Ruská ekonomika ve válečném stavu: Nová realita financovaná vývozem komodit

27. 5. 2024

Totální invaze Ruska na Ukrajinu v roce 2022 je kritickým bodem pro globální, a zejména evropský hospodářský a bezpečnostní řád vzniklý po 2. světové válce. Po více než 800 dnech ruské agrese je jasné, že opotřebovávací válka je klíčovým prvkem konfliktu. První analýzy ruské ekonomiky poskytly důležité perspektivy. V novém CEPR Policy Insight hodnotíme současnou ekonomickou situaci v Rusku, jak se ruská ekonomika přizpůsobila sankcím i požadavkům války a dlouhodobý růstový potenciál Ruska.

Ruská ekonomika ve válečném stavu

Bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se hospodářská aktivita snížila o 4,4 % a země se ocitla na pokraji finanční krize, neboť domácnosti stály fronty na výběr hotovosti z bank. Rubl ztratil během několika dní více než 40 % své vnější hodnoty. Rychlé zvýšení úrokových sazeb na 20 % a zavedení kapitálových kontrol stabilizovalo situaci na finančních trzích a celkově se ekonomika začala zotavovat. Oživení bylo podpořeno zvýšením veřejných výdajů, nejprve do stavebnictví a později do vojenských zakázek. Z velkých dotací těžila i bytová výstavba.

Výroba v odvětvích souvisejících s válkou se na jaře 2024 zvýšila přibližně o 60 % ve srovnání s podzimem 2022, kdy začala růst závratnou rychlostí. Výroba v ostatních odvětvích zpracovatelského průmyslu přitom stagnuje. Přidaná hodnota se výrazně zvýšila ve veřejném sektoru (včetně armády), stavebnictví (včetně investic do bydlení a infrastruktury na ruském Dálném východě pro čínský trh) a ve zpracovatelském průmyslu (v pododvětvích souvisejících s válkou, jako je výroba kovodělných konstrukcí a "jiných vozidel"). Sankce ovlivnily výrobu, ale Rusko mělo přístup k dostatečnému množství komponentů, i když za vyšší ceny a na úkor civilní výroby, aby udrželo svou vojenskou výrobu v chodu.

Změnila se i geografická struktura výroby a příjmů. Těžily z toho regiony, kde vyráběla průmyslová odvětví spojená s válkou, a také chudší regiony, které vyslaly mnoho mužů na frontu. Například Solanko dokumentuje, jak vklady domácností rostly rychleji v regionech, kde byl nábor do armády rozšířenější.

Zatímco vyšší veřejné výdaje podpořily velkou část růstu zaznamenaného HDP, schodky federální vlády Ruska v letech 2022 a 2023 zůstaly relativně malé, přibližně 2 % HDP. Příjmy například z daní z ropy zůstaly vysoké navzdory ropnému embargu a cenovému stropu na ropu, který na ruské ropné země uvalila koalice zemí proti ruské válce na Ukrajině

Stručně řečeno, dostupná data ukazují, že ruská ekonomika se postupně militarizuje. Ekonomické aktivitě dominují zvýšené vládní výdaje a jsou podporovány vysokými příjmy z vývozu energií. Struktura ekonomiky se změnila, protože do vedení války bylo nalito stále více zdrojů. Některé sektory a některé regiony jsou vítězi v nové ruské ekonomice orientované na válku. To platí zejména pro některé z nejchudších regionů Ruska, kde válka nabídla mnoha lidem vzestupnou sociální mobilitu, která v předchozích desetiletích opětovného začlenění Ruska do globální ekonomiky nebyla k dispozici. Ekonomika je přitom rozjeta víceméně na plný výkon, takže další zvyšování vojenské výroby se pravděpodobně setká s vysokou inflací nebo dalším poklesem civilní ekonomiky. Nerovnoměrný růst napříč odvětvími a regiony v důsledku prudce rostoucích vojenských výdajů navíc deformuje nejen současnou ekonomiku, ale i budoucí dynamiku.

Hospodářské sankce

Rusko je pod sankcemi od roku 2014, kdy nezákonně anektovalo Krym a vyslalo své vojáky na Donbas. Totální invaze vyvolala mnoho kol sankcí ze strany zemí EU, USA, Velké Británie a mnoha dalších spojenců. Západní země překvapivě zmrazily mezinárodní aktiva ruské centrální banky, která byla 24. února 2022 investována v jejich jurisdikcích. Hilgenstock et al. odhadují, že tato zmrazená aktiva měla hodnotu přibližně 300 miliard dolarů. Dne 21. května 2024 se EU rozhodla použít výnosy (přibližně 3 miliardy eur) z těchto zmrazených prostředků na podporu Ukrajiny.

Ekonomické sankce omezily ruskou vládu v její schopnosti vést válku, ale zavedení a koncepce sankcí otupily jejich účinnost. Například omezení byla neúplná a zaváděla se postupně. Některé ruské banky mají i nadále přístup k bankovnímu systému SWIFT. Evropa měla zastavit dovoz ruské ropy v prosinci 2022, a nikoli v únoru 2022, a cenový strop na ropu neutralizoval některé dopady embarga EU, které původně zahrnovalo embargo na poskytování služeb pro ruskou ropu z moře.

