Jak rozumět Putinovu personálnímu kolotoči?

24. 5. 2024

čas čtení 4 minuty
Existuje mnoho vysvětlení, proč byl Sergej Šojgu nahrazen Andrejem Bělousovem ve funkci ministra obrany Ruska a Nikolaj Patrušev byl nahrazen Šojguem ve funkci tajemníka Bezpečnostní rady Ruské federace. Uvědomujeme si však skutečně význam těchto změn?, ptá se Andreas Umland.

Nedávná výměna v ruském vedení přitáhla pozornost i mimo Rusko. Existuje několik platných interpretací těchto permutací.

Jak už to tak v kriminologii bývá, tyto verze neposkytují úplné pochopení změny, protože tíhnou k politické logice, která může chybět nebo být druhotná.

Někteří vidí výměnu dosavadního ministra obrany Sergeje Šojgua jako reakci na neúspěch Ruska ve válce proti Ukrajině. Nová funkce tajemníka Bezpečnostní rady Ruské federace, jejímž členem byl Šojgu již jako ministr obrany, je však v jistém smyslu povýšením.

O jeho nástupci ve funkci ministra obrany Andreji Bělousovovi se říká, že je dobrým ekonomem. Proto je jeho jmenování vnímáno jako známka toho, že se Rusko snaží urychlit přechod ekonomiky do válečného stavu.

Když se však Bělousov stal prostým ministrem, byl bývalý první místopředseda vlády v jistém smyslu degradován. Nemá žádné zkušenosti s vojensko-průmyslovým komplexem a jeho ministerstvo se zaměří spíše na logistiku než na válečnou ekonomiku.

V tuto chvíli je těžké za tím vším vidět nějakou jasnou strategii. Personální politiku režimů, jako je ten Putinův, často neurčují zjevné cíle domácí či zahraniční politiky, ale spíše vnitřní administrativní a mocensko-politické motivy, které se obtížně interpretují.

Tuto již tak neprůhlednou situaci mohou komplikovat iracionální aspekty, které je ještě obtížnější rozluštit. Při hodnocení takzvané "mocenské vertikály" Putina a jemu podobných zahraniční pozorovatelé někdy vidí strategickou racionalitu, která ve skutečnosti neexistuje.

Spíše můžeme být svědky "buldočí bitvy pod kobercem", která se vzpírá otevřenému uvažování a jednoduché interpretaci. Je důležité udržovat různé klany kolem Putina v rovnováze, což vede zejména k personálním sporům.

Odvolání Šojgua z ministerstva obrany posiluje moc náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, který rovněž vede válku proti Ukrajině. Zdá se tedy, že Gerasimov je hlavním vítězem rošády.

Ale je tu také zřejmý poražený.

Nejzajímavějším aspektem Šojguova sesazení z postu ministra obrany a jeho jmenování tajemníkem Bezpečnostní rady Ruské federace je odstranění Nikolaje Patruševa z této poměrně vlivné pozice.

Dříve byl Patrušev považován za druhého nejvlivnějšího politika v Rusku. Nyní pozorovatelé Ruska netrpělivě očekávají, co se bude dít dál. Putin ho degradoval na podezřelou pozici prezidentova poradce pro stavbu lodí. Ve stejné době byl Patruševův šestačtyřicetiletý syn Dmitrij, který do té doby působil jako ministr zemědělství, povýšen na místopředsedu vlády odpovědného za zemědělství.

Již nyní je jasné, že nahrazení Patruševa staršího sníží význam Rady bezpečnosti v ruské mocenské struktuře. V Putinově Rusku mají nejistou moc nejen jednotlivé pozice, ale i celé instituce.

Putinova deinstitucionalizace prakticky všech orgánů ruského politického systému je výsledkem politických rozhodnutí posledního čtvrtstoletí.

Podle populární verze byl Bělousov jmenován ministrem obrany kvůli své ekonomické kompetenci, která je nezbytná pro přechod Ruska na válečnou ekonomiku. Zůstává však nejasné, do jaké míry bude ekonom schopen iniciovat změny na samém vrcholu svého obrovského ministerského aparátu a dosáhnout vojensko-ekonomických zlepšení.

Ministerstvo obrany je velmi centralizované a téměř neprošlo reformou. Než se Bělousov pustí strategických otázek, bude muset reformovat samotné ministerstvo. Nebude snadné provést takovou reformu v podmínkách aktivní války.

V každém případě s jistotou nevíme, zda všechny tyto faktory byly nakonec důležité pro jmenování Bělousova, stejně jako pro další nedávná jmenování a povýšení.

Je možné, že rozhodující roli sehrály osobní preference nebo klanové konflikty, které jsou zvenčí těžko postřehnutelné.

Někteří pozorovatelé jdou tak hluboko, že vidí Bělousova a/nebo Patruševa mladšího jako dědice možného nástupnictví po Putinovi. Možná ano, možná ne. Ani ruští, ani zahraniční pozorovatelé nemohou plně rozluštit vývoj byzantské konstelace ruské politické elity.

Zdroj v ukrajinštině: ZDE

0
Vytisknout
1508

Diskuse

Obsah vydání | 28. 5. 2024