Coda Disinfo Matters: Podivný případ Seymoura Hershe

15. 2. 2023

čas čtení 7 minut
Vyhodily Spojené státy do povětří plynovody Nord Stream v Baltském moři? Spoiler: Nevíme

A Seymour Hersh, známý americký investigativní novinář, který s tímto tvrzením přišel minulý týden, se postaral o to, že se pravdu možná nikdy nedozvíme. Hershův příběh je případovou studií novodobé dezinformace.  

Článek zveřejněný na zpravodajské platformě Substack vybuchl jako... no přece bomba pod plynovodem ...  a tvrdil, že Američané loni v září provedli tajnou operaci s cílem zničit hlavní ruský prostředek vývozu zemního plynu do Německa a ostatní Evropy. Hershův zjevně šťavnatý sólokapr popisoval vojenskou operaci, která se rovnala válečnému aktu proti Rusku i Německu a byla provedena s plným vědomím a za aktivní spolupráce norské vlády, píše Natalia Antelava z Coda Story.

Oslo obvinění odmítlo, Washington je odmítl jako "naprosto falešné a naprostý výmysl" a velká část mé vlastní novinářské bubliny reagovala ekvivalentem kolektivního digitálního vyvalení očí.

Hersh, novinář oceněný Pulitzerovou cenou, si v posledních letech získal pověst pochybného reportéra. Nyní opět přinesl exkluzivní zprávu, která byla plná děr: Uvedl skandální tvrzení, ale založil je na jediném zdroji. Vyprávěl ucelený příběh, ale chyběla mu kouřící zbraň. Verdikt byl jasný: Hershovo výbušné vyšetřování bylo publikováno soukromě na internetu, protože by nikdy neprošlo přes redaktora.

Pokud však Hershův příběh odmítneme jen jako špatnou žurnalistiku, riskujeme, že nám unikne jeho dopad.

Narativ, který mnozí v mainstreamových politických a novinářských kruzích odhodili jako nedostatečně zdokladovaný, metastázoval jinde, šířili ho ruští propagandisté, američtí levičáci i konzervativci ("Je tu tolik detailů, že není možné, aby to nebyla pravda. Je to pravda!" prohlásil Tucker Carlson), indická a čínská média, Edward Snowden, Sky News Australia a dokonce i publikace jako londýnské Timesy to převzaly. A to jmenuji jen některé.

Ti, kteří původní zprávu nepřevzali, jako například Al-Džazíra, informovali o ruské reakci na ni. (Pokud vás to zajímá, Rusové s Hershem souhlasili.) Nikdy se nedozvíme, kdo byl Hershovým jediným anonymním zdrojem tohoto příběhu, ale nakonec tento produkt nese všechny znaky dezinformace.

"Takhle funguje dezinformace, o tom se studenti učí v prvním ročníku," říká Emily Bellová, ředitelka Towova centra pro digitální žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. "Zveřejní se článek, který vyvolá reakci. Média pak o reakci informují, čímž se životnost původního článku dále prodlužuje."

Výsledek: miliony lidí na celém světě nyní věří, že Spojené státy provedly válečný akt proti Rusku. I když neviděli žádný skutečný důkaz.

A další miliony lidí, kteří jednoho dne uslyší toto obvinění a zadají si do Googlu "Nord Stream pipeline", se ztratí v lavině informací, které buď potvrdí jejich již existující předsudky, nebo je jen dále zmatou. Ať tak či onak, pravda a nuance se ztratí v hluku. Dezinformace vítězí.

Je dojemným znamením podivnosti naší doby, že se tento dezinformační příběh točí kolem jedné z největších legend americké žurnalistiky.

