Úzkost, deprese, vyhoření, posttraumatický syndrom a COVID

5. 2. 2021

čas čtení 9 minut
Zdroj: YouTube

Sešli jsme se s psychoterapeutem doktorem Andrásem Spányikem, abychom probrali dopady pandemie na duševní zdraví lidí obecně a zejména zdravotníků, stejně jako to, jak se můžeme vyhnout negativním psychologickým důsledkům nebo je překonat, napsal Balázs Frei.


Frei: Jaké jsou hlavní problémy způsobené COVIDem na osobní úrovni?

Spányik: Neuvěřitelně se to liší, protože to závisí na osobnostech lidí na okolnostech. Na základě nedávných studií z USA se staly významně četnějšími potíže jako posttraumatický stresový syndrom, nespavost, deprese a úzkost.

Dále jsme také viděli, že některé rodinné problémy, jako domácí násilí, byly často zhoršeny tím, že jsou lidé spolu zavřeni během COVIDu.

U těch, kdo v nějakém okamžiku dostali koronavirus a byli hospitalizováni, se běžně vyskytuje postraumatická stresová porucha (PTSD). Je tomu tak proto, že nepochybně jde o traumatizující zkušenost; jsme nemocni potenciálně smrtícím virem, máme velmi málo informací o tom, co se děje, a jsme zcela izolováni; jsme odříznuti od přátel a rodiny a nevidíme lidské obličeje, protože nemocniční personál nosí roušky. PTSD je ještě běžnější mezi těmi, kdo museli být napojeni na ventilátor. Víme také, že COVID má některé neurologické dopady, které mohou přispívat k úzkosti, bolestem hlavy a poruchám spánku.

Na druhé straně u některých lidí trpících psychologickými potížemi dopady pandemie možná ulevily jiným problémům. Například lidé, kteří jsou sociofobní a typicky se cítí pod tlakem svého okolí, aby se socializovali, což je činí úzkostnými, v tyto dny necítí až takový tlak. Také lidé s obsesivně kompulzívní poruchou, kteří si musejí několikrát denně mýt ruce, pomáhá fakt, že takové chování bylo normalizováno.

Frei: Slýcháme spoustu konspiračních teorií ohledně COVIDu a vakcinace. Jsou konspirační teorie v takových případech často populární? Co proti nim můžeme dělat?

Spányik: Ano. Lidé si často přejí, aby byl svět předvídatelnější než je, a často se snaží najít vysvětlení, která jim umožňují věřit, že takový je, a v něm snadno mohou najít smysl. Mi lidé jsme velmi zranitelní a tento virus tento fakt docela zřejmě zdůraznil. Lidé chtějí mít pocit, že máme nějaký typ kontroly.

Myslím, že kolektivně máme pocit, že vzhledem k pokroku, jehož jsme dosáhli za poslední století, by se věda a medicína měly snadno vypořádat. Jenže tak to nefungovalo; SARS-CoV2 obrátil svět vzhůru nohama, zabil naše milované a mnoho jinak zdravých lidí učinil mimořádně nemocnými.

Nedokázali jsme a nedokážeme předpovědět, jak se pandemie ve světě vyvine. Takže se lidé snažili najít vlastní vysvětlení (někdy založená na konspiračních teoriích) toho, jak svět funguje, aby mohli všechnu tuto devastaci odvysvětlit a učinit svět předvídatelnějším.

Frei: Z vašeho pohledu jako psychoterapeuta a experta na zdravotní stránku povolání, jaké jsou hlavní dopady pandemie na lidi prostřednictvím změn pracovních podmínek?

Spányik: Před pandemií by lidé fantazírovali o "home office", organizování vlastního denního rozvrhu, práci z pohodlí domova. A první jeden nebo dva týdny to bylo dobré. Pak si lidé začali uvědomovat, že sociální kontakty jsou centrální částí většiny našich životů; jsme sociální bytosti.

Nakonec začali kvůli nedostatku sociálních kontaktů trpět určitou úzkostí a prázdnotou. Krátké sociální interakce jako povrchní rozhovory se jim vytratily z životů a teprve pak si uvědomili, jak byli důležité. I když se lidé setkají, nevědí, jak se k sobě navzájem chovat, protože se obávají, že se nakazí - a značná část komunikační hodnoty a informace byla ztracena tím, že máme obličej přikrytý rouškou.

Také si mnozí sami nedokážou určit vlastní hranice. Nedávné studie ukázaly, že lidé, když jsou doma, často pracují o dost více, protože ve skutečnosti nevnímají plynutí času. Jsou vytaženi ze své obvyklé rutiny a nevytvoří si novou, takže prostě pořád pracují o dost více než normálně.

