Recenze filmu Zóna zabíjení: Uvnitř Gazy - srdcervoucí lidské příběhy uprostřed krveprolití a chaosu

28. 5. 2024

Zóna zabíjení je nevyhnutelně trýznivý, srdcervoucí pořad, natočený zručně a pečlivě dvanácti palestinskými filmaři, kteří museli být po celou dobu ve vážném nebezpečí a natáčeli více než 200 dní v období po ohavném útoku Hamásu na izraelské civilisty 7. října 2023. Jaká je však jeho úloha, když se nám záběry, které by v televizi byly považovány za nevysílatelné, již vtiskly do mozku, bodají do našeho svědomí a vzplanou v našich nočních můrách?

Nejzřejmější odpovědí je služba, kterou tento film poskytuje širšímu publiku, které si možná méně uvědomuje rozsah devastace, které je na druhé straně prohlubující se propasti ve znalostech mezi lidmi, kteří mají přístup online a kteří ne. Jsou tu záběry zničených celých čtvrtí ve vysokém rozlišení, ostré detailní záběry věžáků proměněných v kroutící se, vlnící se chaos z oceli, betonu a mrtvol, nemocniční oddělení přeplněná krvácejícími a zlomenými ženami a dětmi, přenášené na velkou obrazovku v obývacím pokoji, a ne jen na zařízení, které se vejde do kapsy. Toto zobrazení masakru má vzácnou jasnost.

Skutečná síla Zóny zabíjení však spočívá ve schopnosti hodinového, profesionálně natočeného dokumentu prosívat chaos a nacházet příběhy. Při určitém objemu mohou ony virální záběry kolosálních ohnivých koulí nebo nohou trčících z trosek začít působit neskutečně. Ale vyprávění, která se zde rozvíjejí, nás konfrontují se ztrátou a utrpením jmenovaných osob, s jejichž pohledem jsme se setkali.

Na začátku filmu se setkáváme s novinářkou Hind Khoudary a kameramanem Alim Jadallahem. Šibeniční kamarádství jejich týmu je pozoruhodné: když čelí dalšímu dni, Khoudary se ptá, jak jsou na tom s náladou. „Vysokou!“ ozve se hlas, zatímco si mužský kolega uhlazuje knír v parodii na někoho, komu na vzhledu stále záleží. Khoudaryho schopnost mluvit jasně na kameru uprostřed krvavých scén je také působivá, ale při reportáži o přílivu pacientů do nemocnice al-Šifa se zhroutí, když kolem něj na nosítkách projíždí dívka, která v ruce svírá plyšového medvídka. Ještě horší situace nastane, když je zasažen Jadallahův vlastní rodinný dům: brzy najde tělo svého bratra, ale nemůže najít svého otce a nakonec prohledá 75 neidentifikovaných těl v nemocnici al-Šifa, aby zjistil, zda je tam jeho otec. Není; druhý den je nalezen mrtvý. Na konci filmu Zóna zabití se pak objeví statická fotografie statečně se usmívajícího kolegy s knírkem. Jmenoval se Montaser al-Sawaf a byl zabit v prosinci.

Ještě smutnější jsou zážitky palestinských dětí. V Deir al-Balah v centrální části Gazy se nám představuje rodina Badwanových, včetně sester Lamy a Samy v roztomile sladěných svetrech a dupačkách. Trauma celé generace je patrné ve chvíli, kdy se přeruší od rozhovoru, protože zaslechnou nedaleký hluk: jejich tváře se zakalí strachem a instinktivně si zacpou prsty do uší. Později se Badwanových dětí ptají, co je na bombardování nejhorší. „Zemřeli naši kamarádi, zemřeli naši sousedé. Zemřelo mnoho lidí, které jsme měli rádi,“ říká jedno z nich s děsivým klidem dítěte, které popisuje události, jež není schopno zpracovat. „Chybí mi kamarádi ze školy, ředitel a učitel,“ říká další sourozenec Badwanu. „Teď už o nich nic nevím.“

Badwanovi mají alespoň svého otce Zaida, který byl obchodníkem, ale nyní jím být nemůže, aby je ochránil. Uvnitř nemocnice al-Šifa jsou řady malých lidiček přezdívaných WCNSF - Wounded Child, No Surviving Family (zraněné dítě, bez přeživší rodiny). Co by se s nimi mohlo stát, je myšlenka příliš těžká na to, aby se dala snést.

Pokud jde o dospělé, britský rekonstrukční chirurg Ghassan Abu-Sittah výmluvně hovoří o tom, že se účastnil i jiných konfliktů v jiných zemích, ale tento je na jiné úrovni. Starší Palestinka souhlasí, že to není totéž jako předchozí letecké a pozemní ofenzívy, které přežila. Rozsah toho, co bylo od října v Gaze provedeno, je těžko představitelný. Zóna zabíjení nás k jejímu pochopení přibližuje.

Zóna zabíjení - Uvnitř Gazy je v Británii k dispozici ke zhlédnutí na Channel 4.