Koronavirus: Proč nákaza u některých lidí působí vražedně a u jiných vůbec ne?

5. 8. 2020

 

"Jsme svědky značných šíleností, k nimž dochází během různých etap infekce," konstatoval Akiko Iwasaki, imunolog na Yale University, který vedl jednu z nových studií.

Vědci začínají objevovat vzorce, které odlišují pacienty, kteří se uzdraví, od pacientů, kteří dopadnou daleko hůř. Mělo by to umožnit vypracování individuální léčby pro každého pacienta.

"Z většiny těch dat vyplývá, že musíme jednat velmi brzo v celém procesu nákazy," konstatuje John Wherry, imunolog z University of Pennsylvania. Vědci by měli být schopni začít testovat to, že by mělo být možné změnit trajektorii nemoci.

Při obyčejných infekcích dýchacích cest, jako je virus chřipky, reaguje imunitní systém dvěma způsoby. Nejprve se shromáždí u místa infekce kavalerie rychle jednajících bojovníků a snaží se invazi obklíčit a tím získat čas, aby mohl imunitní systém vypracovat více cílenou reakci.

Většina této rané reakce závisí na signalizujících molekulách jménem cytokiny, které vznikají v reakci na virus. Jako mikroskopická poplašná zařízení, cytokiny dokáží zmobilizovat posily z jiných částí organismu tím, že  vyvolají zánět.

Nakonec tyto buňky a molekuly, účastnící se počátečního protiútoku, přestanou jednat a uvolní cestu protilátkám a buňkám typu T - specializovaným atentátníkům, zkonstruovaným tak, aby dokázali zneutralizovat virus i nakažené buňky.

Avšak u lidí s vážným průběhem COVIDU-19 tyto koordinované akce nefungují.

Cytokiny totiž neodejdou ze scény a dál pořád vyvolávají poplach i poté, co na scénu dorazily protilátky a buňky typu T. To znamená, že ta původní divoká reakce vyvoláním zánětu nikdy neskončí, i když už jí není zapotřebí.

"Je normální během virové infekce, aby vznikl zánět," konstatuje Catherine Blish, virová imunoložka na Stanford University. "Problém je, když to neskončí."

Pokračující zánětlivá signalizace je zřejmě částečně důvodem, proč organismus pak virus nezvládne. Mnozí pacienti, kteří se z nákazy neuzdravují, mají v organismu patogen dlouho poté, co se ho jiní pacienti zbavili, což zřejmě vede imunitní systém k prodlužování onoho počátečního frenetického zánětlivého obklíčení.

Z nedávných důkazů vyplývá, že se koronavirus zřejmě naučil potlačit funkci interferonu, jedné z prvních obranných reakcí, kterou organismus má.

Selhání této první linie obrany zřejmě zmate imunitní systém tak, že signalizuje alarm ještě hlasitěji a prodlouží imunitní reakci v něco ničivého. Je to záhada, říká Avery August, imunolog na Cornell University. "Máte tuhle zuřivou imunitní reakci, ale virus se dál množí."

A kvalita těch cytokinů je zřejmě důležitější než jejich množství. Ve studii vyšlé v časopise Nature Medicine, dr. Iwasaki a její kolegové ukázali, že pacienti s vážným průběhem COVIDU-19 vyvolávají signály, které jsou vhodné k potlačování patogenů, které nejsou viry.

Imunitní systém dokáže reagovat na patogeny přibližně třemi způsoby: 1. neutralizovat viry a některé bakterie, které pronikají do buněk, 2. bojovat proti parazitům, jako jsou červi, kteří nepronikají do buněk, 3. neutralizovat houby a bakterie, které dokáží přežít mimo buňky. Každá z těchto tří reakcí používá jiné cytokiny.

Pacienti s mírným průběhem, mají většinou reakci prvního typu. U pacientů s těžkým průběhem nákazy však jejich imunitní systém vrhá proti virové invazi obrovské množství zdrojů do reakcí typu 2 a 3, které jsou naprosto nevhodné.

Tato dezorientovanost postihuje i buňky typu B a T. V časopise Science vyšel článek poukazující na to, že u mnoha pacientů s vážným průběhem COVIDU-19 virus dokáže "rozhádat" tyto dva typy buněk, takže už nefungují v řádné koordinaci.

Znamená to, že k vyléčení těžkého průběhu koronavirového onemocnění bude zřejmě zapotřebí imunologického resetu - léků, které dokáží obnovit rovnováhu v organismu a obnovit komunikační spojení mezi zmatenými buňkami. Nebude to jednoduché.

Důležité je také správné načasování. Dáte-li pacientovi příliš brzo lék, který oslabuje signalizaci nákazy, imunitní systém pak nemusí reagovat dostatečně silně. Dáte-li mu jej příliš pozdě, poškození imunitního systému se už mohlo odehrát.

Léky, které dokáží blokovat jeden typ cytokinu, dosud nebyly moc úspěšné. Steroidy jako dexametazon na druhé straně jsou jako "velká kladiva"., která dokáží otupit aktivitu mnoha cytokinů zároveň. Rané klinické zkoušky dokazují, že dexametazon funguje u vážných případů koronaviru, i když jeho užití přináší zase jiné problémy. "Ale je to dobrá strategie," konstatuje dr. Farberová, "dokud nebudeme vědět víc."

Kompletní článek v angličtině ZDE