Venezuelská opozice v nerozhodném konfliktu potřebuje získat základnu

25. 3. 2019

Země, které podpořily dočasného venezuelského prezidenta Juana Guaidóa, nyní čelí otázce: Do jaké míry a jak dlouho budou pomáhat obnově demokracie a lidských práv ve Venezuele?, píšou Michael B. Schoenleber, Christopher Nixon Cox a Juan Lechín.

Mnozí z globálních lídrů dvakrát v minulých měsících uvěřilo, že kolaps režimu je za dveřmi - když se Guaidó ujal funkce prezidenta a když se snažil přivézt humanitární pomoc přes kolumbijskou hranici. Dnes si lidé stále obecně myslí, že kolaps Madurova režimu je za dveřmi. Tento pohled, ani hrozba americké ozbrojené akce, nevede opozici a její spojence k provedení klíčových kroků nutných v případě, že jde o pohled mylný.

Nejpravděpodobnějším scénářem ve Venezuele je zmatené období pokračujícího chaosu charakterizovaného humanitárním utrpením, eskalujícím tempem režimní taktiky zaměřené na odvrácení kolapsu a nakonec územní atomizací.

Je kriticky důležité chápat povahu konfliktu a zájmy protivníka, vědět, co je v sázce, jaké jsou jeho schopnosti a charakter. Nicolás Maduro patří do stále početnější skupiny globálních hráčů, kteří spojili centralizovanou státní tyranii s kriminalitou a proměnil Venezuelu v centrum takových aktérů. Tito aktéři mají dostatek finančních zdrojů a asymetrických vojenských kapacit. Státní a nestátní aktéři po léta pohlížejí na zachování venezuelského režimu jako na věc větší důležitosti, než jakou má pro západní země úspěšná tranzice. Některé z jejich cílů nevyžadují, aby byla Venezuela ekonomicky produktivní, ani aby její občané dokázali přežít.

Kolaps venezuelské ropné produkce bude mít za následek posílení ruského vlivu na energetických trzích a humanitární utrpení, které vygeneruje dalších 3-5 milionů uprchlíků. To bude představovat pro USA a jejich regionální spojence další zátěž. Konsolidace režimu stále může být užitečná pro ilegální obchody a regionální podvratné operace, i když ekonomika nefunguje.

Guaidóovi mezinárodní spojenci rámcují krizi s pomocí humanitarismu a obrany občanských svobod, a v menší míře Monroovy doktríny (s ohledem na ruskou a čínskou podporu Madurovi), nebo studenoválečnického jazyka ohledně boje se socialismem. Posledně zmíněný pohled stále více polarizuje rozpravu o krizi v USA. Nicméně žijeme ve stavu zmatení, pokud jde o roli západních států ve světě, zčásti proto, že naši protivníci se zmocnili dvou pojmů podkládajících naši civilizaci, na nichž závisí morální ospravedlnění globální přítomnosti - právního státu a rovnosti všech lidí.

Jejich přístup k propagandě útočí na dělící linie západních společností, aby přesvědčil lidi, že se nestaráme o hodnoty, kterými se oháníme.

Pokud Rusko a Čína neukončí podporu Madura, musíme uznat, že venezuelská krize je tím, čím je - konflikt vedený přes prostředníka v rámci druhé studené války, nikoliv mezi kapitalismem a komunismem, ale mezi svobodou a tyranií.

Venezuela byla donedávna demokracií s velkým ekonomickým potenciálem a obecně odolným a pokojným obyvatelstvem. Dnes je jasné, že bylo vampirizováno tyranickými zločinci. Podpora venezuelské opozice znamená znovu před světem zopakovat, že velký boj naší doby vidíme jasně. Pokud to nedokážeme, prokážeme, že i když vstupujeme d éry geopolitického napětí a tranzice, chybí nám odhodlání postavit se za ty, kteří chtějí být součástí svobodného a spravedlivého světa.

Jakýkoliv pokus o tranzici musí být v co největší míře veden Venezuelany. Opozice organizuje přes milion civilních dobrovolníků a zpracovává plány na změnu. Musí si vytvořit kapacity relevantní pro tříštění režimu a udržení sebe sama v dlouhodobém a obtížném konfliktu. Za tím účelem potřebuje okamžitě přístup ke kapitálu v hodnotě 50 milionů dolarů na iniciativy týkající se koordinace se spojenci, včetně:

Multilaterální entity usilující o získání aktiv, které rodiny jedinců spojených s režimem převedly do zahraničí.

Monitoringu informační války a reaktivních operací zaměřených na čelení ruské a kubánské propagandě určené k oslabování odhodlání Venezuelanů a jejich spojenců.

Je třeba transformovat venezuelské ozbrojené síly tak, aby sloužily budoucí vládě, včetně výcviku, zásob a logistické podpory, které učiní jednotky operačně dostupné v případě konfliktní tranzice - a aby těm, kdo uvažují o dezerci, bylo zřejmé, že jejich pokračující služba je oceňována.

Vývoj nových vládních IT platforem. Fyzická přítomnost kinetické síly už nepředstavuje jedinou determinantu státní legitimity. Infrastruktura programovaná tak, aby umožnila vládu, která je zabezpečená, transparentní a respektuje práva občanů, podpoří příští investice, rekonstrukci a obnovení služeb občanům.

Konečně, pokud Čína vyzve k novým volbám, vyšle tím signál ohledně toho, zda si přeje internacionalizovat domácí strukturu a globálně se spojit s centralizovaným zločinem. Ti kdo podporují Madurův režim v jiných případech Západu úspěšně odporovali, zatímco Západ zklamal skupiny, které jsme přesvědčili, že mají naši podporu. Venezuelská opozice musí získat kontrolu na tranzičními operacemi, aby pro sebe takové riziko omezila. Evropská iniciativa a tato doporučení by měly vyslat silný signál, že za ní odhodlaně stojíme.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1438

Diskuse

Obsah vydání | 28. 3. 2019