Mohl by odchod Theresy Mayové pomoci vyřešit brexit?

25. 3. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Obecně je mi cizí personalizace politiky - tedy představa, že za problém X jednoduše "může osoba Y" (Topolánek, Nečas, Kalousek, Schwarzenberg...), jejímž odstraněním z funkce lze potíže vyřešit. V praxi takto politika nefunguje - alespoň pokud v ní narážíme na vážnější problémy, které mají více či méně strukturální charakter.


Důvodů pociťovat k britské premiérce Therese Mayové sympatie lze nalézt jen velice málo - nejblíže se zřejmě dostanete, pokud si připomenete, že brexit zdědila po předchůdci Davidu Cameronovi - a nezbylo jí, než hrát s kartami, které už byly rozdány. Proti tomu ovšem stojí minimálně tři závažné výhrady: Za prvé, Mayové se pustila do vystoupení z EU zcela nepřipravena, o tématu věcně nevěděla nic; za druhé, když už bylo jasné, že nepřipravený brexit se změní v obrovský průšvih, ani se nepokusila stáhnout žádost o vystoupení podle čl. 50 Lisabonské smlouvy, což by mohlo katastrofu odvrátit; za třetí, nepřipustila druhé referendum, v němž by podle všeho zvítězili příznivci pokračování eurointegrace.

Potíž ale spočívá v tom, že politiku nelze nikdy stavět na osobních sympatiích a antipatiích - jako to dělají ti, kdo teď zuřivě požadují rezignaci Theresy Mayové.

Takový požadavek by bylo možno snadno pochopit, pokud by vystěhování Mayové z rezidence v Downing Street č. 10 mohlo nějak přispět k zastavení brexitu, nebo alespoň k jeho odložení.

Jenomže ani jedno není pravda.

Pokud by k pádu Mayové došlo ještě před dovršením brexitu, v čele vládní Konzervativní strany i kabinetu ji nejpravděpodobněji nahradí Boris Johnson. Tedy arogantní probrexitový aktivista a manipulátor, jehož schopnost věcně řešit potíže bude zřejmě ještě nižší, než v případě současné premiérky - a také pravděpodobnost pozastavení nebo zrušení brexitu by byla ještě mnohem, mnohem menší.

V případě, že k brexitu dojde a pád Theresy Mayové by se odehrál teprve v jeho průběhu či po něm, v čele vlády se díky politickému chaosu nakonec ocitne číhající šéf opozice Jeremy Corbyn. S Borisem Johnsonem má tento muž společnou nezměrnou aroganci a absolutní neschopnost rozlišovat mezi svými představami, tím, co je v realitě ještě možné, a co už nikoliv. Corbyn je euroskeptik, který si v nevyléčitelné nostalgii po 1. polovině 70. let namlouvá, že Británie mimo EU může dosáhnout na vyšší sociální standardy, než jaké jí "dovolí neoliberální Brusel". Proto je rozhodnut brexitu rozhodně nijak nebránit.

Z jeho pohledu je úžasné, že tento žádoucí destruktivní krok provedou konzervativci a ponesou za něj sami i politickou odpovědnost - což umožní labouristům vystupovat v roli těch rozumnějších a zodpovědnějších, takže se jim snadno podaří převzít moc. Nesvázáni mezinárodními pravidly, které Brusel vynucuje, se pak pustí do sociálních retroexperimentů - na něž ovšem, jak ukazují nezávislé analýzy, britská státní pokladna po brexitu nebude mít prostředky.

Výsledek? Dříve či později se sociální standardy "suverénní" Británie dostanou na úroveň mnohem nižší, než na jakou dosáhne většina srovnatelně bohatých zemí v kontinentální Evropě, a ekonomika začne skomírat. Všechny labouristické ekonomické představy jsou totiž založeny na předpokladu, že vláda dostane bianco fungující kapitalistickou ekonomiku, kterou může bez větších potíží zatěžovat různými redistribučními programy, aniž pro ni sama cokoliv významnějšího udělá. Ačkoliv je dobře známo, že v současné fázi globalizace věci zmíněným způsobem rozhodně nefungují, britští labouristé utrpí nesmírný šok, až si to ověří na vlastní kůži.

Ani pád Mayové před brexitem, ani její pád v průběhu brexitu či po něm tedy nedokážou zajistit odložení odchodu z EU, natožpak jeho zrušení.

Politici, kteří by Mayovou mohli vystřídat v čele vlády, jsou - pokud je to vůbec ještě možné - v řadě parametrů dokonce ještě horší než ona. Především jejich kontakt s realitou je podobně nebo ještě více narušen. Oba jsou dlouhá léta příslušníky politické třídy a - hegelovsky řečeno - jejich panské sebevědomí neschopné vývoje vůbec netuší, že svět se může postavit snahám o jeho přetváření na nepřekonatelný odpor, se kterým, nedokážou-li ho dostatečně důkladně pochopit a adaptovat se, ani při sebevětší bezohlednosti a aroganci jednoduše nic nezmohou.

Shrnuto: Nevidím, co by pád Theresy Mayové mohl ve věci brexitu vůbec vylepšit. K brexitu nedochází kvůli Mayové a její odchod nezajistí jeho (po)zastavení.

Co by však zaručit rozhodně mohl je příchod k moci pro politiky ještě horší a nebezpečnější, nežli nepopulární dračice.

Jan Čulík k tomu dodává: Problém s brexitem je skutečnost, že je nerealizovatelný. Brexit iniciovali fantazírující extremisté, kteří britskému národu vnutili představu, že Británie může odejít z Evropské unie a nebude muset plnit žádné povinnosti členství, avšak zachová si všechny výhody členství, "protože my jsme tak výjimeční a oni nás potřebují víc než my je". Přitom zamlčeli, že pro přežití Británie potřebuje obchodní výměnu s EU, svým nejbližším ekonomickým partnerem, bezpečnostní spolupráci, vědeckou a školskou spolupráci, přístup k finančním trhům a ke zdravotnické spolupráci a lékům, které se v Británii nevyrábějí, k potravinám, na nichž přežití lidí v Británii závisí.

A k Jeremymu Corbynovi: Hlavním problém kromě jeho ideologické zaujatosti je skutečnost, že ten člověk je prostě, s odpuštěním, hloupý. Jak na to poukazují mnozí, za jeho vedení přestala Labouristická strana fungovat jako opozice.

0
Vytisknout
10420

Diskuse

Obsah vydání | 1. 4. 2019