Svatý Štěpán jako vánoční dar

26. 12. 2020 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta


Svatý Štěpán přichází do vánoční radosti jako paradoxní postava, postava mučedníka po vší té radosti Narození Páně. Ale ta radost nekončí, radost nad spásou z utrpení a konečnosti tohoto světa. Štěpán svým mučednictvím, podobně jako Kristus, zvítězil nad smrtí.


Odtud lze zabloudit po velmi nebezpečné cestě k chápání mučednictví jako způsobu, jak člověk může vlastní zásluhou dojít spásy. Tak vypadá mučednictví bombových útoků, ale je tu i jiný důsledek, totiž jakási až válečná heroizace bojovníků za víru. Společnost se najednou rozdělí podle toho, kdo je schopen jaké oběti, kdo snese jaké utrpení, což se dá různě poměřovat. Odtud není daleko k tomu, co bylo ve středověku ne úplně neznámou představou, totiž že ten, kdo více vydrží, má na své straně Boha (tzv. „boží soudy“).

Kristus ale nedává v evangeliu za vzory silné lidi, kteří vydrží hodně utrpení, ale chce soucit a vědomí vlastní nedostatečnosti, která potřebuje pomoci zvenčí. To je naprosto jiná perspektiva. Umučený Štěpán není hrdina, jenž si získal věčný život. Umírá jako bezbranná oběť násilí. A jeho věčný život, jeho víra, jeho dobrota, jeho láska jsou darem, nikoli zásluhou. Není to tedy tak, že by do vánoční radosti přicházel se Štěpánem jiný princip než Kristus. Svatý Štěpán a celý jeho život je dar, součást toho daru, který se narodil v Betlémě. Mučednictví není to, co by vycházelo z toho daru, ale vzniká jako důsledek povahy vezdejšího světa, který ovšem ani mučením a vražděním nemůže nad betlémským darem zvítězit.

0
Vytisknout
6211

Diskuse

Obsah vydání | 29. 12. 2020