Vzpomínám si na své první, krátké setkání se Seymourem Hershem v Bejrútu v roce 2009. Pracovala jsem tam pro BBC, zatímco on městem pravidelně projížděl cestou do Damašku, kde se stýkal se syrským diktátorem Bašárem Asadem a jeho rodinou. Vzpomínám si, že jsem byla zaskočena tím, jak blízko se zdál Asadovi, ale přesto jsem byla ohromena. Hersh byl hrdina, jehož vytrvalé, odvážné a neuvěřitelně chytré reportáže odhalily masakr v My Lai, který spáchali američtí vojáci ve Vietnamu, řadu utajovaných případů v Pentagonu a odhalení amerického mučení v irácké věznici Abú Ghrajb.

Ale v době, kdy syrská občanská válka vyvolala na Blízkém východě otřesy, se zdálo, že Hershův vztah k Asadům ovlivnil jeho novinářskou práci. V ošklivé, krvavé občanské válce v Sýrii se postavil na stranu diktátora a tvrdil - navzdory všem existujícím důkazům - že to byli povstalci, a nikoli režim, kdo při chemických útocích použil plyn sarin. Na rozdíl od Hershova vyšetřování americké chemické války v 60. letech 20. století se zdálo, že jeho reportáže ze Sýrie vycházejí spíše z jeho předpokladu, že americká vláda lže, než ze svědků nebo důkazů.

V roce 2012 časopis New Yorker ukončil svůj desetiletý vztah s Hershem a odmítl publikovat článek o smrti Usámy bin Ládina, který zpochybňoval oficiální narativ. "Ověřovali jsme to důkladně, ale prostě to nesedí," řekl mi tehdy jeden z mých přátel, redaktor New Yorkeru, který se na tom podílel.

O pár let později jsem Hershe viděla na novinářské konferenci v Barceloně. Když promlouval k publiku, zněl zahořkle a rozčarovaně a v jednu chvíli ho vypískali za jedovatou poznámku o ženách v žurnalistice. Překvapilo mě to - v mých osobních kontaktech s ním se nikdy neobjevil ani náznak sexismu.

Později toho dne jsem sledovala, jak se na chodbě seřadili reportéři z Russia Today, Sputniku a některých arabských médií, aby s Hershem udělali rozhovor. Vypadalo to, že si našel své nové publikum.

CELKOVÝ OBRAZ

Možná se nikdy nedozvíme všechny podrobnosti, které Hershe (nebo třeba jiného uznávaného akademika, který se stal konspiračním teoretikem) přivedly na tuto konkrétní cestu. Co vedlo Hershe od hrdiny americké odpovědné žurnalistiky k tomu, že se stal miláčkem diktátorů a jejich propagandistických kanálů? Je mi záhadou, jak odhalování lží vlastní vlády vedlo Hershe k tomu, že zapomněl, že lžou i jiné vlády.

Ale v jistém ohledu na detailech Hershovy cesty nezáleží. Důležité jsou detaily toho, jak jeho nyní samostatně publikované narativy putují digitální informační sítí a pomáhají vytvářet globální náladovou hudbu.

Hershův příběh osvětluje mimořádnou moc, kterou mají platformy jako Substack, pokud jde o infikování veřejného mínění falešnými informacemi. Emily Bellová z Tow Center se domnívá, že Substack je obzvláště problematický, protože hostí spoustu důvěryhodných novinářů a je "vnímán jako legitimizační platforma".

Substack je hrdý na to, že zabezpečuje volný přístup k materiálu, který publikuje, a čelí určitým protestům za to, že se odmítá zabývat dezinformacemi a nenávistnými projevy, které jsou na platformě zveřejňovány. Substack se však většinou pohybuje zcela mimo radar jakékoli diskuse o regulaci platformy. Ukazuje, proč jsou současné regulační snahy zaměřené na konkrétní platformy hrou na honěnou, kterou ambiciózní regulátoři nutně prohrají. Vzniklé škody jsou však trvalé.

Objektivně vzato, vyhození potrubí do povětří je i nadále záhadou. Otázky týkající se incidentu nebyly zodpovězeny. Přesto již byly napsány různé verze historie a miliony lidí si již udělaly názor. "Než vyjde pravda najevo, ať už potvrzená, nebo vyvrácená, je velká šance, že už to nikoho nebude zajímat," říká Emily Bellová.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4939

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2023