Další věc je, že řada lidí přišla o práci, což sebou nese vlastní problémy v oblasti psychického zdraví, ale ještě více lidí se bojí, že přijde o živobytí. To často vede k úzkosti a depresím, stejně jako k syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření není žádná legrace; nyní je oficiálně uznaným zdravotním problémem, registrovanou chorobou.

Frei: Co my sami můžeme udělat, abychom se vyhnuli psychologickým symptomům, které jsou následky naší současné situace?

Spányik: Jako pro zaměstnance je pro vás klíčové vybudovat si denní rutinu, rozhodnout, kdy pracujeme, kde pracujeme, dát svému dnu strukturu, kterou normálně měl, ale dnes chybí. Může také pomoci najít si nové koníčky, abychom zaplnili svůj čas. Měli bychom se také snažit o sociální interakci, buď přes internet, nebo způsoby, které jsou dosud povolené, jako jít se projít s přáteli do parku. Velmi se doporučuje cvičit, pomoci může meditace.

Je také důležité nebát se požádat o pomoc, když ji potřebujete. Známky, které mohou indikovat, že potřebujete pomoc, zahrnují poruchy spánku, nadměrná spotřeba alkoholu nebo přepracování jako únik před vyrovnáváním se se současnou situací. Studie ukazují, že zneužívání alkoholu, oline gambling a přehnaná konzumace porna - což může také být posedlost - se kvůli pandemii rozšířily a možná potřebujete pomoc, pokud něco z toho zakoušíte.

Frei: Co by zaměstnavatelé měli a mohli udělat ke zmírnění osobních a obchodních nákladů problémů z oblasti duševního zdraví?

Spányik: Existuje několik způsobů, jak pomoci předcházet vyhoření, když si nemusíte dělat starosti s pandemií. Některé firmy uzavírají smlouvy s psychoterapeuty a psychology, aby poskytly zaměstnancům příležitost snadno dosáhnout na profesionální pomoc. Existují také skupiny zřízené pro zaměstnance k diskusi o jejich obavách, aby se emocionálně provětrali. To vše stále může v té či oné formě fungovat.

Frei: Jak se zdravotníci - a zejména ti v první linii - psychologicky vyrovnávají s pandemií? Co je pro veřejnost klíčové pochopit ohledně jejich situace?

Spányik: Je to pro ně velmi, velmi obtížná věc. Někteří zdravotničtí profesionálové jsou daleko od svých rodin, protože se kvůli své pozici musejí stěhovat. Musejí trávit hodiny a hodiny bez přerušení v ochranném oděvu, který je často velmi teplý a propocený. Je poněkud obtížné se do něj obléci a zase ho svléknout, takže zdravotníci nepijí ve snaze vyhnout se nutnosti chodit na toaletu, tudíž jsou často dehydratovaní, i když neúnavně pracují v rušném prostředí. Jedou bez jídla nebo nápojů po dlouhé hodiny, každý den, a dneska už taková situace trvá dlouhé měsíce. Mnozí byli přeloženi ze svých obvyklých specializací, kde možná nebyli tolik vystaveni vážným případům, utrpení a smrti, a jsou tedy traumatizováni.

Zdravotničtí profesionálové jsou tedy ve velmi těžké situaci. Ačkoliv kvůli velkým dávkám adrenalinu, které plynou z práce v takto intenzívní situaci, se mohou cítit jako nadlidé, samozřejmě jimi nejsou. Mnozí z nich začínají pociťovat příznaky PTSD poté, co krize skončí a někteří už nyní vykazují známky této poruchy, nebo některých jiných jako deprese.

Budeme o tématu během několika týdnů vědět mnohem více, protože probíhá průzkum, který provádíme mezi zdravotníky, včetně zdravotnických profesionálů a administrativních zaměstnanců. V tomto průzkumu jsme již zjistili symptomy. Velký počet těchto lidí se rozhodl napsat nám výslovně a zeširoka o své současné situaci a duševním zdraví, poté co obdrželi první výsledky průzkumu, vyprávějí nám své osobní příběhy.

Obecně nejde o psychicky nemocné lidi, ale v současnosti se necítí moc dobře. Někteří z nich už jsou v současnosti na lécích jako antidepresiva. Snažíme se směřovat každého, kdo vykáže symptomy, na profesionální pomoc, a naše nadace MadSpot nabízí těmto lidem pomoc zdarma. Mám pocit, že se tahle věc nezdůrazňuje ani zdaleka tak, jak by měla.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7389

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2021