Tyto nedostatky poskytly ruské vládě dostatek prostoru k tomu, aby našla náhradní řešení a využila mezery. Vzhledem k tomu, že například nebylo přijato žádné rozhodnutí o zastavení obchodu s Ruskem a Evropa zůstala závislá na ruské energii, bylo nutné ponechat určité kanály pro přeshraniční transakce otevřené. Gazprombank, jedna z největších ruských bank, a Raiffeisen Bank, velká rakouská banka, jsou ze sankcí vyňaty. Není divu, že se ruský finanční systém dokázal přizpůsobit.

Selhaly sankce? Ne. Dosáhly všeho, čeho bylo možné vzhledem ke své omezené povaze, makroekonomickému prostředí, které Rusko dlouhodobě podporuje, přípravám orgánů v posledních letech a jejich politické reakci, jakož i podpoře Ruska ze zemí mimo sankční koalici.

Schopnost Ruska financovat válku zároveň kriticky závisí na vývozu energie a zůstává tak zranitelná vůči budoucím sankcím. Ruská ekonomika je navíc i nadále silně závislá na západních technologiích, což je potenciální problém. A konečně, sekundární sankce mohou výrazně utáhnout šroub, a tím omezit ekonomické a vojenské schopnosti Ruska.

Vyhlídky

S využitím růstového účetnictví uvažujeme několik scénářů dlouhodobého růstu ruské ekonomiky. Poznamenáváme, že pracovní síla není pro Rusko v dohledné budoucnosti pravděpodobným zdrojem hospodářského růstu. Negativní demografické trendy by bylo těžké překonat, pokud by v zemi nedošlo k radikální změně. Růst produktivity je vždy velkou neznámou, ale zdá se nepravděpodobné, že by byl významným zdrojem i pro Rusko. Exodus pracovníků s vysokým lidským kapitálem, sílící vládní intervence, mezinárodní izolace a špatná ochrana vlastnických práv jsou jen některé z faktorů, které ztěžují růst produktivity. Akumulace kapitálu se zdá být jediným realistickým motorem. To však může kriticky záviset na schopnosti Ruska financovat a směrovat investice. Dá se očekávat, že Rusko bude z velké části vyloučeno z globálních kapitálových trhů, a země se tak bude muset spoléhat na vnitřní, většinou vládní zdroje, aby pokryla investiční výdaje. Vzhledem k rostoucí úloze vlády v ekonomice a zejména její militarizaci lze navíc předpovědět, že kapitál pro civilní výrobu by mohl stagnovat nebo dokonce klesat. Proinflační scénáře spoléhají na vysoké ceny ropy. Rovnováha rizik je taková, že lze jen stěží být optimistou, pokud jde o dlouhodobý výhled ruské ekonomiky. Naše výsledky naznačují, že dlouhodobý ekonomický růst Ruska bude nižší než 1 % ročně.

Další kroky

Co může ovlivnit budoucí směřování ruské ekonomiky? Je zřejmé, že vojenská a ekonomická rozhodnutí ruské vlády hrají ústřední roli. Dalším klíčovým faktorem jsou ceny ropy. A konečně je tu tlak světového společenství na Rusko, aby zastavilo agresi. Zatímco první dva faktory jsou mimo přímou kontrolu západních demokracií, třetí je jistě v jejich silách. Na závěr proto uvádíme několik úvah k této záležitosti.

Zjistili jsme, že sankce jako klíčový prvek souboru nástrojů hospodářské politiky mohou být účinné, pokud mají jasné a omezené cíle, jsou svou povahou cílené, je obtížné se jim vyhnout a jsou poměřovány se svými cíli a v případě potřeby upraveny. Sankce jsou proto nejúčinnější, když nejsou uvalovány "pomalu nebo postupně, protože mohou jednoduše posílit cílovou vládu". V tomto okamžiku je kriticky důležitá komplexní analýza nákladů a přínosů sankcí.

Zároveň jsou stále zřetelnější některé prvky budoucích sankcí. Za prvé je třeba se zaměřit na vývoz energie, která pohání ruskou válečnou mašinérii. Není možné podkopat makroekonomickou stabilitu země vyvážející komodity v době prudce rostoucích cen komodit, pokud nebudou přijata rozhodná opatření k omezení objemu vývozu. Za druhé, integrace Ruska do světové ekonomiky a pokračující podpora Ruska ze zemí, jako je Čína, vyžaduje inovativnější přístup, zejména pokud jde o řešení schémat obcházení. Za třetí, subjekty soukromého sektoru musí být posíleny a motivovány k tomu, aby hrály roli při sledování transakcí a kontrole dodavatelských řetězců. Nová éra sankcí ve skutečnosti vyžaduje také novou éru společenské odpovědnosti.

A konečně se domníváme, že je třeba zavést strukturovanější přístup k navrhování a provádění sankcí. Potřebujeme soudržný způsob, jak propojit nástroje a cíle napříč obory, případně prostřednictvím strukturovaného přístupu založeného na modelech.

Zdroj v angličtině: ZDE