má název podle toho, že byl postaven vedle řady obrovských lip, nikoli místo nich, což se též zvažovalo. Namísto zásahu do lip byla nakonec zbourána dřevěná rozpadající se sokolovna a současně jinde postavena sportovní hala. Stejně tak okresní nemocnice, která byla původně vyprojektována do půdorysu patkového „V“ a tím kácela jedním ramenem stavby přilehlou lipovou alej u historické cesty, byla nakonec na tlak „prvních ekologů:-)“ přeprojektována na „T“ a alej tak zůstala zachována. Tipuji, že dneska už by se to takto relativně jednoduše nepovedlo.
Píšu to celé proto, že bych se MOC přimlouval, zejména v této klimaticky napjaté době, aby vzrostlá zeleň, tedy stromy a významnější keře, požívala při projektování staveb stejné důležitosti jako beton, asfalt nebo cihly. Aby se každý zamyslel, zda je možné je zachránit, pokud jen trochu lépe promyslí svoji práci – tedy umístění stavby a její habitus. A to i bez nařízení a klacku s bičem. Zkrátka jen proto, že to říká zdravý selský rozum.
Diskuse