Gordický uzel zdravého rozumu

5. 4. 2023 / Pavel Kopecký

čas čtení 4 minuty

Na současné pětikoaliční vládě je někdy obtížné najít něco doopravdy pozitivního. Její špatná veřejná správa či agresivní bezkoncepčnost většinou bohužel jen přiživují stávající nemalé hospodářské a politické potíže země.

Když tedy na Fialově kabinetu nenacházíme nic moc pozitivního, můžeme najít alespoň něco naprosto nového. Unikátního. Stav, který se dosud nepodařilo zrealizovat žádné popřevratové exekutivě. Nejde ani o bleskový propad popularity nebo běžně užívané urážky oponentů hodné starého režimu, nýbrž o schopnost rozhýbat tradičně strnulou českou akademickou sféru. V tom jsou „fialovci“ opravdovými pionýry! Čeští vysokoškolští pracovníci totiž nebyli od Listopadu ´89 v tak obtížné ekonomické situaci, a tak se nakonec i oni dali „péčí“ vlády na pochod. Jistě, pochod nerevoluční, důstojný a přeopatrný, směřující se Sisyfovým balvanem z lehkých materiálů k soše prezidenta Masaryka. Ale stejně je to kromobyčejný výkon.

Zvláště připustíme-li, že nejeden tuzemský akademik je běžně skutečným předvojem standardní české konformity. Krotkým učencem, který nemá pranic společného s řadou jeho kolegů ve skoro permanentně bouřlivé Francii nebo ve svérázně aktivistických Spojených státech. A přitom třeba finanční situace západnějších akademiků je obvykle neporovnatelně lepší!

Pokud snad pořád není jasné, k jak nebývale ráznému činu se domácí (humanitně laděný) akademik, byť s příznačnou poznámkou, že nejedná proti vládě, konečně odhodlal, vše objasní drobný historický exkurz. Ačkoli šlo právě o naše vysoké školy, které mnohdy nesly štafetu demokratických změn, nedá se říci, že by na Sametové revoluci po ekonomické stránce vydělaly. Celková podfinancovanost české univerzitní vědy a výzkumu je notorickým problémem, o němž se tu více, tu méně hovoří, kam až paměť sahá. Jenže de facto hlavně jen hovoří. Věc dříve nejčastěji končila snobskými výmluvami, kterak není hodno univerzitních pedagogů, aby šli průvodem protestovat a k veřejným vystoupením byli vyzýváni študáci… A případů vzdělanců, kteří se v daném smyslu lišili, tudíž měli v polistopadové vědě, výzkumu a vysokém školství politické potíže, bychom taky našli docela dost. Byť příčiny jejich následných obtíží bývaly samozřejmě formálně objasňovány dočista jinak! Z poslední doby stojí za zmínku kauza profesora Petra Druláka, exdiplomata, jenž byl pro svou nezávislost myšlení takříkajíc vyselektován z Ústavu mezinárodních vztahů, co sám kdysi zakládal.

Je samo sebou, jestliže se v atmosféře bídy zdrojů a svobodného myšlení českým univerzitám v mezinárodním setkání dvakrát nedaří. Je nabíledni, proč už se tak dlouho různá pracoviště potýkají s odlivem mladých, schopných lidí, kteří raději přejdou do privátu. Anebo jen na místní obecnou školu, kde budou mít dost pravděpodobně lepší ohodnocení.

O hlubokých potížích především humanitně zaměřených fakult se ví dlouho, stejně tak o jejich neřešení. Souvisejícím taktéž s řevnivostí mezi jednotlivými částmi vysokých učení, napětím mezi centrem a regiony, jež měly po mnoho let daleko lepší šance dosáhnout na evropské granty.

Udržování společnosti v atmosféře, v níž zjevně chybí důsledná podpora kritického veřejného myšlení, je jistě mnoha mocipánům víc než po vůli. Pochopitelně. Během tří desetiletí budování svobody se na tom nic nezměnilo také proto, jelikož si spousta zdejších občanů prostě neuvědomuje provázanost osudů svých s osudy jiných. Zdánlivě vzdálených. Po oprávněných peněžních požadavcích akademických obcí napříč republikou se internet jen hemží kategorickými výroky rozumového výkvětu, který sice mnohdy nedokončil ani pět obecných, leč s jistotou ví, že naši akademici jsou placeni až příliš dobře, a navíc jsou přece snadno postradatelní. Někteří absolventi pověstné Vysoké školy života (VŠŽ) dokonce často přesně vědí, jaké univerzitní obory mají přijít ke zrušení. Tím se prý celý gordický uzel nedostatku prostředků rázem rozetne.

Palčivá problematika našich upadajících univerzit je přitom očividně řádově složitější – a hlavně dalekosáhlejší. Dotýká se samotné budoucnosti národa.

 

                                                                      

1
Vytisknout
5467

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2023